Cestou zpět jsme po návštěvě zátoky Bay of Islands, kde jsme v poklidu relaxovali a jezdili na kajaku po malebných zátokách, vyrazili prozkoumat jeskyně poblíž města Whangarei. Jedná se o turisticky nepříliš profláknuté místo, ale o to zajímavější. Když jsme se s baterkami spustili do hlubin jeskyně, na dně na nás čekala asi po kolena hluboká malá podzemní říčka. Venku pršelo a my už byli i tak mokří, takže jsme se bez rozmýšlení vydali brodit proti proudu do hlubin jeskyně. Asi po 500ti metrech kochání se krásou, tajuplností a světélkující výzdobou larev světlušek jsme narazili na jedinou další dvojici v celé jeskyni. Shodou okolností jeden z nich byl čech a druhý němec. Byli to super kluci a celé dopoledne jsme strávili prohledáváním rozsáhlého jeskyního komplexu, plazením se uzkými tunely, broděním, šplháním po podezmním vodopádu, prostě něco s čím se jen tak nesetkáte.
Když jsme vylezli začalo se dělat hezky a tak jsme se rozhodli že na odpoledne vymyslíme další společný program. Jako cíl jsme si vybrali nedaleký vrcholek s výhledem na zátoku a jednu z mála ropných stanic na Zélandu. Cesta na vrchol byla v celku jednoduchá, ale konec vyznačené cesty nevedl až na uplné vrcholky skal. Hecování ve třech nás nakonec dostalo až na samotný vrcholek skal. Byl to opravdu adrenalinoý zážitek a horolezecký výstup po skoro kolmé stěně, kdy pod námi bylo více než 400 metrů, byl chvílema dost i na mě. Nakonec jsme v pořádku sešplhali dolů a Káťa, která čekala na konci vyznačené stezky, si oddychla.