Víťa Kácha patří již mnoho let mezi tvrdé jádro BMX v České republice a i přes několik hodně nepříjemných zranění nepolevuje a pořád posouvá v jeho ježdění hranice. Když vidíte Víťu jezdit, je vám hned jasné, že základy jsou vybudovány na starých pilířích kdy základ bylo jezdit rychle, lítat daleko a sjet všechny raily, které vám přijdou do cesty. Když se k tomu přidá trošku novodobého tech game nádechu, je tu styl který rozhodně vyčnívá z řady. Víťa poslední rok sbíral záběry do svého United videa po celé České republice a spoustě dalších zemích a je jen otázka jak by video vypadalo, kdyby natáčení nepřerušilo další ošklivé zranění. Takové je ale BMX. You win some, you loose some..
Těsně před koncem natáčení tvojeho videa, tě stopnul hodně nepříjemný pád. Jak to s tebou aktuálně vypadá?
Zdarec, momentálně se zotavuju po operaci ramane. Vykloubil sem si klíční kost při ice picku ze schodů a museli mi ji přidrátovat zpátky. Dalo se to řešit i bez operace, ale rameno by pak prej bylo dost volný a silně mi doporučovali zákrok podstoupit a tak sem do toho bez váhání šel. Za týden mi budou vyndavat železa a snad už začnu konečně naplno rehabilitovat. Drát se mi v rameni postupně posunul a tlačí se kůží ven, což dělá jakejkoliv větší pohyb dost bolestivý.
Zranění k BMX prostě patří ať chceme nebo ne. Několikrát už si zažil kuli úrazům dlouhou stopku. Jak se ti potom vrací zpátky do hry? A co pro to děláš?
Zranění jsou vždycky těžký, ale snažím se to vnímat pozitivně. Z každýho zranění si vezmu nějáký to ponaučení na co si dát příště pozor a svym způsobem mě to posune zase o kousek dál. Od první chvíle myslim jen na to, abych mohl zase co nejdřív naplno jezdit a to mi dodává sílu chodit na všemožný rehabilitace a cvičit. Velkou roli ale hrajou taky doktoři a informace. Třeba se zápěstím sem se léčil víc jak rok, nechal si píchnout několik injekcí, šel na nespočet vyšetření ale úleva pořád nikde. Nakonec sem se přes kamaráda dostal k panu Kebrlemu, což je jeden z nejlepších českých chirurgů horních končetin a během pár týdnů bylo po problému! Tím chci jenom říct, že né vždycky jsou standartní postupy ty nejlepší a je potřeba najít tu správnou cestu.
Před dvěma lety tě potkala autonehoda, která tě zastavila na pořádně dlouho. Co se tenkrát stalo? Takovejhle zážitek ti určitě změní pohled na věc a určitě začneš přemýšlet trochu jinak ne?
Tohle byl rozhodně ten největší zlomovej okamžík v životě. Nazval bych to – Jak se pohodová letní noc na rybách proměnila v noční můru? Vyprávět celou story by bylo na dlouho a tak řeknu jen to, že rozhodnutí vyrazit po prosezený noci u vody na 50km cestu domů bylo fakt špatný. Dostal sem mikrospánek na strakonický a srazil se s protijedoucím autem. Michal Šmelko, kterej seděl vedle mě a spal, skončíl díky bohu „jen“ s pohmožděným ramenem a pár odřeninama. V protijedoucím autě měla řidička zlomený nějaký kůstky v zápěstí a spolujezdec víceméně „jen“ pohmožděniny. Nevím co bych dělal, kdyby to pro někoho dopadlo fatálně. Vypořádat se s faktem, že sem zavinil takhle vážnou nehodou se ukázalo být nakonec daleko těžší, než vypořádat se s tím, že sem měl prakticky rozdrcenou horní hlavici stehení kosti. Podstoupil sem osteosyntézu a po 8 měsících rehabilitací a cvičení se mi podařilo vrátit zpátky na kolo v plný síle. Děkuju doktorům, rodině, kamarádům a všem lidem co mi pomohli tuhle situaci zvládnout a dostat se zpátky na nohy.
Změníme téma a vrhnem se na optimističtější témata. Vliv legend jako Brian Foster, Van Homan nebo Corey Martinez, kterej to tam pořád posílá neuvěřitelným stylem je na tvým ježdění prostě vidět. Jak moc tyhle a další jména ovlivnili tvůj vztah k BMX?
Z těch co jsi jmenoval mě asi nejvíc ovlivnil Van Homan a vlastně celý criminal mischief video, což bylo jedno z prvních BMX videí co sem viděl. Už jen to intro! Hořící kolo hozený pod cadilac, ice pick na railu kterej v zápětí srazí auto, deatmatch s římskejma svícema, skákání přes hrající kapelu, rock n roll, prostě zábava jak má bejt! A co teprv Vanův „Diary of a madman“ part? To je prostě srdcovka. Kdykoliv si ho pustim vzbudí ve mě stejnej pocit jako když sem ho viděl poprvé, obrovskej respekt Vaškovi Homanů za tuhle nadčasovku a nekonečnou inspiraci. Další riders co jsem od začátku ježdění hodně sledoval jsou určitě Corey Martinez, Brian Foster, Mike Aitken, Josh Harington, Chris Doyle, Dakota Roche, Sean Burns, Josh Heino, Edwin Delarosa, Tom White a taky Matt Hoffman, mohl bych pokračovat dál protože těch jmen je oparvdu hodně. Prvních pár let pro mě bylo BMX hlavně o ježdění na dirtech a čemkoliv co přišlo do cesty. Když sme jezdili na ulici, neříkali s me tomu „street“, byl to prostě FREESTYLE BMX a ta nejlepší zábava na světě. Pro mě osobně je to tak pořád.
V Praze kde žiješ vetšinu dobu svýho BMX života byli odjakživa střelci, který posílali velký věci na streetu. Spoty v Praze a v Čechách obecně mají svojí osobitou atmosféru a většinou nejsou vůbec zadarmo. Jak vypadá pražská street scéna?
Momentálně pro mě samotnýho zmanéna pojem pražská street scéna hlavně WDGF RAIDERS partu a potom několik jedinců , který do toho pořád šlapou naplno a snažej se posouvat hranice dál. Je vtipný, že přestože je Praha hlavní a největší město ČR, ta takzvaná street scéna je tu oproti jinejm menším městům dost slabá. V poslední době se to ale zlepšilo. Vedoucí STREETLIFE CREW Ludis Toth sem dotáhnul několik SK homies, koloběžkáři kupujou kola a málokdy se stane, že by nebylo jít s kym jezdit. Spotů je tu opravdu hodně a každej si najde to svý, ale jak říkáš, většinou nejsou zadarmo a chvilků trvá, než si na tu „pražskou kvalitu“ zvykneš a přestaneš řešit nějakej ten výmol na rozjezdu nebo vyviklanej křivej rail.
Díky BMX si se podíval na hodně zajímavých míst. Nějakou dobu si žil v Anglii. Jaký to mělo vliv na tvoje ježdění?
Na bydlení v Anglii vzpomínám rád a ještě radši se tam vracím. Pár měsíců v Manchesteru a rok v Londýně hned po skončení střední pro mě byl ten nejlepší úvod do dospělýho života, kterej sem si mohl přát. Sice sem kvuli práci neměl moc času na ježdění, ale „Tuesday session“ v Bay66 skateparku byla věc, kterou sem si prostě nemohl nechat ujít. Tam sem poznal spoustu známejch jezdců a nejvíc mě ohromila úroveň ježdění která tam panovala. Brutální vejšky, transfery a triky, který sem předtim na živo nikdy neviděl. Určitě mi to dost otevřelo oči a nahecovalo mě to jezdit víc.
Díky projektům jako LOST IN SERIES a podobným ses podíval taky do Španělska, Portugalska, Řecka a dalších zemí. Kam tě to táhne nejvíc?
Moje oblíbená destinace je určitě Španělsko, který bych chtěl v budoucnu prozkoumat trochu víc než doposud, stejně tak Portugalsko. Kdybych ale měl říct kam mě to momentálně táhne nejvíc, tak je to asi Amerika. Ať už vymazlený Cali spoty nebo eastside raw street v NYC nebo Philly, zajezdit si na všech těch známejch spotech a trochu poznat místní scénu je prostě sen.
Jaké bylo natáčení klipů do United videa a co považuješ za nejvěštší vyndávku?
Klipy sem sbíral poslední rok a půl a většina z nich je natočená v Praze s WDGF rodinkou. S nima natáčím a obecně i jezdím nejradši, protože mě vždycky (speciálně Kuba Jůza) dokážou nahecovat k tomu, co bych za normálních okolností třeba ani nezkusil. Thanks fam! Most přes řeku Svratku v Brně u komárovský plazy! Pokaždý když si na to vzpomenu tak se mi rozbuší srdce, protože tohle nebylo obyčejný buď a nebo, ale spíš život nebo smrt haha. 30cm širokej oblouk vysokej cca 7 metrů a mě nenapadne nic lepšího než vylézt nahoru a zkusit to sjet. Přežil sem to, což beru jako úspěch, akorát to natáčení bylo trošku nešťastný a přestože sem to sjel dvakrát, technika tak trochu selhala a ani jeden klip se moc nepovedl. I tak mega výhra!
EDIT: Tomáš Carda
KAMERA: WDGF RAIDERS, Martin Hoza, Tomáš Carda, Luděk Sedlář, Martin Svoboda, Jakub Jůza, Ludis Toth, Mirco Andreani, Kiko Kmeť
SONG: 1000 Mods - Liquid sleep
Cookies
Česky
English
