Nevím jak Vy, ale já často slýchávám povzdechnutí si, že kdybychom měli tolik parků, co maj v Praze, jezdili bychom rozhodně o dost líp. Nejspíš na tom trocha pravdy bude, ale určitě to není jediná cesta k úspěchu. Vypracovat se lze totiž nehledě na daných aktuálních podmínkách. A kde že jsem vzal tak silné tvrzení? Vzpomenete si ještě na Honzu Janečku, který spustil tailwhipovou éru v Čechách? Ten je ze Staříče. A Michael Beran? Ten je z Nového Bydžova. Když začínali, neměli to s parkem úplně tak růžové, prostě žádné velkoměsto. Stejný příběh má i nově vycházející česká BMX star ověnčená titulem MČR v minirampě pro rok 2012 Erik Figar. Většina z nás nikdy směrem Bylnice nepojede. Přesto má tohle městečko neuvěřitelně talentovaného a odhodlaného jezdce, který zatápí i předním CZ riderům.
V podobných rozhovorech se oslavuje vítězství a dosažení splněných snů. Snažil jsem se na to nezapomenout. Chtěl jsem však dát prostor i otázkám či názorům okolo. Těm, které rádoby shazují něčí snahu. Jízlivé narážky na výhody, které vítěz má. Vidět věci kriticky je snadné, nalézat však pro ně řešení umí jen málokdo.
Přál bych si, aby rozhovor byl především motivujícím pro všechny z Vás, kteří denně dojíždíte do vzdáleného parku, občas Vás po cestě chytne déšť. Určitě si pak říkáte, že to všechno možná nemá vůbec cenu. Ale to není pravda. Pouze Vy sami si určujete své hranice a svá pravidla. Minimálně ve Freestyle BMX. Erik Figar je jedním z důkazů.
1. Právě jsi vyhrál historicky první pohár MČR v minirampě, kde se sbíraly a následně sčítaly body. Teoreticky si tedy opravdu pro letošní rok ten nejlepší rampový rider. Jaký je to pocit?
Pocit je to jak jinak, než úžasný. Vždy jsem o titulu mistra České republiky jen snil, a najednou se to stalo realitou. Všechno se však seběhne tak rychle, že se tomu poddáte a vlastně ani nemáte potřebu přemýšlet nad tím, že se vám splnil jeden z největších snů. Prostě je to tady a vy si jen užíváte ten skvělý pocit.
2. Někteří jezdci by po první otázce mohli namítat, že se první závod MČR kryl s jedním zahraničním závodem a proto se série nemohli účastnit. Na druhou stranu pro finálový závod byl připraven bonus v podobě 50 bodů navíc, tedy kdo by opravdu chtěl (a zúčastnil se dalších dvou závodů), s pořadím by mohl zahýbat. Přijde Ti to takhle fér, nebo Tě napadají nějaké vylepšení? Proč si myslíš, že někteří jezdci sérii tak trošku sabotovali?
Upřímně si myslím, že debaty o tom jestli byla nebo nebyla fér první zastávka tohoto závodu nejsou moc na místě. Kolikrát se stane, že se např. Nějaký Jam v rodném městě nějakého ridera jede ve stejné datum jako větší závod někde v republice? Řekl bych, že každým rokem několikrát. Je pak jen na jezdci zda si vybere rodné město, nebo větší závod. Pokud si tedy jezdec nevybere Jam ve svém rodném městě, je jasné, že má pro něj větší závod taky větší význam. Řekl bych, že je to tak správně. Navíc, jak už jsi napsal, v posledním závodu bylo + 50 bodů, takže pokud by někdo chtěl výrazně zamíchat pořadím, rozhodně nebyl bez šance.
3. Myslíš si, že by se tento seriál MČR v minirampě měl opakovat i příští rok? Je dle Tebe 16 registorvaných (dorazivších) riderů na závod hodně nebo málo? V čem vidíš největší přínos poháru? A co si myslíš, že by účast riderů v závodě zvýšilo?
Na otázku s opakováním je vcelku jasná odpověď. Na rovinu si řekněme, že v republice není mnoho závodů, a už rozhodně ne tak dobře zorganizovaných jako právě tento seriál. Rozhodně by se tedy opakovat měl. Co si pamatuju, tak se na závodech účastnilo daleko víc lidí, takže se na první pohled zdá 16 riderů dost málo. Když se nad tím ale pozastavíme, Je to závod zaměřený na minirampu, takže z celkového počtu riderů odpadne značná část, protože tuto disciplínu jednoduše nejezdí. Jako další si připomeňme, že na první zastávce se odjela open kvalifikace, z které (jestli si dobře pamatuju) postoupilo asi dalších deset k již pozvaným zhruba 25 riderům. Celkově jsme tedy nad 30 ridery, což je na jednodenní závod v minirampě, řekl asi to pravé množství. Je ale samozřejmostí, že při dalších zastávkách jich pár odpadne, ať už kvůli nemožné účasti, zranění, finanční nedostupnosti nebo prostým odstoupením např. z dojmu, že první zastávku pokazil. Proto kdyby bylo na poslední zastávce třeba 30 riderů, první zastávka by nebyla jednoduchá, protože by pravděpodobně čítala něco kolem 50 jezdců. Přiznám se, že moc nápadů na zvýšení účasti jezdců nemám. Vždy jsem byl zastáncem Amatérských skupin pro začínající jezdce, aby si zkusili závod apod. V této disciplíně to ovšem nejde a tak mě napadá snad jen co největší ceny za výhru, ať už prize money, nebo ty hmotné ceny, pro zvýšení motivace.
4. Slyšel jsem jeden názor, že Tvůj titul není zasloužený, protože v totožné minirampě jezdíš s agenturou VSA Xtreme exhibice, proto jí máš vůči dalším riderům mnohem více naježděnou. Jak bys argumentoval?
Z jednoho pohledu je to asi pravda, trénink mám rozhodně větší než kdokoliv z jezdců, co jeli závod. Argumentoval bych tím, že je to závod v minirampě. Na jeden rádius je schopný si zvyknout snad každý zkušenější rider za necelou hodinku. Proto když přijede ráno na trénink, řekl bych že není problém ukázat, co umí. Jiný případ by byl, kdyby se jelo např. Mistrovství v parku a byl by to můj domácí park. Přece jen transfery, funbox, spina a další množství překážek je těžší si najet za jedno dopoledne. Ovšem u jednoho rádiusu v rampě, bych řekl, že to není problém.
5. Bydlíš v Bylnici, jsi proto neustále na cestách. Vzpomeneš si na nějakou chmurnou chvilku, kdy sis říkal, že se na to všechno můžeš pěkně vykašlat?
Těch chmurných chvilek bude asi víc. Jako příklad bych asi uvedl tu všeobecnou situaci, kterou zažívá taky Fáfa, Jirka Grygar, David Janáč a zbytek teamu VSA. Není jednoduché vyrazit časně z rána třeba kolem 3 hodiny, přes celou republiku postavit celou Monster minirampu, celý den v ní jezdit na plno před lidmi a kolem půlnoci ji skládat a přejíždět na další akci. Když se mi sejdou třeba tři akce za sebou, ten třetí den je opravdu už k nevydržení a při posledním večeru skládání rampy mám toho tak po krk, že už přemýšlím nad tím, jak se už v životě nikam nevydám.
6. Co Tě pak znovu dostane do hry a žene dopředu? Bude to třeba v budoucnu moment, kdy držíš nad hlavou pohár společně s Alešem Valentou?
Na otázku v takovém podání se ani nemá cenu rozepisovat. Vzpomenu si přesně na takové chvíle, kam všude mě mé úsilí dostalo a jaké zážitky, přátelé a zkušenosti jsem díky tomuto sportu nasbíral.
7. Vyhrál jsi dvakrát za sebou best trick na Bike Hallu, jsi MČR v minirampě, objel si nespočet exhibic, dokonce si hrál hlavní roli v klipu s Rytmusem. Jak se na to tváří Tví sponzoři? Vypadá to na vylepšení podmínek pro rok 2013?
Samozřejmě se snažím se svými sponzory spolupracovat co nejvíc. Spolupráci jsem více méně rozjel pořádně až tento rok, který bych řekl je hodně úspěšný. Doufám, že se spolupráce s nimi bude posouvat stále dál a díky tomu budu moci propagovat jejich značku třeba na velkých závodech v zahraničí.
8. Myslíš si, že bys na základě Tvých výsledků i snahy mohl být zařazen do výběru jezdců, kteří budou opět reprezentovat českou republiku na Simple Session? Jak moc by sis tohle přál a co pro Tebe tyhle závody znamenají?
O Simple Session jsem snil už když sem začínal. Sleduju tento závod každým rokem bez výjimky. Už tento rok jsem se tam chtěl strašně moc podívat, ale nakonec to nevyšlo. Doufám, že se tohoto závodu zúčastním v dalším roce, splnil bych si tím asi hned druhý sen, po titulu Mistra České republiky.
9. Byl někdo z českých jezdců, který Tě v průběhu série Monster Energy Grand BMX oslovil svým ježděním? Koho bys tahle vzdáleně poplácal po zádech?
Poplácal bych pravděpodobně Daniela Mlejnka. Není zrovna tolik jezdců kteří se zaměří na techniku. Proto mu jeho technické ježdění dodává jedinečnost a rozhodně by se ho měl držet. Kombinace jako jsou ty jeho by mi zabraly týdny pro natočení videa a on je nasázel do závodu, za což má můj velký obdiv.
10. Přímo v závodě jsi odjel triky jako decade v rádiusu nebo barspin to downside whip. Kterého z těchto dvou triků si vážíš více a jak dlouho jsi se je učil? Od koho jsi při učení čerpal inspiraci?
Největší radost mám samozřejmě z barspinu to downside whip. U tohoto triku jsem čerpal asi z mého paťavého ježdění, stejně jako třeba u double downside whipu. Barspin to whip jsem poslední dobou vychytal jak už přes funbox, v rádu nebo do točky. Proto mi barspin to downside tailwhip, při mém používání down whipů, nepřišel až tak nemožný. Abych řekl pravdu, trénink jsem trošku podcenil. Takovou dekádu jsem zkoušel už podstatně delší dobu, ať už s odjetím jen mezí nohy nebo na jednu, trénink tam rozhodně byl. U barspin to down whip to tak nebylo, napadlo mě to náhodou když si u nás v parku David Janáč předělal rádius z boku do molitanu, aby mohl zkoušet kombinace do flairu. Zkusil jsem to párkrát, a asi po pěti pokusech už mi to vcelku šlo. Nechal jsem toho a s klidným vědomím, že jsem posledních pár pokusů nezkazil odešel domů v naději, že to padne na závodech. Což se taky stalo.
11. Poděkování, slovo závěrem?
Jak už jsem psal, tento rok hodně spolupracuji se svými sponzory jako DC, Agang, VSA Xtreme a proto jim patří velký dík. Ten největší však patří rodině, kamarádům a taky přítelkyni. Tito lidé mně vždy podpoří a dodají motivaci i v takových chvílích, jaké jsem popsal v páté otázce. Samozřejmě ale nechci zapomenout na ty, kterým se líbí mé ježdění a dávají to najevo, každý pozitivní ohlas vždy potěší. A nakonec taky webu TBB-Bike, díky kterému se uskutečnil tento rozhovor. Tak zas někdy! Čáo.
Cookies
Česky
English
