Kdo nikdy nebyl na bmx Worlds, ani si nedokáže představit, o co vlastně přichází. Proto jsme byli moc rádi, když se Franta rozhodl do Kolína také podívat. Strávit těch pár dní na Worlds, vidět všechny profíky jezdit a žít pouze kolem, je obrovská zkušenost a určitě každého hrozně nakopne do ježdění. Ostatně pojďtě si přečíst Frantovo povídání, jestli tomu tak skutečně bylo.
Napřed to vypadalo, že se nikam nepojede a já už se s tím pomalu smiřoval a říkal si, že snad příště. Zaprvé polovina kluků z TBB party nakonec kvůli zraněním nemohla jet, takže nápad, že by jsme jeli jako parta, padl. Potom mého tátu napadlo, že by nás do Kolína klidně hodil on, ale muselo by se naplnit celé auto, abychom to zvládli co se týče peněz (přece jen to není kousek. Z Brna kolem 900 km a 8 hodin náročné a dlouhé cesty po dálnici). No a tak jsem začal shánět lidi co by s náma jeli.
Park po renovaci s novým streetovým setupem
Bláhově mě napadlo, že to bude sranda sehnat do auta 3 lidi, kteří by měli chuť si zazávodit nebo se jenom mrknout na takhle velkou akci. Jenže opak byl pravdou a po hodinách prosezených u monitoru a s telefonem v ruce se nakonec našel jenom Dušan Antalík, kterému taky nevyšel odvoz. Pořád zbývali ještě dva, ale to byla beznaděj, takže mě zase začínaly chytat černý myšlenky, že se nic dít nebude a pudem sedět doma zatímco se hvězdy jako Tom Dugan a Mat Hoffman budou prohánět v Kolíně. Naštěstí se našel ještě Michal Šmelko, kterej v Německu už felil delší dobu a tak jsme se nabídli, že ho stáhnem zpět do Česka. On samozřejmě souhlasil, protože se už taky těšil domů. No a pak nám ještě přispěl TBB-bike.cz za což patří velký dík!
Pohled na druhou polovinu parku
To už bylo přijatelné řešení pro všechny a mohli jsme se začít balit (toto rozhodnutí padlo asi 12 hodin před odjezdem, čili celkem psycho) . Celková domluva zněla tak, že chceme být v Kolíně už ve čtvrtek, achychom mohli jezdit úplně od útlého začátku tréninku a pořádně si překážky najet. To ale znamenalo vyjet už kolem půlnoci z Brna a chudák Dudo, kterýho jsme nabírali v Praze musel ponocovat až do 2 do rána, kdy byl slučák u něj před domem. No a tak jsme plní elánu a já i plný nervů z mých prvních větších závodů vyrazili vstříc Německu.