Za éry, kdy bmx dominovala velká jména jako McCoy, Mirra, Mirron nebo Hoffman, kdy flairy zajišťovaly místo na bedně a kdy integrály spolu s chrániči po celém těle byly běžné na soutěžích, Seth s piercingy, volnýma kalhotama velikosti 42 a triky z ulice příliš nezapadal mezi profíky. Byl to vyvrhel, ošklivé káčátko závodní scény, ale jeho kreativita prozařovala. „Neměli jsme v Alabamě skateparky, byly tu jen ulice. Jezdil jsem po akcích a vídával obrovské rádiusy a říkal si: Co na tom budu dělat? Pak si říkám: Z tohohle dropnu dolů, z támhle toho dám báro a z téhle plošiny 360 na placku. Na X- games jsem se nikdy neodlepil od země výš než stopu. Nebudu nikoho jmenovat, ale slýchal jsem komentáře typu: Ty ses umístil líp než já a to jsi ani nepřeskočil spinu. Pravdou bylo, že jsem to ani neuměl, nikdy jsem na žádné nejezdil. Zdálo se, že jsou na mě naštvaní za to, že jsem dopadl líp jak oni. V roce 2000 jsem skončil na X-games čtvrtý, ale nikdy jsem nevěřil, že jsem dobrý. Dělal jsem prostě něco jiného. Opravdu jsem si nezasloužil všechno to uznání. Bylo pro mě těžké dělat whipy, nikdy bych nedal 360 přes spinu, tohle mě prostě děsilo. Řekl jsem si, že bych mohl být jiný typ ridera. Naučil jsem se flipy a začal je dělat na boxu, ale pak jsem zjistil, že dělat flipy na plošinku není tak zábavné, jako dělat triky do dopadu. Nikdy jsem nebyl schopný dělat běžné triky.
Tou dobou byl Seth jediný rider, který dělal na velkých medializovaných závodech streetové triky. Jeho úspěch pomohl přílivu streetařů na podobné soutěže. Styl závodů se změnil, parky se změnily, tváře se změnily, ježdění se změnilo. Postupně se přešlo od tradičního parkového ježdění k dnes již více dominantnímu streetovému stylu. Najednou i ostatní pro rideři začali uznávat Sethův styl.
Pamatuju se, když jsem viděl Dava Mirru dělat poprvé nosebonk báro přes spinu. Byl jsem z toho nadšený, protože to bylo něco jako můj trik, víš? Vždycky jsem dělával nollie bára a nosebonk bára na závodech. Měl jsem hroznou radost, když jsem viděl parkové ridery dělat nějaké streetové věci. Nemyslím si ale, že by to byla moje zásluha. Všechno, co jsem dělal, jsem viděl u ostatních, jako třeba Butchera, Troye McMurraye nebo Taje. Byl jsem prostě ve správný čas na správném místě. Až když začal jezdit na tyhle závody v roce 2001 Van Homan, tak se skutečně začaly věci měnit.
Vzpomínám si na další sezónu, kdy to lidi začali brát hrozně vážně. Já a Bruce (Crisman) jsme se stali bližšími přáteli a oba jsme tyhle závody nesnášeli, ale v té době, pokud jsi nejezdil závody, sponzoři se na tebe vykašlali. Vždycky jsme si říkali, že nemůžeme čekat, až soutěžení ztratí váhu, ale to brzo přišlo, když mě poprvé pozvali na Road Fools. Díky svému nadšení pro celovečerní ježdění, pozitivnímu přístupu a progresivnímu ježdění se Seth stal pravidelnou tváří, vídanou na legendárních Road Foolsech. Jen potvrzoval svou pozici mezi nejlepšími streetaři té doby, po boku s Corym Martinezem na každém kroku. Vzpomínám si, že před lety jsme s Corym viděli ve Westwoodu ve Virginii Road Fools autobus. Myslím, že to tehdy byla Road Fools trojka. Stáli jsme naproti přes silnici a s údivem sledovali autobus. Uvažoval jsem, kdo všechno asi může sedět vevnitř. Dva roky na to jsme společně s Corym taky vyrazili na Road Fools. Ježdění na takových výletech mě vždycky strašně motivovalo. Jednoduše vyrazit na trip s klukama, kteří jsou lepší než ty, to mě vždycky posouvalo kupředu. Když se nad tou dobou zpětně zamýšlím, nutí mě to ohlédnout se zpátky, kde jsme tenkrát byli a čeho všeho jsme za tu dobu v ježdění dosáhli. Myslím tím: Kde bych byl, kdyby nebylo Coryho? a doufám, že i on to vidí stejně. Prostě jsme se navzájem tak hecovali, že jsme tam, kde momentálně jsme díky tomu druhému.
Seth se více než desetiletí pohyboval na vrcholu BMX, neustále posouval sebe i své ježdění. Jen pár lidí zažilo takovýhle progres. Jeho jméno se pohodlně usadilo mezi taková, jako Chris Doyle či Van Homan, skutečné legendy a inovátoři ježdění. Po více než deseti letech jako pro rider jsem zvědavý, jestli má ještě nějaké plány a přemýšlí o budoucnosti po ježdění. „Krom Coryho, všichni, se kterýma jsem jezdil, když jsem se stal profíkem, už nejezdí. Děsí mě to, jsem snad další na řadě? V minulosti jsem o tom dost přemýšlel. Už si s tím ale nelámu hlavu. Každý den mého prozatímního života byl o malých kolech, ale je tu toho ještě mnohem více. Přijde den, kdy budu muset otočit stránku a začít novou kapitolu. Když se za vším ohlédnu, tak se můj sen stal skutečností. Nevěřím, že si zasloužím všechno uznání, co mám, ale jsem za to moc vděčný. Ale kdybych přestal teď jezdit, řekl bych si, že jsem nedokončil rozdělanou práci. Litoval bych toho. Právě teď si připadám, že jsem tam, kde jsem chtěl s kolem celý život být. Cítím, že se stále posouvám kupředu tím způsobem, který mě dělá šťastným. Seth přestane mluvit, zadívá se do země, změní intonaci do starého jižanského přízvuku a podívá se na mě. Právě tady to teprve začíná…
Cookies
Česky
English
