Franta Maršálek - nosebonk barspin
Asi nejvíc mě z týhle party kromě fotografa Freda Muraye z Dig magazinu oslovil Max Gaertig, týpek z Německýho Bohnu s neustálym úsměvem na tváři, co na trip přijede jako poslední, odjíždí jako první a stejně vytěží MAXimum a odváží si ty nejlepší klipy! Za tak krátkej dvoudenní výlet vysílá kromě pár flašek ginu do placu svůj jak sám říkal životní tooth hanger na railu z 20 a pár hodně solidních sérek s tailwhipama, který má v litru na obě strany. Protože jsem pro něj jel na letiště a stejně tak ho i z Brna vezl zpátky, měl sem s nim možnost docela dobře pokecat a dozvědět se o něm pár věcí z jeho života.
Jedna z nich je že nedávno oslavil 30. Narozeniny a může s klidem říct, že se v životě necejtil líp než teď a hodně si to užívá (a že to bylo vidět!!). Taky se přiznal, že miluje whiskey, neposlouchá komerci a občas chodí pařit na tekno do kámošovýho klubu. Řekl jsem mu, že ho pamatuju ve WTP od tý doby co jsem skoro před 10 lety začal s bmx a že ani nevim jak dlouho za ně vlastně jezdí. Odpověděl mi že od začátku, což je asi 12 let a chvilku sme se smáli tomu jak je vlastně vtipný, že se kolem něj pořád měněj lidi, jezdci, team manažeři a jen on pořád zůstává ...
Co mě na Maxovi dostalo nejvíc je způsob jakym přistupuje k bmx. Živí se normální prací jako ajťák v bance a bmx vždycky měl a má hlavně jako zábavu,volnost a svobodu, možnost dělat si co chce když stojí na pedálech a nechtěl, aby se z toho pro něj stala jakási povinost a práce, která by mu to znepříjemňovala. A tak si našel dokonalej kontrast mezi prací za stolem v kanclu což mu vydělá dostatek financí na to, aby mohl v klidu žít naproti tomu si užívat ježdění na tripy s wtp a animal partou po celym světě…
Když vidím jak je spokojenej se svým životem, přemejšlim nad tim, jak jsem začínal jezdit a jak jsem za ty leta s kolem a lidma okolo zažil nesčetně dobrejch zážitků a že mi vždycky šlo hlavně o ten pocit z ježdění a ne o peníze, který jak víme v český scéně stejně nejsou. Proto je Max muj velkej vzor a sem fakt rád, že sem měl tu čest ho poznat osobně.