Spojení freestyle bmx a UCI trvá již nějakou dobu a jeho vyvrcholením je zařazení freestyle disciplín na olympijské hry. Pro některé velká událost, pro jiné zajímavost, pro spoustu z nás vcelku nezajímavost, to naše bmx jede dál, ať světové závody řídí kdo chce a jak chce, olympiáda nebo ne. UCI se spojila se sérií FISE, tento původně francouzský festival extrémních sportů má své kořeny právě v Montpellier, kde začínal už před více než 20ti lety. Po covidové pauze se tak největší série závodů vrátila znovu tam, kde začala a to rovnou závodem mistrovství světa. Přiznám se, že vůbec nesleduji regule, jak to celé funguje, kolik se ještě jede, nebo nejede závodů, nic takového. Jen vím, že to je jedna z posledních šancí vyjet body v boji o olympiádu, kde by mělo startovat snad jen 9 žen a 9 mužů, když tak mě klidně opravte dole v diskuzi. A zároveň z jednoho státu může jet pouze 1 – 2 jezdci dle celkových vyjetých bodů daného státu, čímž se zamezuje tomu, aby na olympijských hrách soutěžili jezdci řekněme ze tří nejsilnějších zemí, a zároveň otevírá prostor dalším jezdcům z různých zemí, kteří nejsou na úplným topu. A ještě pro doplnění je potřeba říci, že konečnou nominaci má v rukách konkrétní země, tedy ona si rozhodne, koho a na základě jakých kritérií na olympiádu pošle. Zejména v USA je velký boj o letenku mezi celou řadou jezdců.
Díky těmto souvislostem byl závod hodně vyhrocený a jelo se na krev, doslova a do písmene. Zkouknul jsem nějaká videa, která sem pod článek dávám, ať si můžete udělat obrázek.
A mých pár poznatků a dojmů vám sem sepíšu, můžete si je probrat se svými vlastními. Koho to nezajímá, ať přeskočí dále.
Především, je naprosto neskutečné, jaký progres freestyle bmx v posledních letech zaznamenal. Když jsme my pamětníci hrávali hru Dave Mirra BMX, spousta triků z té hry pro nás bylo scifi, prostě ok, to je jen hra. Dneska dávají týpci takový triky, že je to scifi pro tehdejší hru. Triková úroveň je zkrátka neuvěřitelná a ještě víc mě dostává, na jakých překážkách a s jakou čistotou to jsou ti borci schopni vyndat. Jednoduše neuvěřitelné. Tím se dostáváme k tomu parku. Dnešní parky pro tyto závody jsou monstrózní. Výška překážek a rychlost, jaká je na to potřeba, to všechno je o parník jinde, než tomu bývalo. Dnes se jede zkrátka full speed pořád. Zajímavé je také, že ty překážky nejsou nijak extra designované na triky ve smyslu toho, že by odpouštěly. Ani náhodou, dopady jsou prudký, hrany ostrý a neodpouští se nic. Díky tomu designu parku se však celé zápolení mění v to, co celá řada bývalých top jezdců kritizuje, tedy šlapej plný knedlík na jednu stranu, dej trik v rádiusu, šlapej plný knedlík na funbox / spinu, zase šlapej plný knedlík do rádiusu, otoč se a pořád dokola. A do toho sypej ty salta mortále. Speciálně jízdy Daniela Sandovala mi přišly úplně extrémní, jak týpek na celkem těžký převod dává do plných na těch rovinkách, aby měl rychlost. Nevypadá to pěkně ani trochu, co si budeme povídat. O obrovský fyzický zátěži ani nemluvě, ti kluci musí být na takovou jízdu připravení jako špičkoví atleti, jinak to zkrátka neudejchají. Zároveň však porota hodnotí každý trik, ať je první v jízdě nebo poslední. Dát po minutě šlapání na závěr jízdy svůj nejtěžší trik musí být neskutečný na fyzičku, ale především na psychiku. Koneckonců ošklivě dopadnul Declan Brooks při závěrečným double beku, který nedotočil. Myslím, že v tom hrála hodně roli právě fyzická vyčerpanost na konci jízdy. Ani si nechci představovat, jak musí vypadat trénink takovýchto sportovců, to už nemá s ježděním na bmx kole nic společnýho, to je komplexní atletická příprava, až se mi dělá zle jen z té představy. Poslední můj poznatek je určitá unifikovanost, či jak to nazvat. Nelze to vzít dogmaticky, ale řekněme v top 20 jede 15 týpků úplně to samý. Je to postavený na flipu, 360, flairu, tailwipu, barspinu a nohandu a všemožných kombinacích a násobcích těchto základních triků. A porota to v tomto duchu i hodnotí, tedy čím více tailwhipů, barspinů a toček ve všech osách, tím více bodů. Klasická otázka co je víc, 360 backflip double tailwhip to barspin, který lze nadrtit relativně bezpečně do molitanu a resi, nebo šesti metrový pocket air 3 metry vysoko, který nelze najet jinak, než se zkrátka rozjet plnou kudlou proti radiusu a vzít za to? Ač by tato diskuze mohla být zajímavá a možná velmi dlouhá, UCI a FISE závody mají rozhodnuto a ti jezdci nedělají to co dělají pro nic jiného, než pro nejvyšší možné body od poroty, která celkem konzistentně hodnotí jak hodnotí. Nelíbí? Tohle je UCI, jeď si na Vans Pro Cup. Tečka. Opět můžeme diskutovat, ale taková jsou pravidla. Osobně přiznávám, že se mi ta unilost nelíbí, na druhou stranu mě baví ten level a až absurdita triků, jaký se jedou a rád se na to občas podívám. Přičemž je jasný, že na živo ještě na těch velký překážkách je tohle prostě úlet, totální úlet.
Tolik řečí a poznatků Houta. Z České republiky se závodu účastnil za chlapy v parku Martin Habada, holky jela naše nejlepší jezdkyně Katka Jalůvková a flat si střihnul Martin Zdražil. Tady by mě zajímalo, kde byl Dominik Nekolný, ale to je jiná věc. Výsledkově se nedařilo Martinu Habadovi, který skončil na konci startovního pole, ten park byl jednoduše strašně nabušený, Katka dala slušný 13. místo a Martin Dražil byl 14., což také není špatný. No a pro trochu fundovanějších informací, včetně těch z místa konání a trochu ze zákulisí, jsem položil pár otázek právě Kačce Jalůvkový, která na ně odpověděla, díky za to.
1) Jak ses tam dostala, byla jsi pozvaná, nebo ses musela nějak kvalifikovat?
Počet míst na mistrovství světa pro každý stát určil UCI ranking z března 2020, přičemž alespoň jedno místo má zaručeno každý stát. ČR bylo v té době v kategorii Elite Women na 21. místě, a tak nám těsně utekla možnost vyjet ve dvou. Koho konkrétně stát vyšle je už na jeho rozhodnutí, asociace proto vybrala mě, na základě mých výsledků ze závodů, které loni proběhly v ČR.
2) Jak hodnotíš svou jízdu, jsi spokojená, nebo to mohlo být lepší?
No, tak vždycky to může být lepší. Doufala jsem, že se mi podaří najet naskakovák, abych měla rychlost na velký funbox. V tréninku jsem se s tím ale dost trápila, a tak jsem se nakonec rozhodla to neriskovat. Nebyla jsem bez toho ale schopná ten funbox doletět a to mi určitě vzalo body. Na druhou stranu jsem ale ani v jedné jízdě nespadla a odjela to přibližně tak, jak jsem si to naplánovala, takže můžu určitě říct, že nakonec spokojená jsem.
S postupem do finále jsem dopředu vůbec nepočítala, nakonec mi však uteklo jen o 0,1 bodu, tak to přecijen trochu zamrzelo. Každopádně za 13. místo jsem moc ráda.
3) Jaký byly covid opatření přímo na místě závodu?
Covid opatření ovlivnily už plánování výjezdu, měli jsme být jakože v bublině. Byl předepsaný hotel i catering, které jsme museli využít a všechno jídlo se objednávalo už předem. Podstoupili jsme jeden PCR test před odjezdem a další v průběhu akce. Také jsme byli v dokumentech i zprávami upozorňování, že v průběhu akce se smíme pohybovat pouze v hotelu, nebo v hale, kde byl park (od hotelu cca 10 minut jízdy autem). No a pak klasicky roušky (mimo pokoj a kromě ježdění a jídla).
4) Jaká byla organizace, dostatek času na trénink, informovanost, péče o jezdce?
Do organizace jsem já zase tolik neviděla, ikdyž nesrovnalosti byly – už třeba na začátku, kdy nám byla v dokumentech původně přidělena 2 místa, ale později jsme byli kontaktování, že udělali chybu a že místo máme jen jedno. Navíc jsem takových závodů ještě moc nezažila, abych měla s čím srovnávat. Jako trenér s námi byl Kuba Benda, který se účastnil team meetingů a kterému na watsapp chodily další informace.
Co se týče času na trénink, toho bylo asi podobně jako na každých závodech. Hodinový trénink den předem a pak ještě 45 minut před kvalifikací. Pro mě to bylo samozřejmě málo, ale to je hlavně tím, že jsem se s tak velkými překážkami teprve seznamovala. V parku od Hurricane, který překážky na tyto akce vždy staví, jsem byla úplně poprvé. Tady v ČR navíc park obdobné velikosti prostě není a tak si to nemám kde najet. Každopádně mi pomohlo soustředění repre, které proběhlo těsně před výjezdem a na kterém jsem si ve Valašských Kloboucích mohla vyzkoušet velkou spinu. Díky tomu jsem s ní pak ve Francii neměla problém.
5) Jak celkově hodnotíš úroveň ježdění, holky i chlapy? Koukala jsi na mužský závod?
Ano, sledovala jsem většinu jízd, včetně těch v kvalifikaci, žen i mužů. Byl to velký zážitek. U holek byla vysoká úroveň patrná hlavně na těch prvních třech, pěti místech. Dál už to nebylo tak vyhrocené, spíš mají holky prostě na rozdíl ode mě nalítané velké překážky. Na druhou stranu ale vím, že ze světové špičky také dost jmen chybělo.
V mužích byla úroveň samozřejmě úplně jinde, ale to se nedá srovnávat. Z finále jsem si však nesla smíšené pocity. Panovala dost napjatá atmosféra. Jednak se dlouho nezávodilo a jednak šlo o velmi důležitý závod, právě proto, že ovlivňuje kvalifikaci na olympiádu. V průběhu celého mistrovství jsem proto měla pocit, že se docela dost padá. Ne že bych to mohla posoudit, když jsem tam byla poprvé, ale přišlo mi to tak. A pády se nevyhnuly ani finále. Navíc jsem viděla i dost nepěkných zranění – Lara si v tréninku zlomila klíční kost, Irek Rizaev těsně před finále udělal kolenem díru do dopadu funboxu, a ta ho proto nad kolenem nehezky pořezala. Finále kvůli tomu pak začalo asi o půl hodiny později, až se funbox opravil (…a bez Ireka). No a nedotočený double backflip, kterým svou (do té chvíle) povedenou finálovou jízdu zakončil Declan Brooks v bezvědomí, budu mít před očima asi ještě nějakou dobu.
Rozhodně ale bylo na co koukat. V paměti mi utkvěla např. double dekáda od Sandovala, bezchybnost Logana, velké transfery Tholena, nebo třeba u holek frontflip přes funbox od Charlotte Worthington
6) Jaká je vazba mezi tímto závodem a olympiádou? Zajela jsi super 13. místo, máš šanci se na olympiádu dostat?
Na olympiádu se přímo kvalifikoval stát, který MS vyhrál. Pořadí států, dle kterého se rozhodují další kvalifikace, určují UCI body dvou nejlepších jezdců z každého státu – a to jednak body platné z března 2020 a k tomu právě body získané na MS 2021. Jak jsem už výše zmínila, ČR byla v březnu 2020 na 21. místě, proto to mé 13. místo na MS nemůže nijak závratně posunout.
Díky Kačko.
A tady jsou výsledky a všechny informace. A tady pár slíbených videí, finálová jízda vítěze Logana Martina, celé finále chlapů a highlights z tréninku.
Cookies
Česky
English
