ADAM TOMÁŠEK - ONE LIFE, VAN LIFENapsal Šimon Čechura | 17.03.2021

Sakra, už koncem léta jsem slíbil rozhovor a pořád jsem na tom nezačal dělat. Správný činy si žádají taky správný načasování. Aspoň to je moje teorie, která se často setkává s nesouhlasem. Skoro vždycky vlastně. Konečně ale sedám k laptopu ve snaze začít práci na rozhovoru s Adamem Tomáškem. Osobně se neznáme a jako aktivního ridera na český scéně si ho pamatuju jen matně, byl jsem v tý době ještě malej jarin jménem Šimon. 

Už pár let Adama sleduju na Instagramu ale stejně, teď když v rámci přípravy rozhovoru scrolluju, objevím fakt povedený video, který mi uniklo. Video, který jak Adam ve videu zmiňuje znázorňuje jeho život. Život v dodávce. Nějaký ježdění na BMX, trocha surfu, hodně slunce. Hodně dobrý. 

 


 

Prvním impulzem k vzniku tohoto rozhovoru ve skutečnosti bylo, že mi Adam koncem léta napsal s tím, že dal dokupy nový video a rád by ho nasdílel. Je to právě tohle video. Nevím, jestli jsem mu to nadhodil už dřív, ale byl tu cítit oboustranný zájem o vznik rozhovoru. A to se mi líbí. Mám totiž tušení, že tohle bude pro většinu z nás minimálně inspirativní a samotnýho mě to zajímá.

 

Zdar Adame, jsem rád za tuhle možnost tě trochu poznat a těším se, co se dozvím. Na začátek zkusme něco netradičního. Jak by jsi se popsal v pěti slovech?

Hippie
Cestovatel 
Člověk 
Metal 
Rodina
 

 

Kde jsi vyrůstal? Olomoucko? Dej nám něco i o začátcích v ježdění.

Su z Prostějova, kde jsem se narodil a ztratil asi prvních 20 let mýho života.
Kdo neví, je to kousek od Olomouce, ale teď už je to asi víc v povědomí, když tam postavili super skatepark. Pro mě trochu pozdě, ale pro mladý super. Moje začátky byly úžasný, nemůžu si stěžovat. Podmínky katastrofa, ale to okolo bylo skvělý.
Kolo jsem měl otřesný asi 20kg, kdykoliv se něco rozbilo, bylo dost těžký sehnat peníze na nový díly. S oblečením, který jsem ničil stejně jako ráfky to bylo stejně. Myslím si, že tak to měl v té době snad každé, kdo začínal na kole a chodil do školy. Užasný na tom ale bylo to okolo, co teď už není. V Prostějově jsme byli super banda, bmx, skate, inline, bylo to jedno. Půjčovali jsme si kamery, hecovali se, bavili se a ježdění prostě byla sranda. Nikdo neříkal jdu trénovat, nebo jiný sprostý slova. Bylo úplně jedno co máš na sobě, jak vypadá tvoje kolo a co dáváš za triky, důležitý bylo, že jsme se fakt bavili.







 

Jaký jsi v té době měl přístup k ježdění a jak se za tu dobu změnil tvůj vztah k BMX? Jak to máš dnes?

Zamlada jsem byl trochu magor, myslel jsem si, že jsem nesmrtelné. Nikdy jsem nejezdil s helmou. Bavilo mě ale všecko hlavou dolu, tak to bylo docela nezodpovědný. Molitan nikde v okolí nebyl a skoro všecko jsem se učil na tvrdo. Flair, flair no hand, 360 backflip do fakie… Kolo bylo můj život a v hlavě jsem neměl nic jiného. Život se mi ale změnil, když mi bylo myslím 23 let. Dostal jsem se k cestování a to mi nejvíc otevřelo oči. Na pár let jsem s kolem přestal a objevoval svět. Zjistil jsem, že kolo není jediná věc na světě a že můžu dělat i jiný věci. Bejt otevřené všemu. Každopádně adrenalin jsem vždycky měl, mám a budu mít v krvi. Ke kolu jsem se zase po letech vrátil, ale už jsem to nebral jako dřív. Za mlada jsem měl dost úrazů a teď si vážim toho, že vůbec chodím a chci aby to tak zůstalo nadosmrti. Nový kolena si bohužel ještě koupit nemůžu. Na helmu mam sice pořád alergii, ale už se neučím nic nového a když jezdim tak nedávám, co nemam najisto. Frontflipy a tailwhipy už dělat nikdy nebudu. BMX je krásnej sport a chci jezdit co nejdýl to půjde. Takže už nemůžu jezdit jak v 18ti, když jsem měl za to, že jsem nesmrtelné.

 

"Kolo bylo můj život a v hlavě jsem neměl nic jiného."

 

 

 



Pokud si někdo Adamovo jméno vybavuje, bude to pravděpodobně v souvislosti s hodně odvážným přístupem k ježdění. Bezhlavě se točil přes hlavu a já si vybavuju právě jeho frontflipy, 360 flair do fakie a podobný triky. Řekl bych, že přístup k ježdění se svým způsobem odráží i v jeho přístupu k životu. Adam si jednoduše jde za svým. Po době, kdy byl na scéně vidět zmizel alespoň pro mě z mapy. Znovu se o něm zmiňuje až Tom Carda, když se vrátí z Malagy na jaře 2018 kde zrovna byli s Pejdou a Jirkou Blábolem. Zmiňuje něco o tom, že byl zrovna Adam poblíž, tak s nima nakonec felil celý týden. Trochu nechápu, ale říkám cool.

Jak tohle bylo? V té době jsi byl už ve Španělsku delší dobu?

Jo Malaga, to je taková moje srdcovka, alespoň jednou ročně tam strávím nějakej čas. Zrovna jsem měl komplikovaný životní období, kdy jsem se z Kanárských ostrovů přestěhoval do Malagy a Pejda mi psal, že tam jedou točit video. Bylo jasný, že se musíme potkat. Pejda je brácha a z velké časti má vinu na tom, že pořád jezdím. Nakonec jsem s klukama strávil cele jejich trip. Mohl jsem poznat George Blábola, Pepu Šulcka, Adu Vašatu a Cardiče. Super banda, vážím si toho.

 

 

"V kapse jsem měl doslova jen 2 eura a uměl jsem jen česky."

 

 

Od tý doby a i předtím jsi žil na různých místech. Tuším, že právě na Kanárech, ale i jinde. 

Tohle je docela dlouhé příběh, když mi bylo asi tech 23, tak jsem dal výpověď v práci a začal cestovat. Cestoval jsem jak s penězma, tak bez. Když jsem vyrazil poprvé na cesty pryč z ČR, tak jsem jel do Barcelony. V kapse jsem měl doslova jen 2 eura a uměl jsem jen česky. Ale byla to cesta, co mi otevřela oči a pomohla mi tam, kde jsem dnes. Od té doby jsem žil v Anglii a na Gran Canarii, kde jsem dělal šéf kuchaře v restauraci na pláži. Je ale těžký mě udržet na jednom mistě, tak jsem i mezi tím, když jsem zrovna někde žil, cestoval. Byl jsem třeba v Austrálii, Indonésii, Sri Lance, Norsku, Švédsku, Dánsku, Californii, Arizoně, Nevadě a Evropa tak nějak celá asi. Cestování mě naučilo, že vlastně věci k životu nepotřebuju. Kdykoliv mám nějaký peníze, tak to utratím za cestování.







 

Mluvíš španělsky? 

Hele Španěla, které by mluvil anglicky se hledá dost blbě, tak mi přišlo lepší naučit se španělsky. Na cestách jsem poznal hodně dobrých lidí, se kterýma jsem chtěl mluvit a vyjádřit vděčnost, když mi pomohli. Takže jsem si vzal papír, tužku a začal se učit. V podstatě jsem se učil zároveň jak španělštinu, tak angličtinu. Na škole jsem měl jen němčinu, ze které si stejně nic nepamatuju. No a bez angličtiny v podstatě neuděláš nic. Každopádně jo, nemám absolutně problém mluvit celej den jen španělsky.
 

Jak to teď máš hozený? Je doma pořád na Hané, nebo už to cítíš jinak? 

Zrovna tohle je něco co poslední dobou dost řeším, kde je doma. Česká republika už pro mě domov není. Mám tam rodinu, ale celá moje rodina cestuje, tak na tom to nezáleží. Taky je tam na mě moc zima a teď vím, že k životu potřebuju moře. Doma jsem tady ve Španělsku, trávím tu nejvíc času a vyhovuje mi jak příroda, tak podnebí.

 

Kde se vidíš za pět let? 

Doufám že naživu. :-D Když budu zdravej, to mi asi bude úplně stačit. A rozhodně pořád na cestách, svět je obrovskej a já jsem z něho viděl dost málo.

 

 

"Kdybych se viděl před 5 lety, byl bych na sebe hrdej."

 

A co jsi dělal před pěti lety? 

Myslim si, že posledních 7 let má můj život stejne směr a to objevovat svět. Před 5 lety jsem už byl na svojí Hippie cestě, jen trochu jinak. Hodně se změnil způsob, jakým cestuju. Začínal jsem bez peněz, spal pod mostama, na ulicích hrál na kytaru abych vydělal na jídlo a cestoval stopem. Teď žiju v dodávce a cestuju s určitým komfortem. Je to určitě posun. Kdybych se viděl před 5 lety, byl bych na sebe hrdej.







 

Vanlife. Jak jsi k tomu přišel a v jakých autech jsi už bydlel? Čím jedeš teď?

Můj vanlife začal, když jsem se přestěhoval do Anglie za prací. Bydlel jsem v malým bytě u kamaráda s jeho ženou a hledal jsem něco svého. Kolegyně z práce měla na zahradě karavan co nepoužívala, tak jsem ho koupil. A začal žít v karavanu. Vydělával jsem slušný peníze a neplatil nájem, což pro mě znamenalo hodně ušetřených peněz na cestování. Pak jsem opustil karavan, které jsem nechal kamarádovi a přestěhoval se na Gran Canarii. Nechtěl jsem platit nájem a potřeboval jsem auto. Bydlel jsem na jihu ostrova a chtěl surfovat na severu. Dodávka pro mě byla jasná volba. Ale ať už jsem měl na cestování a lidi 
neuvěřitelný štěstí, tak na auta naopak. Moje první dodávka, byla Toyota Hiace z roku 1986. Trubky okolo motoru mi popraskaly rychleji, než jsem stíhal měnit ponožky. Super old school auto, se kterým jsem si užil svoje. Když jsem ale jel na výlet do hor, praskl mi chladič a druhé den jsem musel do práce. Moc jsem se nesmál. Nakonec motor shořel na dálnici.

 

 

"Nakonec motor shořel na dálnici."







 

Druhé van jsem měl VW T4 z roku 1989. Po piči VW kterého chce každý cestovatel. Koupil jsem ho za 4000 eur. Hned první měsíc mě stály opravy dalších 2000 euro. Během jednoho roku jsem do něj nastrkal skoro všecky výplaty a stálo mě to pouze 12 000 euro. Nakonec jsem ho prodal za 1800 euro. Tolik nervů, co jsem měl s tímhle autem jsem měl asi jen v práci, když jsem dělal šéfkuchaře. Kdybych to auto poslal z útesu, udělal bych líp. Každopádně teď mám Mercedes Sprinter 2007. Musím zaklepat, že zatím je to nejlepší auto, co jsem měl. Prostoru, že bych uvnitř mohl hrát tenis. Motorově super. Doufám, že nás čeká hodně dobrých zážitků.

 


Co teď děláš ve svým čase? Jsi na cestě? Kam jedeš a jaký je plán na zimu?

V září jsem skončil v práci a od té doby se práci úspěšně vyhýbám. Uživám si život, starám se o svoje zdraví, cestuju. Od září jsem projel francouzský Pyreneje, severní Španělsko, celý Portugalsko do kterýho jsem se zamiloval a před pár dny jsem se na zimu vrátil na kanarský ostrovy, kvůli počasí a přestavbě Sprintera. V zimě je tu léto a potřebuju tak dva měsíce zůstat na jednom místě, abych z dodávky udělal pojízdnej domov. Do teď jsem měl jen matraci na podlaze.



 







 

Nedávno jsem viděl, že jsi jezdil pěknou fullpipe a další super spoty. Jsou ještě místa na seznamu, kde by jsi chtěl zajezdit? Když jsi na cestě, plánuješ trasu za místy k ježdění? Nebo jak tohle máš?

Kolo už pro mě není prioritou, teď už mě naplňuje cestování. Cestuju spíš kvůli přírodě. Pokud je ale po cestě nějaký super spot a kolo mám s sebou, jasný že budu nadšenej, když se tam budu mít možnost projet. Jo, portugalská fullpipe, to je neuvěřitelně děsivej spot. Tam jsem měl naděleny v kalhotách. Je to obrovský a celý z kopce. Každopádně doporučuju, pokud jsi v Portugalsku, zajeď si tam.

Záleží taky jakým způsobem cestuju. Pokud někam jetím, jediný co mam v batohu je vybavení na videa a pár triček. V tom případě jdu jen po přírodě. Města nemám rád, plný stresu, furt něco musiš platit, jen vytáhneš paty z domu. Pokud jedu autem, je to trochu jiný. Mam s sebou vždy BMX a surf. Většinou plánuju cestu na místo, kde jsem ještě nebyl. Naplánuju si trasu a vypíšu si všechny přírodní mista, který mě zajímají a všechny bmx a surf spoty. Pak už to jen kombinuju, na co se cítím v dané den. 





 


 

Baví mě úplně všechno, kde je alespoň trocha adrenalinu. Semtam horolezec na skalách, fest snowboard, to je taky srdcovka. V posledních letech mě hodně chytlo surfování, je to krasnej sport spojené s přírodou.
 


 

 

 

Řekni nám něco k surfingu.

Surf je psycho. Klasicky si každej myslí že jasný, jezdim na snowboardu, to je skoro to samý. A co by se mi mohlo stát ve vodě, super bezpečne easy sport. Vůbec. Je to neuvěřitelně náročné a nebezpečné sport. Pokud jsi nevyrůstal jako surfer, nedej bože si kuřák, tak si to vytrpíš. Ikdyž mam sílu v rukách z kola, tak tohle je úplně jiné pohyb rukou, než na co jsem zvykle. Dostat se za vlny, odkud můžeš začít jezdit někdy zabere i půl hodiny. 


 


 




Mezitím, co ruce dostávají na prdel, zjišťuješ jak dobrý máš plíce. Každá velká vlna co přijde tě zatlačí pod vodu, je to jako když bys byl v pračce. Už několikrát jsem se málem utopil. Když už seš za vlnama na spotu, vydejchanej jakžtakž odpočatej, chytneš vlnu, což není tak těžký, musíš vstát a skočit na prkno. Jak si sjedeš vlnu, tak si zopákneš pádlování za vlny a fort dokola. Na pláži s písečným dnem je to docela bezpečný. Pak se ale surfuje na korálovejch útesech a skalnatých plážích. Všeobecně nejlepší vlny jsou na korálovejch útesech, ale nejvíc nebezpečný. Pod sebou máš třeba jen půl metru vody a za sebou třeba pěti metrovou vlnu. Tam už si můžeš dost ublížit.
 

 


Foto: Adam Tomášek


 

Vypadá to, že tě dost baví fotka i video. Na co točíš / fotíš?

Myslim, že jako každej mladej biker, i já jsem si začal dělat videa na cokoliv co bylo a nějak je stříhat. Hodně mě to začlo bavit. Když jsem začal cestovat, viděl jsem hodně krásných mist a tak jsem se do toho pustil víc. Koupil jsem si vcelku základní zrcadlovku Canon D600, na kterou hlavně fotím, protože kvalita videí už mi nevyhovuje. Na videa mám Gopro 8 a dron DJI Mavic Pro. Fotky dělám v Lightroom, což je super easy program a naprosto mi vyhovuje. Videa upravuju ve Final Cut Pro X, nemůžu si ztěžovat, skvělý program. Jednou bych chtěl změnit povolání z kuchaře na fotografa. Už jsem měl pár zakázek na Kanárských ostrovech pro restaurace, surf školy, nebo realitky. 
 








K dokončení interview se dostávám po pár měsíční pauze, stěhoval jsem se a měl jiný zájmy. Během toho času Adam pokročil s přestavbou Sprintera. Jak to teď vypadá se Sprinterem. Jak jde přestavba a v jaký jsi fázi?

Vlastně jsem teď dodělal před pár dny můj dvouměsíční projekt, auto / dům a musím říct, že jsem překvapil sám sebe. Dva měsíce jsem 8 hodin denně pracoval na novém campervanu a konečně je hotovo. Tolik nervů, síly, hněvu, štěstí a celkově pocitů jsem najednou dlouho neměl. Je to neuvěřitelný, dělat něco co tě strašně moc baví a vědět o tom tak málo. Musim říct, že za poslední dva měsíce se ze mě stal elektrikář, vodař, plynař, truhlář a mechanik. Každopádně je to jedna z nejlepších věcí, co jsem v životě svýma rukama udělal.


 

 


 


 

Máte nějakou ženskou společnost na cestách? Kam se spolu chystáte?

Jo, mam přítelkyni z kanárských ostrovů, která sdílí svůj život společně se mnou. Je to taky trochu adrenalinovej nadšenec, hippie surfař.. Zkráceně řečeno, tak jsem asi nejspokojenější, co jsem kdy byl. A kam se chystáme? Jak říká můj děda, dopředu. Vždycky. Já mam teorii, že lidi se musí vyvíjet. Momentálně jsem dodělal můj pojízdné dům a ted je čas na dům na jednom místě. A to v Portugalsku. Mám s tím velký plány, spojený s bmx, skate, surf, cestováním a vic věcí dohromady. Ještě o tom moc nechci mluvit, ale mohlo by to být hodně v pohodě.











Je nějaký téma, na který jsem zapomněl a rád bys ho rozvedl?

Co bych strašně rád zmínil o BMX je to, že jsme všichni začínali úplně stejně. Nikdo neuměl barbar nebo backflip první den ježdění. Nikdo nezačal s nosem nahoru a s tím, že je lepší než ten druhej. Spíš naopak s hlavou dolů, teda aspoň za mejch časů. Všichni jsme začali kvůli adrenalinu, radosti, kamarádství, hecování. BMX není soutěž, nebo by alespoň nemělo být. Jasný, že když jedeš na závody, tak je. Ale když se potkáš v parku, tak to tak není. Dnes je ale bohužel hodně sportů kompetitivních.

 

 

"Nikdo nezačal s nosem nahoru a s tím, že je lepší než ten druhej."

 

 

Musím říct, že i pro mě je samozřejmě tvůj příběh moc inspirativní a vůbec nejradši jsem za všechny mladý kluky, co žijou BMX kolem a tenhle rozhovor teď čtou. Je něco, co by jsi rád předal nebo vzkázal?

Víš, je mi 30. Na kole už toho v tomhle věku moc nezměním. Když mi bylo 18, byl jsem nesmrtelné. Teď už vim, že nejsem a schopnost chodit si nekoupím. To, že vidíš, chodíš, mluvíš. To je to nejcenější, co máš. Tenhle rozhovor jsem chtěl udělat, abych motivoval lidi cestovat, učit se novým věcem, jazykům, kulturám. Doufám, že alespoň někdo si z toho něco odnese. Slyšel jsem hodně, že já jsem to měl jednoduchý. Hele, já když začal cestovat, spal jsem v příkopech, pod mosty, cestoval stopem a na jídlo si vydělával hraním na kytaru, na kterou jsem sotva uměl. A uměl jsem jen česky. Teď mluvím plynule anglicky a španělsky. Tužka a papír. Jde jen o to, jít si za tím, co chceš.
Peace and Love…

 

 

"Jde jen o to, jít si za tím, co chceš."

 

 

Z Adama je cítit velká pokora a zároveň zdravý přesvědčení o jeho životní volbě. Moc se mi líbí jeho přístup a respektuju ho. Během toho, co jsme pomalým tempem dokončovali tenhle rozhovor jsem měl několikrát potřebu se za ním vydat a dokončit tenhle rozhovor osobně. Okolnosti mi to ale přinejmenším komplikovaly. To ale přijde. V době, kdy jsme společně rozhovor dávali dohromady, si Adam užíval příjemných teplot, slunných dní a vln na Gran Canarii. Ve stejném období, kdy většina z nás seděla za oknem a přihlížela další vlně vládních opatření v souvislosti s pandemií korona viru. Zmiňuje se, že chodí surfovat, dělá na autě, má se fajn a rozhodně se nenudí. Děkuje za příležitost něco předat a je z něho cítit velký vnitřní klid. Já děkuju Adame za tvůj čas. Díky a na viděnou. Těším se, až se naše cesty protnou. 
 
Na závěr doporučuju follow @adam__blues a @adam_blues_photography. Nic víc, nic míň. A na jeho youtube kanále najdete taky pár dalších videí z cest. Peace out.


 

Související články: story interview bmx lifestyle adam tomášek


Zpět
 
 
Provozováno naProvozováno na systému NetShops
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace X