Začalo to když mi bylo asi 10 let, tenkrát nám na sídlišti, kam se svážela hlína z vykopaných základů na nový baráky, postavili bikrosovou dráhu. Začínal jsem tam jezdit s partou lidí, ze který jsem nakonec zůstal jezdit jenom já. Když na to vzpomínám, tak jsem měl opravdu skvělý začátky, který už dnešní generace začínajících bikerů nemá šanci zažít. Jezdili jsme na čem se dalo, byli tam kluci i holky a jako neohroženej tým jsme se tam každej den po škole scházeli. O víkendu jsme tam jezdili už od časnýho rána a nikdo nic neřešil… prostě jsme se jen hecovali a předháněli kdo bude lepší.
Pamatuju si, že si začínal na hodně špatným kole je to tak? Jakou výbavu si za ty léta vystřídal?
To jsem nevěděl, že je to tak rozkřiknutý hehe… máš pravdu, že jsem začínal na BMX co mělo 16“ a bylo svařovaný asi na 5-ti místech. Potom jsem měl různý kola například kolo FreeAgent, který skončilo jako hroznej šrot, ostatně jako všechny moje kola hehe. Vždycky jsem radši jezdil, než dělal nějakou údržbu a opravy. Mám takovej blbej zlozvyk i do dneška, když jezdím s povoleným hlavovým složením, osmu na obou kolech, že když se mi posune, tak to škrtá o rám… jsem prostě takovej flink v tomhle. Jediný úpravy co jsem na kolech dělal, bylo oblepit ho nálepkama sponzorů. Když to spočítám, tak teď osedlávám moje 9. kolo. Tím myslim komplet kolo, protože jsem si vždycky koupil sériovku, nebo poskládal z úplně nových dílů. Možná bych zmínil takovou perličku, že jsem vozil zadní brzdu jen pár dní, protože jsem měl vždycky tak nehorázně zosmený zadní kolo, že jsem první 3 roky jezdil jenom s přední brzdou. Brakeless jezdím už asi 6 let.
Pamatuju na “zlatou éru” XCupů, kde si byl jedním z předních riderů té doby. Jak vzpomínáš na tohle období? Jak to tenkrát fungovalo s tebou a sponzorama?
To jsou roky, který mi navždy zůstanou pod kůží. Strašně rád na ty časy vzpomínám, objížděl jsem každý závod a málokdy se stalo, že jsem byl o víkendu v našem domácím parku. Mezi mástry jsem se dopracoval právě díky sponzorům. Měl jsem nějaký výsledky v kategorii Experts, ale nebylo to nic moc… tak hrozně jsem toužil mít sponzora, že jsem chodil s fotkama a vytisknutejma výsledkama po skateshopech, aby si mě někdo všimnul. Nakonec jsem podepisoval smlouvu s firmou Peace skateboards, což mě neskutečně nakoplo a při závodech jsem do toho šel vždycky po hlavě. Toho si pak všimnul David Benda, který mě přivedl do Vehiclu. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na zemi a to trvalo až do konce značky Vehicle. Sponzoři mě nikdy nenechali ve štychu, ani v dobách zranění a každej úspěch jsme spolu oslavovali. Věřte, že je to super pocit mít svoje křeslo ve stanu i čestný místo na afterparty, ale nic není zadarmo. Za všechno mým předešlým sponzorům moc děkuji.
Důvodů bylo spoustu… byly to problémy v rodině, kdy jsme neměli peníze, rodiče se mi rozváděli a já v podstatě neměl trvalý bydliště. Musel jsem chodit po brigádách, abych si platil svoje účty a šetřil na vlastní byt. To nebyl takovej problém, ale až do týdoby než jsem se na streetu vážně zranil – utrhl jsem si levý palec na ruce. 3 měsíce jsem měl ruku zafixovanou a trvalo další rok, než jsem to rozhejbal. Uteklo mi spostu závodů a příležitostí a já už potom ani neměl chuť být vidět. Byl jsem zalezlej u nás ve skateparku s pocitem, že se mi život zhroutil.
Když se vrátíme k těm podmínkám, v Budějcích to jednu dobu bylo fakt špatný. Můžeš nám příblížit nějak tu situaci, která vznikla kolem parku?
Jeden čas náš starej skatepark vyloženě zářil…měli jsme tam plechový překážky takových technických tipů, že když jsem přijel do nějakýho lepšího skateparku třeba ze dřeva, tak jsem se vyndaval ještě víc. Vedle skateparku jsme měli dirtový skoky, který tam i dodnes udržujeme v jezditelným stavu. Jenže jedoho kránýho dne, dali rampy na hromadu a vzniklo tam velký parkoviště pro zkurvený hokejisty a obyvatele přilehlý novostavby. Než postavili novej skatepark, tak to nějaký čas trvalo a osobně jsem si na městě vydupal ať dají alespoň několik ramp do Stromovky na rozsekaný basketbalový hřiště. Tam jsem se plácal až do listopadu loňskýho roku, kdy otevřeli náš nový betonový skatepark, který mě už taky začíná brutálně srát, ale aspoň něco…
Kámo já makám už od 14-ti let, kdy jsem roznášel po škole noviny jak nějakej pošťák Pat hehe. Jasně, že jsem toho hodně vystřídal… dělal jsem třeba v jedný firmě, která odmašťovala vylisovaný plechy na pracovišti s rizikem smrti. Museli se tam plechy odmašťovat v kyselině a týpek, kterej tam makal předemnou tam zařval…Pak jsem zkoušel dělat auta, protože to je i můj vystudovaný obor. Dělal jsem v Hondě jako mechanik a docela mě to i bavilo, ale jednou jsem se tam nepohodl se šéfem a dostal jsem padáka. Ještě jsem se chvíli motal kolem aut a pak jsem našel práci v jedný obchodní a servisní firmě přes hydrauliku a dopracoval jsem se tam z pomocníka na dílně na místo obchodního zástupce. Ve firmě dělám už skoro 3 roky a jsem spokojený jak s pracovní dobou, tak s firemním autem a platem. Osud si to na mě pěkně naplánoval, ale po těch sračkách, kde jsem makal, do toho teď dávám kus sebe!
Jednoznačně otevření novýho skateparku v Budějovicích a 1. Místo na závodech v Příbramě.
Máš pravdu, jezdím na sériovce WTP Zodiac 2015. Kolo je to pěkný, ale už po pár dnech začalo pociťovat, co od něj čekám. Teď je ve stádiu mých standartních kol, takže v mírném rozkladu, ale zatím lítá jak zběsilý! Bavilo by mě úplně jiný kolo, ale neměl jsem prachy a starý kolo už bylo nebezpečný na něm jenom ject po rovině, natož skákat hehe.
Abych byl uřímnej, tak neplánuju vůbec nic. Když si totiž koupím nějakou „zbytečnost“ jako třeba lepší vidlici, tak mi rupnou řídítka… Takže jenom tiše čekám, až přijde další neplánovaná investice. Kdybych dostal možnost složit si svůj bike, tak bych asi zůstal u 2 pegů a klasický zadní náby.
Plánuju u nás uspořádat street akci a sérií exhibicí na maturitních plesech… všechno je ve stádiu příprav a jelikož sponzoři nepustí ani korunu, tak to všechno půjde z mý kapsy. Jenže když už jsem měl akci nachystanou, tak jsem si musel koupit nový kolo a to mě na chvíli zastavilo v plánování a zvykal jsem si na novej bike. Teď už je akce na papíře a v polovině října se můžete těšit na BMX-STREET Killer 3 – „cash for tricks“.
Bylo to super ježdění, ale za dva dny se nedalo stihnout všechno, takže to určitě musíme zopakovat… Baví mě obojí, zatím jsem neměl moc příležitostí se potkat s dobrým kameramanem a editorem (až na tebe hehe), takže znám jen atmosférů závodů. Samozřejmně jsem točil a fotil s Vehiclem, ale to jsem jezdil hovna…kolikrát si říkám, že někoho podplatim, aby mi něco pořádnýho natočil.
Určitě je lepší být v tomhle univerzální na závodech, ale když chce být člověk nejlepší, tak se musí rozhodnout pro jedno…třeba malokterej dirtař dá na streetu feeble grind hard 180 hehe. Tím chci říct, že univerzální ježdění mě nebaví, ale nemáme ve městě ideální podmínky ani pro street, ani pro park a ani pro dirt, tak jezdím všechno…
Chtěl bych Vám všem jenom říct, že BMX není o tom začít brzy, ani o tom si vybrat nějakýho vzora a kopírovat ho… je to o tom ho žít a cítit. Je to o tom si místo porna pustit video na VitalBMX a nechat honění na ženský, je to o tom pocitu, když dáš trick, ze kterýho jsi měl ještě včera strach a toho pocitu se nechci nikdy vzdát, protože mě už léta naplňuje a jednou chci ject do skateparku i se svými dětmi.
Na závěr chci poděkovat všem v mým okolí za podporu a doufám, že už chápete, že BMX pro mě nejsou je 3 písmena, ale je to můj život! Peace.
Cookies
Česky
English
