TBB FRIEND: DAVID FOGLAR STORY

Fotka, kterou vidíte níže, byla blejsknutá zhruba před 1-2 měsíci Járou Moravcem. Tuším, že to byla sobota.
Jára, Ondra Šléz a já jsme měli v plánu nafocení Ondrový fotky pro Agang. Když jsme dorazili k předem naplánovanému spotu, nezbývalo než smutně konstatovat, že to nepůjde (pozn. red: více se dočtete zde). Tak jsme nějakou dobu bloudili po Praze a hledali náhradní spot pro vyfocení Ondrový fotky.
Našli jsme tyhle schody, který byli celkem pohodlný, s ideálnim rozjezdem (parkoviště Billa). Po pár pokusech se za mojí asistence s bleskem, Járovi podařilo vyfotit Ondrovi fotku na výbornou. Potom se mě Jára zeptal, jestli bych taky nechtěl něco vyfotit. Samozřejmě jsem neváhal, popadl kolo a zkusili jsme vyfotit 180°. Myslím, že to šlo snad na druhý pokus. Při prvním pokusu jsem při štěstí odjel do psího h......!! No, třeba to přineslo štěstí na druhý pokus, který byl už úspěšný a vyšla z něj fotka, kterou vidíte. Doufám že se vám bude fotka líbit a budu rád, když přidáte komentář k tomuto článku.

STŘÍBRNÝ VÍKEND
V pátek, okolo 19 hodiny ve skateparku Pardubice jsem spadl na kole. A jen náhoda a velké štěstí může za to, že jsme vyvázl jen se silným otřesem mozku, pohmožděným ramenem a tváří.
Abych vám to trochu přiblížil, dorazil jsem z Prahy Do Pardubic v 17 hodin, kolem 18 jsem začal jezdit (bez helmy) a na 8 hodinu jsem měl naplánovaný přesun k Ondrovi Šlézovi do Vysokého Mýta, ke kterému už bohužel nedošlo. Při ježdění v minirampě, jsem udělal chybu u triku, který dělám neustále a skoro kdekoliv. U otočky o 450° z plošiny minirampy do rádiusu jsem si škrtl předním kolem o coping a letěl přímo na hlavu. Od té chvíle jsem ztratil vědomí a zbývalo mi jen v duchu doufat, že kamarádi, kteří tam byli ten večer semnou, se o mě postarají. Probudil jsem se cca po 15 minutách v sanitce. Kamarádi se o mě postarali výborně a za to jim moc děkuju!!!



V Pardubické nemocnici mě ihned poslali na šití a poté na rentgen. Po důkladném vyšetření mě doprovodily sestry na pokoj, kde jsem byl sám, což bylo super. Druhý den v sobotu po obědě přijeli rodiče, kteří hned domlouvali s doktory můj převoz do pražské nemocnice Motol, do které mě překvapivě mohli odvézt sami. V Motole, jsem už musel strávit pouze jednu noc.



Od tohoto zážitku pro mě plyne myslím jasné ponaučení o tom, že nosit helmu v parku je opravdu nezbytné! Řekl bych, že každému, kdo helmu nenosí, to dojde většinou až po nějakém takovém úrazu, jenže vždy nemusí být štěstí, aby se vše uzdravilo. Tak se nad tím zkuste každý zamyslet :)

ps.: musím být 14 dní bez kola, z toho týden doma v posteli.
 

14. 12. 2009, napsal: TBB bike

Komentáře: 0 |