Celé lednové číslo magazínu RIDEUK bmx se točí okolo této akce nazvané Warehouse concept sessions. RideUK už v minulosti uspořádal podobnou akci a vyzval několik týmů, aby natočili video v prázdném skladišti. Na konci minulého roku se s touto myšlenkou vrátili a rozšířili jí o nutnost konceptuálního pojetí projektu. Pokud vás zajímá, jaké myšlenky stáli za jednotlivými projekty, pak je následující článek právě pro vás!
Tentokrát se do hry pustili 4 týmy a každý pojal svůj projekt naprosto odlišně. Na 130ti stránkách 195. čísla RIDEUK bmx magazínu naleznete všechno co se kolem této akce událo. Celé číslo je nabité krásnými fotkami a historkami z natáčení, rozhovory s jednotlivými aktéry od riderů po filmaře, vznik fotek pro jednotlivé týmy a prostor si našly i pravidelné rubriky. Hlavní obsah čísla necháme skrytý na stránkách tištěného magazínu, ale představíme vám alespoň jeden z článků, který se týká konceptů jednotlivých týmů. Ty jsou totiž tak odlišná, že více už se snad ani lišit nemohly. A i když už jsou jednotlivá videa nějakou dobu venku, toto je skvělý důvod si je všechny znovu připomenout, protože se jedná o opravdu unikátní projekt a videa jakou jsou tato se nevidí každý den!
THE SOURCE
Do hlubin
- Marc Moore
Na stole bylo hodně témat, když přišlo na rozhodování o pojetí Warehouse projektu. Chtěli jsme udělat psychadelické video, kde by se objekty měnily jeden v druhý (tento koncept byl nejvíce bizarní) a dalším byl například hudební festival, kde by byly všude párty stany a podobně. Měli jsme vlastně velký dlouhý seznam nápadů, které by byly nějakým způsobem proveditelné a které vzešly z hlav členů týmu nebo pracovníků v obchodě a také Coxe, který měl na starost celé natáčení.
.jpg)
Sedli jsme si jeden večer v hospodě a projednávali jednotlivá témata. Téma války se objevilo na seznamu vícekrát v různých pojetích. Coxovo pojetí bylo nejvíce rozvinuté a rozsáhlé, takže jsme dali hlavy dohromady a rozvinuli tuto myšlenku. Nakonec jsme zvolili téma války ve Vietnamu, které jsme zrealizovali. Každý chtěl něco, co by nebylo uplně náročné na realizaci a zároveň by byla sranda v tomto prostředí jezdit. Tohle prostě vyhovovalo všem.
Protože jsme šli do skladiště jako první, neměli jsme moc času na přípravu. Proto jsme ihned začali s přípravou improvizovaných výbušnin a pyrotechniky jelikož se to zdálo jako největší zábava. Jakmile jsme tohle vyřešili, pustili jsme se do shánění strojů na kouř, světel, vojenských plachet a větví a stromů pro naší scénu. Nakonec jsme se vydali do jednoho z Army shopů (kde jsme potkali hodně divné týpky, kteří by raději byli ve válce než v obchodě) a nakoupili nějaké uniformy.
Když přišel první den projektu, měli jsme před sebou spoustu práce. Zdi musely být nabarveny na černo, rampy postaveny, nabarveny na zeleno. Každý se toho ujal velmi dobře a na konci prvního dne jsme prakticky stáli ve skateparku uprostřed Vietnamské džungle. Bylo parádní sledovat, jak se každý zhostil své práce. Když někdo zrovna nejezdil, hrál jako komparz, přesouval scénu nebo pomáhal s výbušninami.
Naším hlavním cílem bylo vyvolat iluzi, že celá scéna je vybudovaná uprostřed džungle, či alespoň donutit lidi si myslet, že video není natočené v hale. Když se na to koukám s odstupem, myslím si, že se nám to nakonec podařilo velmi dobře a je to hlavně díky práci všech, kteří se na tomto projektu podíleli. Dřina se vyplatila a to nejlepší, nikomu nám nepřilo, že děláme nějakou práci. Ani jednou.
TOTAL BMX
Pozdní noci a černá světla
- Ronnie Romeo
Vykročit mimo komforní zónu je věc kterou by každý z nás měl dělat častěji, protože to vede vždy k něčemu dobrému. Do projektu jsme se zapojili jako poslední a několik témat bylo navrženo v průběhu několika diskuzí. Navíc jsme byli pozadu s časem na přípravu. Chtěli jsme udělat něco relativně jednoduchého a většina témat zněla jako hodně práce a my na to neměli moc času. Nakonec jsme se rozhodli 3 dny před začátkem pro UV/Tron pojetí a dopadlo to moc dobře.
Takže narychlo jsme objednali několik UV lamp. Vůbec jsme neměli ponětí kolik světel bude potřeba, takže když jsem v půjčovně vybíral světla, vzal jsem jich dvakrát tolik než chlápek v půjčovně navrhoval. Jsem velmi rád, že jsem se takhle rozhodl, protože nakonec jsme mohli vytvořit mnohem víc, než jsme očekávali. Potom jsem se vrhnul na internet a hledal cokoliv co by mohlo být UV aktivní - bílá barva na obarvení překážek, pláště, boty a tak podobně. Následovala cesta do jednoho z velkých kutilských obchodů pro galony černé barvy na natřední celé haly a bylo hotovo. Jednoduché materiály, jednoduchá idea, ale nakonec to bylo velmi náročné na provedení. Vůbec jsme například nevěděli, jestli když zhasneme a rozsvítíme UV lampy řideři něco vůbec uvidí. Bude JC vůbec moci filmovat? Bude Fooman schopný v takovém prostředí fotit? Máme dost světel? A tak dále...
Tento projekt mě vystavil takovému tlaku, jaký jsem nezažil za hodně dlouhou dobu. Ale nic co by stálo za to, není zadarmo a když do toho půjdete na 110% a budete mít okolo ty správné lidi, pak to musí dopadnout dobře ne? Jezdit ve skoro úplné tmě není uplně nejlepší nápad a někteří členové týmu byli trochu skeptičtí už před příjezdem do haly. Cítil jsem, že mají pravdu a doufal jsem, že budeme moci natočit alespoň jednoduché triky. Zůstal jsem pozitivní a pořád motivoval kluky tím, jak moc dobře to bude ve výsledku vypadat. Tenhle projekt byl vlastně takové všechno nebo nic a všichni jsme to věděli.
První noc jsme zapli UV lampy a po krátkém rozehřátí Alex vyslal flair drop. Kdyby byl slepý, tak by to udělal taky. To jak se s tím celý tým vyrovnal mě totálně nadchlo a nemůžu jim ani dostatečně poděkovat. Děkuju také Foomanovi za fotky a JC za jeho magii za kamerou a pomoc s příběhem. Keep it fun!
PROPER
Třídění můžu od chlapečků
- Cleggy
Přinést venkovní prostředí dovnitř. To byla mise našeho Warehouse projektu. Celkově naši rideři jezdí celou dobu po ulicích a jezdí unikatní překážky a to jsme chtěli udělat i tady. Udělat něco uplně ulítlého, na čem by se jim špatně jezdilo a třeba by je to nebavilo, jsme prostě nechtěli. Chtěli jsme prostě udělat setup, který by ukazoval ježdění na streetu. Špatnou zeď na které děláte wallride s kámošema při odpolední session v prosinci. To je prostě real a to co naše parta jezdí a jezdí i většina ostatních kluků.
Zrealizovat to bylo velmi těžké. O hodně těžší než jsem si představoval, ale byla to sranda a vrátilo mě to do dob, kdy jsem připravoval věci pro Lambrini Jam. Edit je hodně temný a takový zašpiněný a to jsme také chtěli. Joe udvedl s fotkami kus práce, když uvážím že musel eliminovat zdi staré haly. Věděli jsme, že se nám nepodaří postavit setup tak, aby vypadal uplně jako venku, takže jsme celou scénu naaranžovali takovým divadelním stylem a to nám taky pěkně hrálo. Byla to zábava od začátku do konce a edit i fotky jsou skvělé.
SEVENTIES
Malování obrazu
- Will Evans
Věděl jsem, že chci udělat něco minimalistického a visuálně zajímavého a určitě jsem do toho chtěl zapojit barevná světla. Náhodou jsem skončil u Quentina Tarantina a jeho Kill Billa jeden večer a parádní myšlenka na provedení byla hned tady. Ve filmu si hrdinka probojovává cestu ven z japonské restaurace. Když už zbývá jen pár posledních nepřátel, najednou scéna zhasne a jediným zdrojem světla je modrá lampa, která prosvicuje skrze orientální papírové stěny. Hrdinka je vidět jen jako silueta a vytváří to vizuálně velmi zajímavou scénu. A já hned věděl, že bychom mohli tento vzhled napodobit, jen s ridery grindujícími a skákajícími před plentou.
Udělal jsem si pár důkazů proveditelnosti, tak že jsem si vyrobil papírovou stěnu a zezadu jí osvětloval iPadem a vypadalo to velmi dobře. Nyní bylo na čase celý tento koncept o hodně zvětšit. Poté jsem mojí vizi přednesl Colinovi a Joe-Tekovi v Seventies a dvě obrovské role průsvitného papíru a 200 metrů dřevěných lišt byly objednány a plán realizace mohl začít.
Věděl jsem že nebude lehké scénu postavit, vzhledem ke křehké povaze použitých materiálů a rozměrům plenty. Nakonec se nám podařilo postavit několik 6.5x1m velkých plent, které jsme zavěsili na strop skladiště. Když jsem vyplívatli všechen materiál, stála před námi 14 metrů dlouhá papírová stěna, která se napínala napříč halou. 7 silných LED světel bylo umístěno na druhé straně plenty a umožňovali tak dostatečně nasvítit naší stěnu různými barvami.
Velikost stěny nám umožňovala komfortně před ní umístit velké rampy a natočit vysoké polety, dlouhé grindy a velké triky v krásné siluetě. Byl jsem šťastný že mám s sebou ridery, kteří jsou i v siluetě nezaměnitelní, jako například AK a jeho tobogan, Bruno a jeho 540, Bas a jeho stylové polety nebo Kevin a jeho vysoké moto airy. Robin a já jsme byli schopni natočit a vyfotit opravdu parádní záběry, které více než stáli za stavbu tohoto plátna.
Bohůžel, ale vše jen v siluetách nakonec vypadlo divně a trochu neprakticky a proto jsme druhou polovinu záběrů natočili poněkud konzervativnější cestou. Natřeli jsme překážky na černo, nasvítili jen světly a postavili z nich zajímavý setup. Naštěstí jsem s sebou měl kvalitní partu, která dokázala na těchto překážkách předvést opravdu parádní věci a byli jsme schopní natočit opravdu hodně kvalitního materiálu poměrně rychle.
Na natáčení jsme sehnali i výkoný projektor a doufali jsme, že budeme moci na stěnu promítat i pohyblivé obrazy. Bohužel ale jeho výkon nestačil a tak tato idea musela jít stranou. Nakonec jsme ho využili alespoň an vytvoření světelných efektů, když jsme ho umístili přímo naproti kameře. Vzniklo tak několik halucinogeních záběrů se světelnými paprsky, spoustou barev a siluetami. Celkově si myslím, že jsme měli zajímavý koncept, který nakonec dopadl lépe než jsme čekali. A to se tak často nestává!
A jaký z týmových projektů zaujal nejvíce vás? Těžké rozhodování že? Source tým si dal s přípravou scény opravdu záležet, Total BMX zariskovali a nevěděli, jak to celé dopadne, Proper tým si chtěl hlavně užít ježdění a kluci ze Seventies šli hlavně po estetičnu, ale nakonec museli i udělat ústupek. Pokud vás o tomto projektů zajímá více, nezapomeňte šáhnout po 195. číslu RIDEUK bmx
Cookies
Česky
English
