ČŮRÁCTVÍ NA CESTÁCH VOL.2 - VIDEONapsal "Názef" | 20.04.2022

Kamera, střih: Jakub Gregorec (@jgregorec)
Animace: Kuba Suk (@kubasuk)

Je tomu nějakej ten pátek, co jsme se tradičně vydali na letní trip kolem námi neprobádaných končin republiky s cílem nasbírat cool záběry a následně vydat video, kterým bychom přispěli k rozvoji český BMX scény. Kolik z těchto cílů se nám podařilo splnit, budete muset posoudit vy, diváci. Nicméně, abychom tady neopisovali video, povíme vám nějaký zážitky z natáčení, nebo jak se říká ve světě – behind the scenes.

Že tohle nebude povahově stejnej výlet, jako naše předchozí tři ročníky jsme začali zjišťovat už před odjezdem. Ačkoliv jsme sháněli, jak jsme mohli, celá republika se najednou ocitla bez dodávek k půjčení. Aby toho nebylo málo, tak polovina naší flotily byli buď malý auta do města, nebo v průběhu měsíce před odjezdem zaklepali. Nakonec největší luxus měla posádka Turka (Tourana, ze kterýho Matěj v tý době sice žil), kterej mechanicky alespoň jakž tak fungoval a nevypadal že se každou chvíli rozpadne. Pro bližší nastínění naší situace jel ještě legendární Borek (Škoda Octavia první generace, kterou drželo pohromadě velký množství červený folie a tmelu a žila jenom díky úřední STK z dob Covidu) a Mazdar – Mazda 6, který pro změnu nefungovalo turbo. Za to jsme ale měli k dispozici na povel kouřovou clonu, kdyby naši flotilu ratrodů chtěli zastavit k silniční kontrole. 

Den odjezdu. Scházíme se tradičně na plzeňským nádraží a vyrážíme směr Kolín. Naše plánovaný složení poněkud prořídlo, protože fotograf dostal Covid, někoho nepustili doma, nebo ho prostě už bolí klouby a je na tyhle věci starej.

Kolínskej park, kterej by se dal označit jako bowlovej ráj, zatímco jeho streetová sekce jako ráj koloběžek, nám poslal první výstrahu. Sice se netýkala naší výpravy, ale když se na to koukáme zpětně, jako by se nám někdo snažil říct „otočte se, a vraťte se za tejden, nebo radši vůbec“. Jeden z BMX lokálů se tam snažil o backflip (protože to je přece ten nejlepší trik na bmx, kterým flexit) a zlomil si při tom ruku. První varovnej signál, kterej předvídal to, co nás nemine. Druhým signálem byla neskutečná průtrž, která nám sice nezabránila ve shredu, ale předvídala to, co se nevyhnutelně blížilo. První den za námi, čeká nás Jihlava. Nádhernej pumptrack od Dirty Parks, a betoňák od Mysticu s bowlem a street sekcí.




Vedro, sluníčko, chill ve stínu – good times. Teda až do doby odjezdu, kdy se nás počasí zase snažilo vyhnat. Tentokrát krupobití. Jelikož už nám to počasí přestalo připadat vtipný, začali jsme řešit, jak zajistit, abychom nespali ve vodě. Kempinkový lehátka. Jediný, co nás od nich dělilo, bylo půl metru krup na silnici a deset minut do zavíračky obchodu. Přebrodili jsme se k autu, který v tu dobu fungovalo spíš jako člun, do kterýho zatékalo přes pedály, vydali se pro lehátka, a pak do kempu. Ten nás zachránil. Sice se nám recepční vysmála, že nechceme chatky, ale na druhou stranu měl kemp non-stop pípu na drobáky. 10/10, určitě se vrátíme.

Den třetí. Přejezd do Frýdku-Místku. Na potvoru skoro celej den slunečno. Jediná chyba na kráse byla ta, že jsme polovinu toho krásnýho dne strávili v autě. Seznámení se s Frýdeckym skateparkem, ve kterým nám lokálové na další den (jelikož předpověď hlásala déšť), doporučili halu v Karviné. Další noc ve vodě. Nic nás už ale nepřekvapilo, kameraman se ujal funkce kuchaře, a kdyby nebylo mezery mezi stanem a celtou, tak se i Kuba vyspal v suchu. Karviná byla naší záchranou. Celý den totiž pršelo (jak jinak) a my byli poprvé 100% v suchu. Kuba si odjel první backflip, Matěj svůj první barspin – trik, kterej nová generace umí ještě před hezkou 360. 

Poslední den, co by se mohlo stát. V poledne přestává pršet a my jedeme směrem Frýdek-Místek, naplno si užít tamní park. První incident – Kuba otagoval bank. Koloběžkáři nás snitchujou a volají správce. Správce je ale rozumnej a domlouváme se. Krize zažehnána, jezdíme dál. Natáčíme street, nějaký srandičky přes funbox, vláčky a Matěj s Lukášem dávají dohromady zbytky sil na dokončení bowlový sekce videa. Co by se tak mohlo stát. S Lukášem jsme akorát dotočili poslední záběry a jde se na Matěje. Po celým dni ježdění. Co by se tak mohlo stát. První tři pokusy dotočený, Matěj pořád není spokojenej a padá osudová věta. „Ještě jednou, naposled a seru na to!“ Důležitá poznámka – ten bowl klouzal. A Matěj na to doplatil. Dopadá, my vidíme, jak mu podkluzuje kolo, spadne a pak slyšíme jenom hlasitý prasknutí. To byl Fejfyho kotník. Matěj se svíjí v bolestech, my voláme záchranku a čekáme. Po půl hodině přijíždí, my musíme záchranářům dát rychlokurz, jak seběhnout radius, a Fejfy se dostává do nemocnice. My se vyrážíme vyspat. V suchu, ale za to bez Matěje. Následující ráno vyzvedáváme Matěje v nemocnici, společně zavrhujeme návštěvu Rufus Jamu (omlouváme se klučáci) a předčasně končíme výlet.