Pláště, možná že jim většina z Vás nevěnuje až tolik pozornosti. Vzhledem k tomu, že je to ale jediná spojka mezi Vámi a kolem, a povrchem zemským, se nejedná o zanedbatelnou součástku. Jezdíš všechno, trávíš dny v lokálním plecháči, nebo jezdíš výhradně hlínu? To jsou hlavní faktory výběru, zároveň ale pořád zůstává spoustu možností, jak s obutím tvého kola naložit.
Obsah řádků, které si můžete pročíst níže, se věnuje dopodrobna jednotlivým faktům o pláštích tak, aby Vám ve výsledku posloužil jako návod pro výběr vlastního pláště. Vyžaduje to však vstřebání informací a následný vlastní úsudek, k čemuž je potřeba použití hlavy. A to jak známo bolí. Pokud tak hledáte jednoduchou cestu výběru, nabízí se Vaše vlastní zkušenosti, půjčení si cizích kol při ježdění, nebo bike checky Vašich oblíbených jezdců. Pro úvod však i tak několik jednoduchých faktů. Širší plášť lépe tlumí dopady a poskytuje větší oporu na nerovném povrchu. Navíc poskytuje větší styčnou plochu a tak zlepšuje Vaši rovnováhu na kole. Užší plášť dělá kolo manévrovatelnějším - obratnějším, a na tvrdém povrchu ve vyšších rychlostech i svižnější. Vzorek je individuální záležitostí, záležející na prostředí, v jakém nejčastěji jezdíte.
Při přechodu z historie na dnešní kola, je hlavním rozdílem především šířka a celková velikost plášťů. Tohoto motivu se chytl jeden z redaktorů světového webu zaměřeného na techniku, čímž je The Merged. Nedalo mu už pak upozornit na fakt, že ačkoliv máme všichni v hlavě, že jezdíme na dvaceti palcových BMX kolech, dnešní pláště překračují rozměr 21”. V minulosti se vzhledem k častějšímu používání brzd a větší univerzálnosti jezdců, vozila obvykle kombinace širší - hrubší plášť vpředu a hladší - užší na kole zadním. V dnešní době už se však častěji setkáte s koly, nesoucími stejné pláště na obou kolech. Důvodem může být časté odjíždění triků do fakie, nebo samotné ježdění a využívání freecoasterů. Nebo taky jen trend, ať už nyní nebo právě v minulosti.
Plášť nese vcelku jednoduchou konstrukci, skládající se z textilní kostry, patky, držící plášť v ráfku a pryžové směsi, tvořící vlastní plášť. Textilní kostra nese jeden podstatný údaj a to je TPI. TPI znamená doslova “threads per inch”, neboli počet vláken na čtvereční palec. Se vzrůstajícím TPI, se tak zvyšuje tuhost pláště a tím se snižuje jeho váha, nebo také jeho valivý odpor. Patka může obsahovat drát, nebo kevlar. Výhodou plášťů s kevlarovou patkou je výrazně nižší hmotnost, snazší manipulace a možnost plášť složit do malého balíčku. Právě pláště výrazně ovlivňují hmotnost celého kola. Hmotnost rotující na kolech totiž znamená ve výsledku těžší kolo ve vzduchu. Rozdíly ve váze plášťů můžou být navíc vcelku výrazné, ve stovkách gramů. V dnešní době se v BMX pláště s kevlarovou patkou až tak rozšířeně nepoužívají, nicméně své místo na trhu stále mají. Samotná pryž je pak obvykle několika směsí, rozmístěných po plášti podle požadovaných vlastností.
Se vzorkem to až taková věda není. Na hladkém povrchu poskytuje lepší přilnavost plášť hladší, poskytující větší styčnou plochu mezi pláštěm a podložkou. Tenhle fakt funguje jinak za mokra, ale málokdo jezdí s oblibou v loužích, takže to si dovolím opomenout. Se vzrůstajícím bordelem pod koly, si říká o slovo plášť nesoucí výraznější profil, který si mezi smetím najde cestu k té podložce pevné. Kolo si tak můžete obout do naprosto hladkých plášťů, stejně jako třeba do plášťů připomínajících plášť na monster truck. Samotný dezén pláště už je pak na osobních preferencích a sympatiích.
Jelikož je každý člověk individuum, a každý má jiné nároky a očekávání, nelze říci, že tyto pláště jsou skvělé a ty druhé ne. Každý plášť nese několik vlastností, které se vzájemně ovlivňují a vycházejí tak nárokům jezdců vstříc. Cena, váha a výdrž jsou z mého pohledu těmi nejprimárnějšími. Ačkoliv dnešní doba je zkažená, v BMX lze pořád říci, že se vzrůstající cenou vzrůstá i kvalita zpracování. Se vzrůstající váhou logicky přibývá množství použitého materiálu. Tím je tak často ovlivněna jak výdrž přirozená, tím mluvím o opotřebení vzorku - tak výdrž ve smyslu náporu který plášť snese. Tímto náporem může být množství požraných kopingů, ohraněných dvojáků, nebo hrubost grindůvaných zídek. Především při grindování zídek, vzniká nápor na opotřebení boční stěny plášťů. Právě streetaři tak nepodceňují tloušťku boční stěny a raději sáhnou po pláštích těžších. S tím souvisí i vlastnost, že na ulici je mnohem větší šance najetí na střep, než ve skateparku. Pokud jezdíte s oblibou na hodně měkkých kolech, stejně tak doporučuji sáhnout po pláštích poctivé - těžší konstrukce.
Jak se BMX ježdění vyvíjí směrem k techničtějším trikům, vznikají i nové potřeby od jednotlivých komponentů. S ježděním kluzkých městských dlažeb, bazénům z hladkého betonu a třeba i railridů nebo wallridů, přešly v oblibu pláště z gumy měkké směsi. Pláště těchto směsí mají kratší výdrž, za to se ale vyznačují lepšími vlastnostmi v oblasti přilnavosti. Prozatím není v BMX zavedené žádné značení těchto směsí gum. Pro příklad ve skateboardingu - longboardingu stupnici zachycující tvrdost kol mají. Zatím je tak přenos téhle informace založený na osobním kontaktu při ježdění/nákupu.
Jestli už se Vám zdá článek vyčerpávající, nevěste hlavu, nabízí se totiž ještě několik dalších, komplikovanějších problémů. Zdá se mi známou informací, že širší pláště jedou na tvrdém povrchu pomaleji. Ani něco tak základního však není jentak. V problému rychlosti vystupují dvě základní veličiny. Odpor vzduchu a valivý odpor, oboje myšleno u pláště, jestli máš zrovna rozepnutou mikinu si neberu. Na zamotání hlavy postačí fakt, že při stejném tlaku v pláštích a narůstající šířce, valivý odpor klesá. Zároveň logicky s širším pláštěm narůstá odpor vzduchu. Co je však důležité pro potřeby BMX, že do rychlosti 20km/h, si říká o hlavní slovo valivý odpor. Až ve vyšších rychlostech překročí vliv odporu vzduchu potřebnou hranici a začnou se věci komplikovat. To nám tak ve výsledku říká, že nejezdíš-li Vert na PRO levelu, nebo ty největší trailsy ve vysokých rychlostech, šířka pláště není to, co tě zpomaluje. Hlavním faktorem rychlosti kol, by tak krom celkového stavu kola měl být tlak v pláštích, respektive vlastnosti a dezén pláště.
Tím se dostáváme k tlaku v pláštích a samotnému obutí kol, čili ráfků. Každý prodávaný plášť má na sobě natištěné doporučené hustění. Toto doporučení se vyplatí dodržovat, ačkoliv jak se svými plášti naložíte, je na Vás. Nicméně dodržování instrukcí je neopominutelnou složkou nároku na reklamaci. Při nedostatečném huštění dochází k namáhání boční stěny a celkové konstrukce pláště, navíc riziko proražení duše o ráfek se zvyšuje i při menším nárazu. Při přehuštění pláště zase hrozí riziko, že plášť neudrží tlak a vybouchne/roztrhne se. Teď k samotnému ráfku, na který plášť obujete. Pro naprostou většinu prodávaných plášťů a ráfků nevzniká problém. Spolu s neustále vzrůstající šířkou plášťů, přichází nyní trend širších ráfků. I vlastnosti ráfků mají zřejmě vliv na výsledné obutí. Při obutí širokého pláště na široký ráfek, vzniká na vrchu pláště větší “plocha”, která pak tvoří styk s podložkou. Plášť dostává víc tvar “čtverce”. S obutím širokého pláště na běžný BMX ráfek nevzniká problém. Při opačné kombinaci úzkého pláště a širokého ráfku vzniká problém s nedostatečným překrytím pláště nad ráfkem, což se nehodí pro potřeby freestylu z hlediska náchylnosti k poškození.
To jsou informace, které jsem se rozhodl Vám předat. Pokud čtete tyto řádky stejně jako všechny předchozí, skládám Vám obdiv, a pokud by jste měli jakékoliv dotazy ohledně tématu obutí našich kol, neváhejte mi ho sdělit v komentářích. Mír 
Cookies
Česky
English
