Kdybych měl heslovitě shrnout týdenní BMX výlet do Lisabonu, dopadlo by to asi takhle – Vágus Palác, Chica Bonita, Cerveja Boys, Pastelaria, Frutaria, Golden Gate, Rio, socha Ježíše, spálené podrážky, ztracené peněženky, Lobstering a samozřejmě nekonečné pojezdy, po kterých by nejeden z nás ocenil týden lázní. Ale nebudeme předbíhat a vezmeme to pěkně postupně…
FOTO: Milan Tykal
Po šestnácti hodinách vytouženého spánku beru do postele notes, abych sepsal pár postřehů z Lisabonského dobrodružství, dokud to mám všechno v hlavě relativně čerstvě uložené. Pro navození atmosféry pouštím playlist s oldskool rapama od Víti, který byl hlavní DJ tripu, a začíná se mi to v hlavě celé pěkně promítat…
#youfuckingseeit
Odlítat se mělo ve čtvrtek 31. března v 18:45 z Prahy. Já vyrážel z Brna společně s Cardičem, Honzou a Péťou autobusem ve 12:30. Nastoupím vesele do tramvaje něco po dvanácté a volá Tom, že zapomněl doma skate. „To je fakt klasik,“ říkám si. Na autobusáku ještě nikdo nebyl, tak se domlouváme, ať chvíli počká, že su hned tam a pak pro něj zaběhne domů. Než jsem dojel, byli už na místě i kluci, takže Tom u nich nechal tašku a pelášil pro skate. Naštěstí má na prkně něco naježdíno, takže byl zpátky za chvilku a my jsme mohli vyrazit směr Praha.
Víťa vychází na klid ze sprchy a polonahý otvírá dveře.
Na letišti už byli v podstatě všichni až na Víťu, který dorazil poslední v klasickém Sanchez stylu. Takže jsme se zdárně sešli celá partička ve složení Tomáš Carda, Martin Hoza, Honza Vrbka, Péťa Saitl, Tomáš Jirsa, Tomáš Tydlačka, Pepek Diblík, Dan Šantavý, Víťa Kácha, Tomáš Fraštia a Milan Tykal. Proběhly seznamovačky, poslední kávičky a cigárka a parta vyrazila na check in a palubu aeroplánu. V bezcelní zóně se koupilo něco k pití, aby nám cesta rychleji utekla, a se zpožděním přes hodinu jsme něco málo po osmé odlétali z Prahy směr Portugalsko.
Život v metru
Vymotali jsme se z Lisabonsého letiště a v metru Cardič zjišťuje, že nechal v letadle peněženku! Nabíhá hnedka zpátky, ale dozvídá se, že dneska už má smůlu. Zítra prý letadlo prohlédnou a dají mu vědět, kdyby náhodou něco našli. Na hostel jménem Tagus Palace (český homie překlad = Vágus Palác) jsme dorazili něco málo po půlnoci místního času, naházeli jsme věci na pokoj a hned vyrazili do krámu sehnat něco na osvěžení. Portugalci správně usoudili, že prodávat pivo po půllitru je zbytečnost, takže se tu jede hlavně litrová Cerveja za zhruba 2 éčka. To nám hrálo do karet, takže jsme se vyzbrojili a přesunuli se zpátky na hostel, respektive na lavičku na hlavní třídu, kde jsme relaxovali, dokud nebyly lahve na dně. Hned na to jsme s Víťou nakráčeli do sprch a jelikož jsme se dlouho neviděli, bylo o čem vykládat. Sprcha na plný ceres, přehazování mýdla jako na Davis Cupu a samozřejmě překřikování tekoucí vody, aby nestála řeč. Najednou někdo klepe na dveře. Víťa vychází na klid ze sprchy a polonahý otvírá dveře. Za dveřma už nedočkavě stepuje paní recepční se sousedkou z patra. Krátké kázání o naší hlučnosti nás nepřekvapuje, takže se omlouváme a jdeme ze sprch rovnou na kutě, ale standardně s úsměvem od ucha k uchu.