Austrian King of dirt innsbruck - report
El triple „úspěchu“ naší výpravy v pro mě neznámém a dirtově neprozkoumaném Innsbrucku, předcházela spousta zážitků. Zážitek číslo jedna byla cesta plná peripetií Brno - Innsbruck. Největší show byl nejspíš Danův slovní konflikt s lokálem z Lipna, kde jsem vyzvedávali dřevorubce Netra. Příjezd do Innsbrucku na místo vypadající jako z filmu „Znamení“, okolo jedné hodiny ranní vypovídá o všem. Spousta zastávek a hodně legrace nás trochu zpozdilo. Obličeje se nám trošku protáhli při zjištění v jaký kondici jsou skoky. Po tmě toho moc nebylo vidět, ale čvachtání a všudypřítomný kaluže prozradili, že posledních pár dnů hodně pršelo.
Ze spánku pod MF stanem přímo na skocích nás kromě projíždějících traktorů, vzlétajících letadel a podivných stvoření s kolenama naopak, budil i hodně hustý déšť! Ráno proto nebylo vůbec příjemný. Rakouská parta si dala na čas a něco se začalo dít až okolo jedenácté hodiny. Všechny pokusy o zprovoznění opět spláchl déšť. Stáli jsme tedy před rozhodnutím zůstat na místě a nebo se vydat zpět a cestou navštívit něco krytého. Stejný rozhodnutí musela udělat i Polská výprava v čele s El double Bartkem. Takže jedeme do Emeringu blízko Mnichova, do haly v které trénuje například Amir Kabany. Vidina byla taková, že si zajezdíme a vydáme se na cestu domu, protože v tu chvíli ještě počasí vypadalo, jako kdyby někdo všemocný plácl do Innu opičí ploutví a všechna voda vylítla do mraků, kde se držela zuby nehty.
Jezdilo se dvě hodiny a super nás to bavilo. Řada čtyř dřevěných trailsů mě, Jirku a Papala, sedla snad nejvíc. K trénování nesmyslů bylo možný využít obrovskej Foam pit. Bohužel ale byl hodně uskákaný a Netro poznal jak tvrdý to je, když proletíš až na zem. Další skvělou pomůckou tréninku na opačný straně haly bylo rezí.
V hale taky nechybí luxusní park! Doporučuju si v, zimě až pojedete do Rakouska na hory vzít kolo a stavit se tam zajezdit! Za osm euro vstup je to mazec!
Vrátím se k tomu jak to El kapitán zájezdu nakonec vymyslel. Protože se počasí během doby strávené v Emeringu výrazně zlepšilo, rozhodl jsem se, že v Innsbrucku zamluvím hotel, dáme slimákovou party a budeme se modlit, aby se závod v neděli odjel.
Od prvního zážitku jsem se možná ne úplně plynule, propracoval až skoro k poslednímu. Tím byla party v clubu Weekender. Škoda jen, že nebyla po závodech, ale před. I tak jsme si to užili a nejlepší směr z nás zvolil Netro. Opět rozjel turnaj v páce a vyhrával jedno pivo za druhým. S Leadrem jsme se snažili zapadnout do bandy Němců v teplákách, který kývaly rukama na místní HipHop seskupení. Nešlo to.. Došlo i k potyčce s černošským vyhazovačem, kdo jiný než Netro, vše se ale obešlo bez vážnějších problémů. Teď teda ta poslední část našeho tripu a tou byl „závod“. Z hotelu nás vykopaly už v devět hodin a po lehký snídani v MC se jelo rovnou na skoky. Tady k našemu udivení opět nikdo nebyl. No a protože se lopaty nebojíme, chopili jsme se jí a smetáku, odkryli skoky a dali prostor sluníčku, aby mokrý skoky a sem tam kaluže vysušilo.
Pořadatelská crew se po party připlazila až kolem dvanácté a konečně to vypadalo, že začneme i jezdit.
Jak vlastně vypadaly skoky, odhalí fotky v galerii! Čtyři skoky hodně daleko od sebe postavený spíš na MTB nejdřív vypadali, že ani nepůjdou, protože šli od nejmenšího po největší. Hned první jízda mě vyvedla z omylu. Bylo potřeba se hodně trefovat, ale tricky šli nakonec na všech. Asi proto, že se závod přesunul na neděli, zbylo tady jen pár jezdců. I tak ale sobota nenapovídala o nějaké vysoké účasti. Přesně na neděli zbalo sedm na BMX a pět na MTB. Víc než mé slova o průběhu celýho „závodu“ napoví video z dílny ElKlokana.
3.MTB Tomáš Zejda
2.BMX Daniel Jurečka
1.BMX Pavel Caha
zpět na seznam článků




