Je pátek 5.6. a venku takový horko, že když vyjdu z showroomu ven, skoro hned jsem zpocenej, težkej vzduch se nedá pomalu ani dýchat a cítim, jak mi slunce ihned spaluje krk a čelo. Kdyby nebylo tak nesnesitelný horko, byl by to den jako malovanej. Plán pro dnešní den je ale jasnej, Milan Tykal dorazil do Brna a je nahecovanej jít blejsknout nějakou tu fotku a to přece nemůžem nechat bejt jen tak.
Takže okolo třetí odpoledne balíme všechen foto materiál do auta, já obvolávám partu a domlouváme se na fotosession. Nakonec vyrážíme ve složení já, Franta, Šimon a Pavel a jako lokalitu si vybíráme brněnské sídliště Líšeň, které na poměrně malém prostoru nabízí velké množství spotů. Když přijíždíme na parkoviště, Franta s Pavlem už jsou tam a já si jenom říkám, že bych si dal spíš nanuk a z klimatizovanýho auta radši ani nevylejzal.
Rozheřívat se ani nemusíme, spíš by to chtělo, aby slunce chvíli zalezlo za mrak, ale obloha je vymetená jak bufet po nájezdu východních němců. Franta si hned na parkovišti vyhlídnul drop přes obrubník ze slušný zídky. EMET ladí úhel na fotku a skupinka bezdomovců, který střeží roh Billy už se nemůže dočkat až uvidí to peklo, co tam Franta pošle.
Hned na první dobrou padá luxusní tobogan, bezďáci fandí jak o život ale Frantovi to nestačí a chce to protáhnout víc. Proběhne pár dalších pokusů a při dopadu to vždycky většinou dopadá pohlejma řidítkama, jaká to je hrozná jeba. Tohle odhodlání u Franty mě hrozně baví. Když vidí nějakou věc, prostě si za tím jde ať to stojí, co to stojí. Asi pátej pokus končí neskutečným crashem, kterej by jen tak nikdo nerozchodil. Říkám si, že Franta pro dnešek dojezdil, ale ani jsem se nestihnul vzpamatovat a on už stojí nahoře a že si to dá znova. Nakonec všechno vychází, průtah je to brutální a první mise je splněná.
Jenže Franta nemá dost a když tak kouká na schody, co stojí hned vedle, už mu šrotujou v hlavě nápady, jak tenhle spot využít. Upřímně ten spot za moc nestojí a asi metrovej patník na nájezdu ke schodům znemožňuje jakejkoliv pokus o nějakej trik ze schodů. V tom ale přichází Franta s nápadem na nosemanual do bára do schodů a tohle prostě chceš vidět! Ještě počkat než projde bába, která nás samozřejmě informuje o tom, že jestli se chcem zabít, tak to máme jít dělat jinam a může se jít na věc. Franta to tam uplně s přehledem posílá, EMET to vyfotil na jedničku, záběr máme a můžem se přesunout dál.
"Mámo, sleduj to, ten kluk jezdí na kole po zdi,
to je uplně neuvěřitelný!"
Chvíli felíme u auta a horko pořád ne a ne polevit. Na všech je vidět hrozná lenost a tak chvíli váháme, jestlil to nezatáhnout a nejet rači někam k vodě na pívo. Nakonec se rozhodujem, že nahecujem ještě jeden spot, kterej je naštěstí hned vedle. Přesouváme se k railu uprostřed sídliště a já si říkám, že máme asi tak 15 minut než někdo zavolá policii. V tomhle hoodu prostě na bmx nejsou zvyklý a session na tomhle skvělym railu je většinou rychle u konce.
K Frantovi se k ježdění přidává na tomhle spotu i Šimon a najížděj si tenhle rail. V tom přichází uplně vypohodovaná tetka, která hlásí, že prej jestli nechcem jít pak jezdit za její barák, že je tam suprová stráň a ona by na to mohla koukat z okna. Tetka si nejspíš nějak libuje v koukání na pády a chtěla by vidět, jak se tam rozbíjíme. Prej se tam u ní nedávno rozsekal nějakej týpek na horáku a měla z toho hroznou prdel.
Na streetu prostě potkáš lidi všemožnýho přesvědčení a už jsem toho na ulici zažil hodně, ale vždycky se najde další individuum, který překvapí. Mezitim má Milan vymyšlený úhly, blesky ready a za chvíli už na tomhle railu padá icepick od Franty a luxusní crankarm výtrh od Šimona. Protože tenhle spot byl relativně ve stínu, zvedá se morálka celý party a najednou se chce jít jezdit dál. Pavel si ještě nezajezdil a říkáme si, že banky s wallridama který jsou nedaleko, budou přímo pro něj. Když dorazíme na spot, Pavel hned projíždí wally na všechny strany a je vidět, že přesně takovýhle spoty mu sedí. Málokdo by to tam zabil víc jak Pavel.
Opodál probíhá dětskej den a naše ježdění pod mostem prostě malý děcka láká o něco víc než loutkový divadlo a nábor do skauta. Za pár minut už je pod mostem nastoupíno kolem 10ti malejch cápků, který vůbec nechápou. “Mámo, sleduj to, ten kluk jezdí na kole po zdi, to je uplně neuvěřitelný!” Takovýhle hlášky padaj jedna za druhou a děcka fandí jak pominutý. Těžko říct, co hecuje Pavla víc, jestli chládek pod mostem nebo ten obrovskej fanklub, ale začínaj padat neskutečný věci a Pavel svoje ježdění završuje wallridem, při kterým brousí koncovku řidítka o strop mostu.
Po týhle session se to rozhodujem zabalit a parádní páteční odpolední session je za náma. Z úplně nevinnýho pojezdu nakonec vzniklo spousta kvalitního materiálu a tak to má bejt! Streetový pojezdy jsou prostě Always Heavy!
Cookies
Česky
English
