Souhlasím s názorem všech, že toto mistrovství bylo neskutečně emoční, nabušené a posunuto na největší úroveň, jak to fyzicky šlo. To vše zapříčinila touha jezdců účastnit se olympiády v Tokiu. S tím přišlo i nespočet ošklivých pádů, až si říkám zda to opravdu stojí za to. Je to ale adrenalinový sport, a riziko k tomu patří. Pády se nevyhnuly ani mě, což mne velmi mrzí, ale i přesto jsem byl se svým výkonem spokojen. To že jsem spadl, zapříčinilo můj nepostup. Nabité zkušenosti mě ale opět posunuli vpřed.
Koho musím vyzdvihnout, je Logan Martin, na kterém šla zpozorovat profesionalita zklidnění i dalších faktorů, díky kterým vycházejí výsledky a ne pády. Z mého pohledu se mi velmi zalíbila jízda Paula Thoelena, který do závodu přinesl trochu Vans Pro Cup atmosféry. Sám se přikláním k tomuto stylu a bylo fajn vidět takto projetý UCI park.
Zdroj: uci.ch
Díky covidové organizaci celé akce, nebyl jediný problém a nemuselo tak dojít ke zrušení, nebo k vyřazení jezdců z důvodu pozitivního výsledku. Všichni dodržovali “pravidla hry“ a respektovali izolaci. Ve videu jsem chtěl také poukázat na to, jak to vlastně vypadá, když přicházíte na první trénink mistrovství a do týmových stanů, kde každý má své zázemí (maséry, trenažery, občerstvení, náhradní kola apod.) Trénink trvá hodinu. Setkal jsem se s otázkami, zda to není málo. Není. Je důležité si uvědomit, že ti jezdci si tam nejdou zajezdit, ale získat co nejlepší výsledek, a že celý proces trvá 4 dny. Ve čtvrtém dnu májí podat svůj nejlepší výkon. Znamená to, že se hned první den nesmíte zničit, protože hodina v tomto parku je opravdu vyčerpávající. Jde pouze o najetí parku a určení vhodného místa pro trik, nikoli o klasický trénink. Každý má již předem natrénováno.
Rád bych poděkoval všem, kteří mne podpořili a dali mi důvěru opět reprezentovat. :)