Takže, když přijedete na trip do hlavní světové metropole BMX můžete rovnou z letiště vyrazit do Walmartu a tam si vybrat nějakou krutě vypadající pušku za cenu nižší než jsou výdaje na jeden den v Londýně. Můžete si utrhnout rukávy, z jednoho si udělat šátek na hlavu, aby vám netekl pot do očí, ale hlavně kuli tomu, aby jste vypadali stylově. Potom si utrhnete nohavice od džín na kraťasy, pokud tedy už tak nejsou. Nakonec, s puškou přes rameno, můžete vyrazit do skateparku, jako nějaký dvojiník Ramba, který zrovna utekl z vězení a použil první dopravní prostředek, který byl dostupný. Tohle všechno v Texasu můžete.. pokud tedy máte ochotného lokálního kámoše, který vám pomůže vyplnit pár papírů, potřebných k pořízení zbraně.
Text: Greg Illingworth
Překlad: Tomáš Carda
RideUK no. 196
I když by to tak mohlo vypadat, přesně tohle jsem neudělal. Upřímně, když přemýšlim nad Austinem, první, jediná a hlavní věc, která mě napadne je BMX. Rideři jsou všude, všude je na čem jezdit a město je nabité mladými a nahecovanými lidmi. Vlastně pokud byste se doopravdy vydali jako Rambo po ulici, pochybuju, že byste byli terčem divných pohledů. Né proto, že je uplně normální tady jezdit na BMX s puškou přes rameno, ale spíše proto, že tady není vůbec nic normální a texasané nemají žádně předsudky a nesoudí ostatní negativně. Však to také stojí ve sloganu města: “Keep Austin weird”. Město, které oslavilo svého rodáka Chase Hawka takovým stylem, že má dokonce i svůj vlastní den v roce. To už ostatně možná víte.. 16. srpen je oficiálně známý v Austinu jako den Chase Hawka. Tohle jsou věci, které mi přeletí přes nos, když myslím na Texas, ne zbraně. Alespoň do doby než mi tuhle myšlenku zasadil do hlavy Walter Pieringer - náš fotograf, průvodce, vyjednavač a tak dále.
Walter žil v Austinu 12 let a ví všechno, co je tady potřeba vědět o BMX. Austin není lehkým místem pro BMX trip. Neberte si to špatně, počasí je skvělé, spoty jsou parádní, ale každý už tu byl, takže je vždycky dobré znát někoho, kdo vás dotáhne na nová místa. Tenhle výlet jsme podnikli společně s výpravou na Texas Toast, který přitahuje BMX komunitu více než arabáče gyros. Takže potom co jsme probrali všechny možnosti, co budeme dělat, Walt navrhnul, že bychom mohli dělat také něco jiného než jezdit a mohli bychom nafotit nějaké “lifestyle” fotky. Matt Priest chtěl navrhnout, že bychom mohli jít skákat a koupat se do Barton Springs, ale ještě než stihnul doříct větu, Walt už přednášel návrh o tom, že bychom mohli jít “střílet”. Takže to je věc, která se mi vybaví, když se řekne Brit v Texasu. A tak jsem si koupil brokovnici.
Koukám na ostatní jestli mají stejně ďábelský pohled v očích jako já. Ostatní vypadají trochu zaraženě, ale za chvíli už všichni souhlasí. Ostatní Walta moc neznali, takže nevěděli o jeho povaze. On je prostě typ člověka, který se nenechá stáhnout názorem ostatních, ale na plnou hubu řekne to, co si myslí on. Bez něj by myšlenka koupit zbraně rozhodně nikoho nenapadla. Pokud Walta neznáte, najděte si nějaká jeho videa. Ale pozor, možná se vám smrsknou koule, až uvidíte, jaký jste v porovnání s ním másla.
Nejřív ale trochu ježdění. První spot na který nás chtěl Walt vzít, byl bláznivý drop ze střechy, na který spousta lidí koukala, ale prozatím nikdo neměl na to tenhle drop vyslat. Leo Forte viděl ten spot na fotce a prý by ho rád viděl z blízka. Nechtěl jsem nějak znevažoval Leovo zkušenosti s dropováním střech, ale říkal jsem si, že pokud to ještě nikdo nedal ve městě jako je Austin, tak to musí být vážně hodně velký. Když jsme se k tomu místu dostali, bylo to přesně takový. Naštěstí mistr v dropech byl s námi a za chvíli už Leo šplhal na střechu, než jsme si vůbec stačili uvědomit, že to myslí vážně.
Byla s náma celkem velká skupina riderů, částečně proto, že jsme potřebovali pomoc od lokálů a také proto, že předtím jsme byli zajezdit v House Parku, kde bylo tenhle týden hodně nabito. Nebyl jsem si jistý, jestli je dobré vyrazit na street v tak velké skupině, protože vás můžou spíš vyhodit ze spotu a přemisťujete se pomaleji. Pokud se tak ale nestane a tentokrát se to nestalo, znamená to krutou session s lidmi, které jste potkali poprvé, ale spojuje je láska k BMX. Leo jak nic, dropnul tuhle přísnou střechu a tím se rozpoutalo parádní odpoledne v ulicích zlatě prosluněného města.
Další plán byl navštívit, některé z nejlepších betoňáků, které může Austin a jeho okolí nabídnout. Jezdit v těhle parcích pár dní nás vyšťavilo asi tak, jako dostat hlavičku od Mika Taylora, takže jsme byli ready na naší odpočinkovou “lifestyle” misi. Walt nás dopoledne nabral trochu nakrknutý, protože měl ráno problémy s autem, ale nakonec už jsme letěli po dálnici s pořádnými arzenálem v kurfru směrem k otevřené střelnici. Zeptal jsem se Walta proč si koupil brokovnici a vlastně proč si koupil v první řadě zbraň. Na to mi odvětil, že to byl jen takovej impulz, když se byl jednoho dne kouknout v army shopu. Zeptal jsem se znovu, proč tam vůbec chodil. “Víš co, zajímalo mě, jaký lidí tam choděj, chápeš?” Pak už mi pouští videa, jak stylově pálí z jednoruké brokovnice. Takovým stylem, jakým byste čekali spíš od Gaba Brookse.
Když jsme se blížili ke střelnici, začínal jsem být trochu nervózní. Zbraně jsou přecijen dost nebezpečné. Kdyby někdo kolem měl stejný impulz koupit si zbraň, ale s rozdílem že by chtěl..zkusit někoho střelit…To by nejspíš celkem pokazilo náš trip. Představoval jsem si blázna jak rozpoutává na střelnici peklo a nebo více realisticky, jak někdo z naší party omylem někoho střelí. Ujistil jsem se ale, že všechno bude v pohodě.
Za chvíli už jsem byl ale znovu rozhozenej, potom co jsme dostali tu nejhorší přednášku o bezpečnosti od typickýho jižanskýho burana. Následovala hodně rychlá přednáška, jak používat zbraně a za chvíli už si to míříme s pistolema, puškama a nábojema. “Počkat, je takhle ta pojistka odjištěná nebo zajištěná?” Byl jsem fakt udivenej, že neposlali nějakého dozorčího, který by nám třeba poradil. Tohle zmatení se ještě zvětšovalo, když jsme pár prvních minul vůbec nevěděli, jak se to vlastně nabíjí, kolik nábojů máme dát do zásobníku, proč ta zbraň nestřílí nebo proč je kulka zaseklá v komoře.
Vyrůstal jsem v jižní Africa, takže jsem hodně proti násílí a zbraním všeobecně a tohle tomu vůbec nenapomáhalo. Zachvíli už jsem ale v ruce držel nabitou AK-47 a předmnou několik terčů s nakreslenými medvědy. Zapoměl jsem na medvědy a přestavil jsem si únosce, kteří před několika lety spoutali a okradli mojí rodinu. Představil jsem si 3 týpky, kteří nás zmlátili před pěti lety na trailsech v Johannesburgu. Vybil jsem si zlost na těhle terčích a bylo to super.
Někdy když řídím auto, říkám si, kolik síly na lidskými životy vlastně mám. Jeden pohyb volantem proti naproti jedoucím autům a mohl bych ukončit třeba i stovky životů včetně vlastního. Co nás vlastně zastavuje od toho to udělat? Proč nepřekročit čáru a nezkusit, co nás čeká po smrti. Pokud je život věčný, jak se říká, tak kdo říká, že ten další nebude třeba lepší? Nebo pokud život prostě skončí, potom co zemřeme, tak jaký vůbec má smysl ho žít? Stejný pocit jsem měl při střelbě. Ne že bych měl pocit někoho zastřelit, ale při myšlence, že mám tu možnost, se mi začalo trošku potit čelo a musel jsem začít myslet na něco jiného. Pokud mi tohle prolítne hlavou, jako člověku, který si užívá svůj život, tak co se může honit nespokojeným, nevyrovnaným lidem hlavou? Jak můžeme očekávat, že takový člověk tu tenkou hranici nepřekročí? Užil jsem si tuhle zkušenost, ale nepřesvědčilo mě to, že zbraně jsou byť jen trochu dobrá věc. Rozhodně ne ve světě, kde je velká část obyvatelstva nespokojených, chudých nebo hladových.
Co je ale bezesporu skvělé, je Joe Rich v T-1 rampě, kde jsme zakončili náš trip, předtím než jsme se vydali do víru Texas Toas Jamu. Postnul jsem jednu Joeovu fotku na Instagramu a jeden z komentářů byl: “Když Joe grinduje koping v rampě, anděl dostane křídla” Joe je opravdovým mistrem BMX v každém slova smyslu. V jeho 40ti letech jezdí bowl jako nikdo jiný. Byl tu prakticky od začátku BMX a všechno to zažil a viděl. V jeho přítomnosti vás to nutí přehodnotit myšlenky a být lepším člověkem. Jako například váš stupidní telefon. Myslíte si, že Joeovi záleží na tom, kolik má follows na Instagramu? Nebo, že by si myslel, že pokud vybochne internet, tak přestane jezdit na kole? V žádném případě. Kdyby se tohle stalo, Joe by pořád v Austinu lítal v bowlu s ladností kolibříka a silou orla. A všechno na světě by bylo v pohodě.
Nebo by to bylo v pohodě přinejmenším v Austinu, kde se nejezdí kuli trendu ale protože je to přirozné. Chase Hawk, Joe, Empire BMX, to všechno vzniklo jen proto, že milovali ježdění na kole. Ne proto, že chtěli být slavní nebo mít peníze nebo Audi A8. Pokud byste jezdili někdy v Austinu určitě byste narazili na další ridery, kteří vám více než ochotně s čímkoli pomohou, nechají přespat nebo vám pomůžou sehnat něco na kouření. Austin je město které podporuje kreativitu, upřednostňuje odlišnost a má nálož spotů na ježdění. Není divu, že tam všichni jezdí a je jedno jestli na víkend, týden, měsíc, rok nebo napořád. Pokud milujete BMX budete milovat i Austin. A pokud nemilujete BMX, pak je trošku divné, že si to čtete. Ale pořád míň divné než jet ulicí a vypadat jako pubescentní Rambo.
Dále v tomto čísle naleznete:
Pořádnou porci testů produktů
Pravidelné rubriky - LOVE/HATE, INSTA-life, BIKECHECK atd.
Rozsáhlou fotogalerii z průběhu #brightonaintready
Barcelona Uncovered - článek popisující příběh z barcelonských ulic
Happiest place on Earth - rozáhlý článek mapující trip do Shanghaje
Proper bike trip po Anglii v článku Inbetween days
RideUK BMX reader Awards - rozhovor se všemi výherci jednotlivých kategorií
prostor pro Interview dostal Mike Curley, kde se dozvíte, jaké je to vyrůstat na nehostinném severu Anglie
pár slov o Rebel Jamu
a mnoho dalšího.
Toto číslo je opravdu nabité kvalitním materiálem ze světa BMX a zabaví vás v lavicích ve škole, autobuse, či jen tak doma při večerním relaxu.
Cookies
Česky
English
