Píšeš, že sis začal kolem vydělávat v patnácti letech. Spousta kluků se honí za sponzorem jako by to bylo podstatou ježdění a tak nějak se jim vytrácí ty priority, o kterých se zmiňuješ. Já si myslím, že každý, kdo je něčím výjimečný a jedinečný, umí komunikovat a je vidět, tak se dočká podpory a někdo si ho všimne. A pokud ne, zase tak výjimečný není ... Jak jsi to měl ty? Přišel Proper, Redbull, 34R, KHEbikes … Jaké zkušenosti z této oblasti předáváš dětem, které učíš? Píšeš, že v tobě žena (mimochodem gratuluji ke sňatku) "já to ještě nestihl heh" opět probudila priority ... co se stalo? Čím tě tak motivovala? V posledním ze tvých videí, které byly hodně na internetu propírány se zmiňuješ o bohu, má to něco společného s tvou ženou? Máš božskou paní?
Děkuji za gratulaci a snad tě to inspiruje k životnímu kroku :)) Pamatuju si to jako včera, odeslal jsem asi 100 emailů na všechny možné značky a jediný, kdo odpověděl, byl Terrible One a Proper Bike Co. Z Terrible to byl Joe Rich, se kterým jsem se pak viděl na Backyard Jamu v roce 2006, to mi bylo 17. Podporu mi nenabídl, ale řekl, že jsem kdykoli vítaný v T-1 rampě. Tou dobou jsem už začal spolupracovat s Red Bullem. Na Backyard Jam jsem se vydal společně s Víťou Kratochvílem, který se mnou točil záběry do kolotoče. (Zkusím najít video).
Děti z LBR neučíme jen jezdit na kole, ale snažíme se jim předávat i správné životní hodnoty. Předávám jim veškeré své sportovní zkušenosti, které jsem za celou sportovní kariéru získal nejen od ostatních sportovců, ale i od lékařů, fyzioterapetů a jiných odborníků. Vedeme je ke zdravému životnímu stylu. Zaměřujeme se na správný postoj celého těla nejen na kole. Předcházíme špatným návykům, disbalanci, zraněním... Učíme se na kole i padat. Ale hlavně se na kole ohromně bavíme.
Naše myšlenka v LBR není jen o lásce k bmx, ale také o přátelství. Snažíme se děti vést, aby si jeden druhého vážili a chovali se k sobě s úctou. Moji svěřenci vědí, že pokud budou mít zájem o profi kariéru, rád jim pomohu, ale na rovinu jim říkám, co všechno to obnáší. Ve finále zjistíš, že spíš více cestuješ, než jezdíš, řešíš administrativu, věci ohledně sponzorství... Samozřejmě můžeš být profík, co jen točí videa a závody jede minimálně. Ale vzhledem k tomu, že bmx je už na OH, tak výsledky ze závodů jsou pro sponzory priorita. Už je to prostě víc serious…
Věřil jsem v Boha už od malička, jen jsem nevěděl co to přesně znamená… Celý život jsem se zajímal o různá náboženství, o evoluční teorie stvoření a podobně. V každé zemi, kterou jsem díky kolu navštívil, jsem se podvědomě zajímal o tamější kulturu a náboženství, abych pochytil něco dalšího. V roce 2013 jsem byl ve městě Guadalajara v Mexiku. Měl jsem snad tu nejlepší formu v životě. Bohužel jsem nezvládl tu nadmořskou výšku (1 600 m) a při závodě ve 360 bikeflip to tailwhip jsem si opravdu vážně zranil koleno (přetržený přední křížový vaz). Po náročné cestě domů z Mexika, kde mě ještě k tomu okradli a kvůli zranění mě do letadla museli vézt na kolečkovém křesle, jsem se definitivně rozhodl, že ve svém životě učiním nějaké změny k lepšímu.
 |
 |
 |
 |
Bohužel v ten samý den se se mnou rozešla moje tehdejší přítelkyně. Prostě když se daří, tak se daří. Snažil jsem se na to nemyslet a překonat to sportem. Začal jsem trénovat jako vrcholový sportovec, někdy i 3 x denně. Učil jsem se všechny možné techniky cvičení, činky, kalanetiku, work out, core cvičení, trénoval jsem i vytrvalostní sporty, chodil na fyzioterapii atd. Všechno jsem zvládal, forma se zlepšila, ale vnitřně jsem cítil, že to pořád není ono. Hledal jsem se. Hodně jsem se hádal s rodiči a měl jsem pocit, že mi život stále hází klacky pod nohy. Jednou jsem seděl vyčerpaný bez sil na schodech, kde si vždy po tréninku sedám a nahlas jsem řekl: Kašlu na to být neustále zdvořilý a slušný k čemu mi to je? dokonce jsem řekl i ,, Kašlu i na tebe pane Bože, nikdy si mi nepomohl." Na tuhle troufalost nikdy nezapomenu…
Krátce potom jsem onemocněl. V té době jsem bral hodně suplementů. Creatin, bcaa, protein ve velkých dávkách atd. Měl jsem 40 horečky po celý týden, zánětlivé bolesti dásní, bolesti kloubů a únavu. Během závodění jsem přechodil spoustu nemocí, tak jsem si říkal, že to bude asi tím. Shodou okolností měl můj bratranec stejné symptomy jako já, jemu ale diagnostikovali leukémii. Trochu mě to vyděsilo a namotivovalo zkusit jinou stravu. Začal jsem se ještě více zajímat o životní styl a stal se vegetariánem. Zdravotní stav se trochu zlepšil. Dost mě to pohltilo a bez velkého váhání a vzdělání o stravě jsem naskočil do veganství. Byl jsem tím vším tak fascinovaný, že jsem měl potřebu to sdílet se svým okolím. Během toho všeho jsem stále cestoval po světě a dával si dohromady koleno. Hodně jsem si jel Budhismus. Ke konci tohoto mého období jsem se už snažil o vitariánství… (raw food a následně nejezení vůbec). Výsledkem byla velká podvýživa (měl jsem o okolo 65 kg, dnes mám 83 kg). Viklaly se mi zuby, měl jsem špatné nehty, kůži… Spoustu lidí si myslelo, že beru drogy a začali se ode mne odvracet. Dokonce i hodně lidí v Red Bullu si to myslelo. Přesto všechno jsem pořád stále jezdil.
Jednoho dne jsem se probudil a cítil jsem, že už je to vážně špatné. Váha ukazovala už skoro dětskou váhu, tělesnou teplotu jsem měl pod 34 stupňů. Byl jsem se projít do lesa, kde jsem si lehl a možná i usnul, koukal jsem na mraky a řekl jsem ,,Pane Bože to je konec?” Dostal jsem jasnou a čistou myšlenku. ,,Ještě ne”
 |
 |
V tu chvíli mi ihned došlo všechno. Celé moje ježdění, všechny ty závody a cestování jsem nemohl zvládnout jen tak sám bez Boží přítomnosti. Vybavuji si několik závodů, které jsem vyhrál a vůbec jsem nevěděl jak jsem to vlastně všechno odjel. Hlavně jsem v té době vůbec nevěděl jak ty triky vlastně dělám, prostě jsem věřil že to vždy dopadne a bylo to. Někdy jsem dělal ty triky i poprvé v životě až při jízdě. Ihned jsem se začal modlit, omlouvat se a prosit o odpuštění, že jsem řekl takovou opovážlivost vůči někomu, kdo při mě celou dobu stál. Dokonce i potom co jsem ho zavrhl. (Stále jsem však o pánu Bohu nevěděl zdaleka nic.) Vrátil jsem se domů, celý nadšený plný energie a hlavně lásky k sobě samému. Začal jsem se stravovat tak jak si tělo řeklo a nabírat zpátky svalovou hmotu.
Vrátil jsem se I na závody, ale bylo to úplně jiné. Byl jsem jak opařený čajem, když jsem viděl co všichni blázní jen kvůli tomu, aby je někdo cizí ocenil… Od té doby u mě závody začaly ztrácet veškerý potenciál. Viděl jsem v nich jen soupeřivost, sobectví a nadutost…Podle toho vypadaly i moje výsledky, ale nebylo to kvůli tomu, že bych jezdil hůř. Jen mě to prostě nebavilo tak jako dřív. Stále jsem měl plno závazků a jako zodpovědný člověk, jsem nechtěl zklamat. Skrze závazky s partnery, jsem si už ani nemohl dovolit další pauzu potom zranění s kolenem. Hlavně jsem nechtěl působit, že se moje ježdění horší. Tak jsem to ani nikde na sítích nezmiňoval. Nechal jsem si to prostě pro sebe…
Samozřejmě to vše nahrávalo tomu, že už prostě nejezdím jako dřív. Ke konci roku na schůzce v Redbullu mi řekli, že už nechtějí podepsat novou smlouvu na další rok. Já jsem na to jen kývl, že bych jí asi stejnak už nepodepsal. Chtěl jsem v tu dobu točit video projekty a až se srovnám, vrátit se k závodění, ale je zajímaly jen ty závody… Firmě Red Bull patří ten největší dík všech díků za podporu a to hlavně konkrétním lidem jako je Michal Brabec, Kristýnka, Bibi a další kteří za mě vždy bojovali a neskutečně mi pomáhali. Do teď ten drink piju a značku podporuji. Jiný drink u mě už asi nikdy nebude mít šanci uspět.
 |
 |
 |
 |
Postupně co jsem se loučil se všemi ostatními sponzory jsem si vzpomněl na jednu slečnu, se kterou jsem se potkával už léta. Neváhal jsem a oslovil jí na rande. Ten začátek by byl na dlouho, tak to zkrátím. Začali jsme spolu chodit a zjišťovat v čem všem si rozumíme, padlo i téma o pánu Bohu. Barča ke mě byla ze začátku s tímto tématem hodně opatrná, protože je to pro někoho dost citlivé téma a hned se dotyčný uchyluje k názoru, že je to sektářství a jiný fanatismus. Spousta lidí se většinou zastrašuje samo, protože na to byli zvyklý od rodičů, že o tom nechtějí nic slyšet. Já jsem se vždy zajímal jaký je náš původ. Nicméně asi po půl roce, když jsem se bavil s jejím taťínkem, který je věřící a je v církvi ,,Adventistů sedmého dne” jsme spolu nahlédli do Bible a já začal nacházet postupně veškeré své odpovědi. V ten den jsem pochopil veškerý smysl života. Do Bible jsem nahlížel už dříve, ale vůbec jí nerozuměl a bohužel měl na to stejný názor jako ostatní.
Zkráceně řečeno jsem jen chtěl říct, že mi Bůh seslal nejen manželku, ale i odpovědi na smysl života.
34R A KHE BIKES. S Kamilem jsem se během závodění spojil ještě jednou... Oslovil mě jako manažér 34R, abych za něj jezdil. Prvotní plán byl, zůstat jen v ČR. Já jsem mu řekl, že ho podpořím jedině když do toho šlápneme celosvětově. Kamil pár týdnu váhal, ale nakonec na to kývl a začali jsme. Kamil má neuvěřitelný dar co se designu a navrhování komponentů týče. Se značkou 34R a jejím inovativním designem jsme dobývali svět Bmx. Značka po čase přibrala i několik jezdců a stala se celosvětovou. Bohužel na Kamila toho bylo asi nějak moc, začal do toho zatahovat vztahové problémy a zase jsme si přestávali rozumět. Tak jsme ukončili spolupráci.
Následující měsíce jsem pak hledal náhradního partnera. Ozval se KKE Bikes, se kterým jsem na Simple Session 2013 získal 2.místo a odjel poprvé v životě 360 bikeflip to whip. Daniel Dhers mě varoval, ať s KHE žádnou spolupráci nenavazuji, že už za ně nejezdí několik let a stále mu dluží peníze. Daniel měl pravdu. Půl roku neposílali jedinou výplatu a jen slibovali. Slušně jsem se omluvil, že takhle to prostě nejde a ukončil jsem spolupráci. Dokonce mě potom ještě chvilku vyhrožovali soudem… crazy.
Pokračování na straně 2
Cookies
Česky
English
