Sergio Layose jsem zaznamenal již někdy v roce 2000 nebo tak, kdy si společně s Rubenem Alcantarou a španělskou partou dali trip do střední Evropy a zastavili se na pražské Štvanici. Psal o tom tehdy nový časopis Dirtbiker a zmiňoval 15ti letého talenta Sergio Layose, o kterém prý ještě určitě uslyšíme. Střih, rok 2005 a MS v Praze na Štvanici, stojím vedle Kamila Feifera, koukáme na finále minirampy a nadupanou jízdu plnou poletů, když Kamil prohodí, tvl. Sergio Layos, ten prostě nemůže jezdit za nic jinýho než za Fly. Leckdy mívám dlouhé vedení, takže se ptám, jak to myslí, když vidím další z mega vysokých alleyoop airů a rázem mi to docvakává, prostě FLY. Další střih, 17 let uteklo, Sergio Layos už nejezdí za komerční Red Bull, zato pořád jezdí za Fly Bikes a pořád neskutečně dává. Je velmi zajímavé pozorovat jeho ježdění, jeho styl a především ladnost, jak to celé zapadá do sebe, navazuje a vypadá tak jednoduše. Přičemž je to zatraceně hustý na videjku a ještě mnohem hustší na živo. Nikdo na světě nejezdí jako Sergio Layos a pravděpodobně ani nikdo nikdy nebude, protože tohle se nedá natrénovat do molitanu nebo na resi, s tím se musí člověk narodit.
Mimochodem, jak jsem zmínil, Sergio Layos skončil u Red Bullu, který se zaměřuje na olympiádu a trikový cirkus, ve kterémžto stylu ježdění a obecně přístupu se Sergio odmítl angažovat, ač by na to klidně měl. Občas si odskočí na horský kolo, kde dával třeba pekelný Dark festy, ale obvykle pořád neskutečně nakládá na bmx v nějakém cement parku, ve stylu a rychlosti sobě vlastní. Dámy a pánové, Sergio Layos a jeho edit 2022 pro Fly Bikes, enjoy.
Cookies
Česky
English
