Cesta do Prahy probíhala celkem v klidu to jsem ještě zvládal být vzhůru a trošku tátu rozptylovat, aby se mu líp jelo. Když jsme konečně vjížděli do Prahy tak volám Dudovi, aby se pomalu chystal a nadiktoval nám do navigace přesnou adresu jeho bydliště. Úplně bez problémů kličkujeme noční Prahou až na dané místo zastavujeme a čekáme. Když uběhlo tak 15 minut a Dušan pořád nikde, tak už to bylo fakt podezřelý. Sakra, vždyť jsme správně, seděla ulice i číslo domu a byli jsme před hlavním vchodem, ale Dudo pořád nikde. No tak zkouším zavolat a on prej už taky čeká před vchodem a taky nás nevidí. Tak pokládám telefon obcházím bytovku a na druhé straně taky nic. Úplně mrtvo. No jenže to už Dušan taky stihl obejít i z druhé strany takže jsme se parádně minuli a hledali se asi dalších deset minut. Volali na sebe a vzbudili skoro celou Prahu. Pak, ale zazněla brzda Dušanova nového kola (na které má mimochodem super bikecheck) a bylo vyhráno. Nalodili jsme se zpět do auta pokračovali, až na pár zastávek u benzinek až na místo.
.jpg)
Po tak dlouhý cestě, už ani kafe nepomáhalo
Jakmile naše auto přejelo německé hranice, jakoby někdo mávl proutkem a já i Dušan jsme spali jako zabití až asi 10km před Kolínem, kde proběhla pouze krátká snídaně na nejdražší benzíně na světě a hned se jelo dál. Před a v Kolíně se Dušan projevil jako výborný navigátor a díky němu jsme ani jednou nezabloudili ve spletitých uličkách města a dorazili až na parkoviště které bylo kousek od areálu v, kterém Bmx Worlds probíhal. Ještě bez kol jsme se vydali obhlídnout půdu. Na registraci byl naštěstí ještě čas tak hurá mrknout na park.
Cookies
Česky
English
