Důvody proč navštívit Barcelonu jsou jasný, pořád se o tom mluví a neni potřeba to nijak dál rozebírat. Víťa Kácha vyrazil do Barcelony už po několikáté a jak už je u Víti zvykem většinou si ze svých cest přiveze spoustu neskutečných zážitků a příhod, které rozhodně stojí za zveřejnění. Tak tady jsou!
Poprvý si vyrazil do Barcy s Pofel tripem a nedopadlo to moc dobře. Nešťastně to odnesla noha. Přibliž všem trošku okolnosti tady toho crashe a nějaký backstage zážitky ze španělských nemocnic.
I přesto, že sem si z Pofel tripu odvezl zlomenou lýtkovou kost a přetrhaný vazy v kotníku, musim říct, že to pro mě byl jeden z nejlepších BMX zážitků vůbec. Parta 15ti feláků nedočkavejch jezdit v městě snů plnym spotů? Víc už ani chtít nemůžeš. Hned první den jsem si vyslal wall no hand na tom legendary bank to wall spotu u kostela z Fit life videa. Měl sem z toho takovou radost, že sem pak jezdil jako utrženej ze řetězu a prostě nemoh přestat. Tohle válečný nasazení si hned třetí den vysloužilo výsledky a na dvou setech 5ti schodů, na Plaza Espana, jsem si při 360 z tý brutální vejšky prvního setu vodšlápnul kotník hehe. Další den to bolelo tolik, že jsem prostě nemoh jít jezdit a namísto toho byl nucenej věnovat se jedný český holce, kterou jsme poznali hned po příjezdu při seznamovačce s recepčníma a jejich kamarádkama. Nemůžu říct, že bych toho litoval a druhej den ráno jsem si to s úsměvem štrádoval pěšky prosluněnou Barcou zpátky na hostel.
Den začal tak skvěle, že už mě prostě nic nemohlo rozhodit, šlo se jezdit a všechno bylo skvělý až do chvíle, když jsme jezdili u tý dlouhý zídky, kde dal kdysi Nathan hang-five (Chad Kerley - nosemanual) a já si tam na spotu vedle snažil najet delší serku s manual barem.. Pár neodjetejch pokusu pozdejc jedu manuálem po zídce, ztrácim balanc doleva, kde je malinko větší díra než v pravo, panikařim a namísto klidnýho zahození kola mi manual podjíždí, noha sjede z pedálu, seká se do spáry mezi cihlama ze kterejch zídka je. Já si vší vahou prolomim kotnik ven a jeste si do toho sednu. Ucejtil sem brutální prasknutí, jak když zlomíš klacek a hned věděl, že je to v hajzlu, což sem taky daval najevo slušným křikem “Kurva neeeee”.
“Měl jsem z toho takovou radost, že sem pak
jezdil jako utrženej ze řetězu a prostě nemoh přestat”
Schovávačky kol, čekání na sanitku která si dávala na čas, problémy s komunikací v nemocnici, dlaha na zlomenou nohu, doporučení operace v Česku po návratu, nákup berlí a bum, byl sem lazar na 4 měsíce + vyndání drátů po roce a půl. Nic příjemnýho a nikomu bych nepřál zažít. I tak byl POFEL TRIP legendární a určitě na něj nikdy nezapomenu. Díky všem za mega dobrý vzpomínky!
50 dní v Barceloně s Martinem Svobodou byl tvůj nejdelší pobyt. Kde jste tak dlouho felili? Na kolik takový dva měsice přišly? Potkali jste za tu dobu hodně bikerů?
Od Pofel tripu jsem věděl, že se do Barcelony vracim hned, jak bude šance. První přišla na začátku minulýho roku, kdy jsme se v Praze a kolem snažili nahecovat pár lidí, aby se složili na byt a jelo se felit na nějákej čas práve do Barcy. Dopadlo to tak, že jsme zůstali jen já a Marty Svoboda, možná i proto, že jsme spolu v tu dobu bydleli a bylo pro nás jednodušší všechno pořešit. Začátkem února už sme si to felili totálně vysmátý na letiště a před náma měsíc užívání si naprostý svobody. Někdo by si řek, že jede na dovolenou, ale já a Marty sme to brali tak, že chceme prozkoumat celý město, vidět co možná nejvíc spotů, dobře si zajezdit a to všechno natočit a pak z toho udělat společný video, na který jentak nezapomenem a jednou ho třeba pustíme buchtám v domově důchodců, aby věděli, kdo že to ten bezvlasej bezzubej dědek vo holi je.
“Od pofel tripu jsem věděl, že se do Barcelony vracím hned, jak bude šance"
Pamatuju si, že rozhodnutí udělat si video společně padlo až někdy v průběhu tripu, prostě sme se bavili, co že s těma klipama potom uděláme a dospěli k závěru, že takhle to bude prostě nejlepší. Plus album Jethro Tull na kterym sme si ujížděli každý ráno, každou noc a z kterýho sme nakonec i vybrali prvni song do videa (moje volba). A když nehrál Jethro Tull, tak byl na beatu DJ Premiere a Gangstarr, kterej obsadil ve videu song druhej (martyho volba). Večery po jezdení na balkoně u Sagrady s brkama a San Miguelem, čekování klipů a rozebírání všeho jsoucna, prakticky zrežírovali celý tohle video BCN VACATION 3000.
Jo a kde že sme to bydleli? Přímo na náměstí Sagrada Familla, v bytě v 6. patře s balkonem a dechberoucim výhledem na stavbu Sagrady a jezírko s parkem před ní. Tuhle komnatu pro knížepány sem sehnal tak nejak náhodou na netu, pár tejdnů předtim, než jsme jeli. Byl sem za to rád, protože byt byl v centru, za slušný peníze a fakt, že sedíme na balkoně vedle Sagrady tomu přidával na hodnotě ještě víc. Byt stál se všema poplatkama asi 250 euro na měsíc/osoba. Užívali sme si tam fakt dost a tak mě tohle dobrodružství celý vyšlo asi na 50 tisíc, ale to jsem se zapomněl zmínit o tom, že z měsíčního tripu bylo nakonec 50 dní hehe.
Kdybych měl psát o všech silnejch zážitcích, co tam odsud mám, bylo by to asi na celou knížku a tak řeknu v bodech aspoň pár:
- vidět Vykuka jak s úsměvem na tváři na první pošle brutální 3,5m drop ze schodů
- příchod k Fernandovi na byt a zírání na pomalovaný zdi podpisama a obrázkama od všech možnejch profíků
- felení a pojezd s Laceym
- double ride do dropu jako darek k narozeninam
- holky ze Sevilly a party v Razzmatazz
- Grafitty hostel a ten fetackej páreček, co zapomněl injekce na umyvadle
- wise man nam povida, jak je to se ženskejma
- Marty se vrací na vikend do ČR překvapit svou holku na maturák
- a asi největší ze zážitků - DUB JAM
Zažít něco takovýho jako DUB JAM, to je prostě sen každýho streetaře! Vidět tam všechny ty velký jména felit na jednom místě, poznat některý a bavit se s nima a pojezdit, to všechno pro mě byl obrovskej zážitek a doporučuju každýmu, kdo o DUB JAMU někdy uvažoval, jeďte tam a nebudete litovat!
Pak přišel BCN BMX Camp kam si vyrazil s předstihem a byl tak v Barce celkově asi měsíc. Tam vím, že se udála nějaká storka na letišti cestou tam. A nebylo to poprvé..
Další návštěva byla letos v únoru, kdy jsme spolu naplánovali věc pozdějc nazvanou BMX CAMP. Trip pro 15 riders do Barcelony na 7 dní s cílem pořádnýho ježdění. Protože kemp byl v planu až na druhou polovinu února a já chtěl co nejdřív vypadnout z tý zimy, jel jsem do Barcy s dvou týdením předstihem. V podobnym stylu jako jsme jeli minule s Martym, jsem chtěl vyrazit i letos a tak jsem hned začátkem ledna začal plánovat a 6. února už byl na cestě do města snů. Společnost mi dělal Martin Čapek kterej taky prchal před zimou s jasnym plánem natočit s Adamem Štrojsou video z okolních trail spotů. S ubytováním nám pomoh Čenda se svojí holkou, což pro mě byla neskutečná výhra a moc jim za to děkuju! Měsíc v kuse sem jakožto nejtvrdší spáč okupoval sedačku u nich v kuchyni. Vůbec mi nevadilo, že kuchyně byla hned za vchodovýma dveřma a kdokoliv prišel mi musel prakticky překročit hlavu, když chtěl vejít. Hlavní bylo, že jsme nemuseli platit rakety za ubytování a zbývalo nám tak mnohem víc peněz na felení, jídlo, zeleň a cestování.
Cestování? Jo, téměř každej den když se šlo jezdit s Fernandem (čili skoro denně) jsme sedli na vlak a jeli do nějákýho z menších městeček kterejch je Catalunia plná a hledali spoty tam. Byl jsem fakt překvapenej, kolik skvělejch míst jsme na těhle cestách objevili. Nadruhou stranu občas jsme taky nic nenašli a celej den bloudili španělskejma uličkama, prům. zónama a prostě všude kolem s chtíčem NAJÍT A ZNIČIT (Search & Destroy), kdy jediný co sme občas totálně zničený na konci dne našli byla cesta domů. Ale to ke streetovymu ježdění patří a všichni kdo to dělaj vědí, že není nad to najít nikym netknutej, skvělej spot kterej si říká o poshredění! KEEP ON SEARCHIN!
Jo a abych se dostal k tvý otázce, tak cestou se nám přihodila klasická nepříjemnost se zavazadlama na letisti, která se nám už společně stala cestou z Londýna. V BMX duchu sme chtěli ušetřit co možná nejvíc za letenky a tak sme si klasicky bookli jen zakladní 23kg zavazadlo a mysleli si, že to bude OK jako vždy. Bylo by, ale to bysme nesměli oba mít tašky na golfový bagy. Martinův s nápisem DK GOLF a moje karbonová s pevnym tělem a ještě větší než ta Martina. Abych to zkrátil, zaplatili jsme každej 50 euro doplatek za sportovní výbavu a mohlo se vyrazit do Barcelony.
Z Barcelony ses vydal do Sevilly. Měl si tam domluvený nějaký kontakty? Kdes chrápal? Jaká je Sevilla v porovnání s Barcelonou?
Camp skončil, ale s tim nekončilo moje španělský dobrodružství protože jsem v Barce zůstaval dalších cca 10 dní a v mailu už se mi od začátku hřála letenka do Seville, kde jsem chtěl celej tenhle trip zakončit a užít si tam tejden pohody s partou, co jsme poznali minulej rok v Barce. Měsíc uplynul a já už seděl v letadle do Seville plnej očekávání, jaký to tam bude. Seville je 4. největší město ve Španělsku a hlavním městem Andalusie. Říká se, že je to kulturní centrum jihu Španělska a já se, po vidění všech těch krásnejch míst, muzikantů, sochařů, malířů zpěváků a dalších umělců, ani nedivim.
Navíc je to město nabitý BMX historií, kdo zná Etnies Forward, zná určitě i Rubena Alcantaru a bomby, který tenhle král BMX odjel. No a když si felíš s místníma po městě, občas někdo prohlásí: “Hey man, this one is that wallride Ruben did 15 years ago! And look at this one! Joe Rich did this crazy rail about 15 years back to.” Pro mě to bylo jako sen. Přirovnal bych to asi k prvnim dojmům z Barcelony. To obrovský nadšení po příjezdu a radost malýho dítěte. Celkově má město hodně spotů a přejíždět mezi nima ti nezabere moc času. Nejen proto, že město je úplná rovina, ale taky proto, že je tam těch spotu tolik!
Oproti Barceloně je město mnohem klidnější, přeci jen o BCN se ví, že je to hlavní turistická destinace a ten ruch ve městě podle toho taky vypadá. Sevilla je podle mě Španělsko v pravym slova smyslu. Všude se hraje flamengo, nikdo nikam nespěchá a většinou panuje dobrá nálada, soudě podle toho, jak se na tebe všichni smějou. Plus se mi zdálo, že je Sevilla o dost levnější než Barca. Jejich oblíbený Bocadillo za 2 eura - velký žes to sotva snědl mě dostalo a stalo se stravou na zbytek pobytu hehe.
Jen ubytování bylo o něco dražší, platil jsem 15euro/noc v hostelu se snídaní (v Barce se dá sehnat i za 8euro/noc bez jidla). V Seville sem se navíc sešel s českou partičkou s Mrawencem v čele, jeho holkou Domčou a Madlou Salavcovou jako doprovod na cestě za opicema na Gibraltar. Měl sem v plánu se k nim připojit, ale po bouřlivý párty, která se táhla až do rána, sem zaspal odjezd a nevzbudilo mě ani 15 telefonátů, takže sem snima nakonec nejel a z opic nic nebylo. Doufám, že se tam příště dostanu, protože fotky s opicema a výhledem na Afriku, který jsem od nich pak viděl se mi fakt líbily.
Cestou ze Sevilly se stal další průser na letišti. Tenhle příběh můžu slyšet klidně stokrát a pořád mi bude připadat neskutečnej. Můžeš nám to přiblížit?
Když přišel čas odjezdu, vůbec se mi nechtělo tenhle prosluněnej ráj opouštět a tak sem si alespoň pořádně užil poslední noc a s Cervezou v ruce poslouchal ze Sevillskou partičkou flamengo až do noci. Pak přišla těžká únava, hledačka hodinovýho hotelu do kterýho mě doprovodila jedna kamarádka, dvě hodiny spánku a mohlo se vyrazit na letiště. Jel sem busem, protože zastávka byla kousek a na moc to nevyšlo, navíc budget už byl uplně na dně a na taxika ani nebylo, páč sem měl v kapse jen posledních pár euro a letenku.
Po příjezdu na letiště a nalezení check-inu průser začíná. Vim, že mám zase zabookovany jen normalní zavazadlo bez sportovní výbavy, což se mi už po cestě tam nevyplatilo a musel za to doplácet 50 euro. Říkám se, že jestli to takhle dopadne i tentokrát, jsem v hajzlu! Za přepážkou sedí nějáká mladá holka, tak si říkám, že to zkusím a řeknu jí celou situaci a jestli by to prostě mohla checknout a nechat mě jít. Nesouhlasila a chtěla se jít zeptat šéfa. S tim sem zase nesouhlasil já a řekl jí, že to nemá cenu a ať to prostě udělá. Naštvala se, vrátila mi doklady a řekla mi ať si to udělam, jak chci. Tak jdu vedle do Vueling office a ptam se, jestli by to něják nešlo udělat. Jediná možnost je zaplatit 50 euro za sportovni výbavu! Volám tátovi, jestli by mi nemohl poslat na účet 50 euro že sem v průseru. Protože bylo 8 ráno, jel akorát do práce a během 10 minut sem měl 50 euro na účtu. Letim zpátky do officu a mávám na ženskou čerstvou 50 eurovkou a prosim jí, jestli to teda můžeme vyřešit.
Podívá se na let a potěší mě zprávou, že se platí 50eur/letadlo a protože mám přestup v Barceloně tak to vlastně dělá 100euro! To už sem začal trochu panikařit a řikal si co teď?! Nastalo běhaní po letišti a pokoušení se prodat koženou Promise peněženku od Sejráka nebo mobil nebo obojí. Prostě zoufalý pokusy o získaní další padesátky. Asi nejsem moc dobrej prodejce a tak si to ode mě prostě nikdo nechtěl koupit. Po pár zběsilejch minutách vidim u stolu snídat nějákou anglickou rodinku. Dojdu za nima, řeknu jim co se dějě a jestli by nechtěli koupit telefon. Jejich reakce je taková, že vyndaj padesát euro s úsměvem na tváři mi je dají a popřejou mi šťastnou cestu. Byl sem tak vděčnej až mi skoro ukápla slza, poděkoval jim a pokusil se napsat si jejich kontakty, abych se s nima pozdějc mohl spojit a vyrovnat to. Dali mi jeden, kterej sem ale ani po dlouhym hledání nenašel a tak dluh zůstal nevyrovnán.
“...a začal sem se tomu smát,
jaký sem hovado a kde to zase sem”
Celej štastnej, že se snad dostanu domu, běžim zase na to okýnko, načež mi ženská hned povídá, že akorát hlásej 30 min do odletu a zavírá se Check-In a že už mám prostě smůlu, protože jdu pozdě. Já přitom bezúspěšně hledám v kapsách druhou bankovku a uvědomuju si, že sem jí tam v tom kvaltu blbec nechal ležet a milá paní už se neobtěžovala mi ji vrátit. Tak sem zůstal trčet v Seville na letišti s 50 eurama v kapse. Bylo 8 ráno, 25 stupňů a obloha totálně modrá a mě to v tu chvíli bylo uplně jedno a vlastně mi to po tom všem stresu totálně zvedlo naládu a začal sem se tomu smát, jaký sem hovado a kde to zase sem.
Já jsem ráno seděl v klukama v TBB-bike showroomu a najednou mi zvoní mobil a voláš. Říkal jsem si, že už seš asi doma a najednou na mě vytáhneš tuhle historku. Domluvili jsme se, že teda zařídim novou letenku. Nejlevnější cesta vycházela z Madridu s přestupem v Brusselu a tebe čekala další mise dostat se ze Sevilly do Madridu.
Vrátil jsem se do skateparku, kde se kolem poledne začli klasicky scházet lokálové a tak proběhnul další den felení se skvělejma lidma v oblíbenym skateparku. Park je naštěstí hned vedle hlavního busáku a tak sem odpoledne nakoupil svačinu na cestu, jízdenku a vyrazil busem do Madridu. Dorazil sem těsně před půlnocí a měl 12 hodin na to dostat se na letiště. Až do rána sem se toulal po centru Madridu, popíjel pivka za poslední peníze a užíval si pohledy na město. K ránu přišla hrozná únava a tak sem se dopotácel na místo odkud jel bus na letiště, počkal na něj a vyrazil. Když sem přiletěl do Brusselu, napadlo mě, že musim zavolat jednomu kámošovi Yanneovi, kterýho sme poznali s Martym Svobodou minulej rok v Barceloně. Řekl jsem mu, že mám 6 hodin čas a zeptal se, jestli nebydlí náhodou někde poblíž.
Bydlel, a to né dál jak 15 minut! Takže mě za chvilku nabral se svojí holkou na letišti a jeli sme k nim na barák, kde mě občerstvili, dal sem si sprchu a pak sme kecali o životě, hráli Xbox, felili s jejich lamou a prostě si užívali setkáni až do tý doby, než sem musel jet. Dali mi belgický waffle, čokoládu, prostě svačinu na cestu, odvezli na letiště a já vyrazil. Po 30 hodinový cestě sem byl konečně v Praze a za silnýho sněžení si to sral domů s hlavou plnou vzpomínek na skvělej trip!
)).jpg)
Cookies
Česky
English
