Od pláží naše cesta pokračovala směrem do Abel Tasman National Park. Namísto tracku po pobřeží jsme se vydali autem do samotného centra národního parku. Cesta krajinou Pána Prstenů po prašných úzkých cestách, které se klikatili skrze národní park byla sama o sobě zážitkem. Po asi 20ti kilometrech jsme dorazili na parkoviště uprostřed divočiny a vydali se směrem k Harwoods Hole. Jak název napovídá jedná se o díru do země. Očekávali jsme propast, ale když jsme dorazili na místo byli jsme dost překvapeni. Na samotné dno propasti nebylo možné dohlédnout a z místa, kam jsme dorazili se nad propast tyčily další asi 100 metrů vysoké skály. Na Zélandu si prostě s takovými přírodními úkazy moc hlavu nelámou a tam kde by u nás stálo turistické centrum podobné Macoše, najdete pouze cedulku, že pohybování v oblasti je na vlastní nebezpečí. Cestou zpět k autu jsme ještě vyšli nad propast, kde se nám otevřel pohled na celou okolní krajinu. Výhled ze strmé skály byl neskutečný a díky krásnému počasí jsme zde strávili dost času koukáním po okolní krajině.