ŽIVOT S BMX - MICHAEL BERAN - ROZHOVOR ČÁST PRVNÍNapsal TBB-BIKE | 20.07.2020


Fuu začal jsi dost z ostra, to je super. Máme to dost podobné, já se taky motokrosu nedočkal a skončil u kol hehe. Zpět ale k tobě. Monkey Camp a Monkey parta pomohla opravdu hodně lidem, za to patří pro Kamila bezesporu klobouček! Tohle už se asi nikomu nikdy nepodaří ... Zmínil jsi, že tě v začátcích hodně podpořil táta a možná a hlavně díky jeho pomoci si se dostal opravdu daleko. Dokážeš si představit, že by jsi tuto pomoc nedostal? Je hodně klučinů, kteří mají talent, ale podpora jim chybí .... Měl by jsi pro ně nějaké slovo povzbuzení, proč vydržet u BMX kola? Spousta kluků nám utíká od BMX k MTB a dalším disciplínám ... Ty jsi u BMX zůstal .. proč?

Těžko říct jak bych na tom byl, kdybych tu pomoc nedostal, možná by to trvalo déle, možná bych dělal něco jiného, kdo ví. Nicméně: ,,kde je vůle, tam je cesta". Sport mi vždycky šel, hlavně sprint, hokej, fotbal atd. Těsně před tím, než jsem začal s bmx jsem ale taky hodně času trávil před TV, hrál hry na počítači, u toho pil litry spritu a cpal se suchýma rohlíkama. A měl jsem z tohu trochu buclatý tvářičky :D. Spolu se ségrou a bratrancem jsme hltali akční filmy se Stallonem, Swarzeneggerem a Van Damem. Dodnes jsou to moje ikony. Kolo mě ale zase vytáhlo ven a dalo mi dril.

Jednou mi taťka řekl: ,,Když se budeš snažit, třeba se tím kolem jednou budeš moci i živit.”  

Bylo to v období, kdy se člověk rozhodoval, na jakou by chtěl střední školu a co by asi tak chtěl v životě dělat. Možná to pro někoho může znít směšně a naivně, ale já si prostě řekl, že se budu živit sportem. Takže jsem si tuhle větu vzal hodně k srdci a začalo každodenní ježdění. Zhubnul jsem snad 10 kilo. Trénoval jsem manuály i v dešti, se sádrou na ruce, prostě dokud jsem neudělal to, co jsem si zadal, neskončil jsem. Někdy jsem se vracel domů s glykemickým šokem a úplně vyčerpaný. Prostě jsem si řekl, že budu jen makat a makat. Občas mi bylo líto, když jsem viděl ostatní kamarády, jak se flákají na koupálku nebo se honili za holkama a já byl furt jen na kole, ale věděl jsem, že když to vydržím, nebudu toho litovat a jsem za to teď vděčný. Rozhodně to nebylo žádné odříkání, já jsem ježdění na kole prostě miloval. A holky nebo diskotéky mě tenkrát moc nebraly.. 
 

,,kde je vůle, tam je cesta"
 

Podporovala mě celá rodina, nejen taťka. Mamka mi vyvařovala, prala, dala mi klid a zázemí. Taťka mi převážně radil a všude tam, kde jsem se nedostal sám nebo jsem se k někomu nepřidal do auta, mě vozil. Vždycky mi vše ukazoval a říkal, příště to už budeš dělat sám. Snažil jsem se taťkovi ukázat, že to myslím fakt vážně a že si moc vážím toho, že mi věnuje tolik času. Ségra mi zas pomáhala s rozhovory, se školou a s veškerou administrativou. 

 


Jak říkáš, je spousta kluků/holek, co mají talent, ale nemají podporu rodičů. Ale někdy ji třeba mají, ale zase jim chybí vůle nebo právě zodpovědnost vůči rodičům a jsou to právě rodiče, co si skrze své děti plní nějaké své nesplněné ambice a tlačí děti, tam kam nechtějí, jenže ty děti třeba nemají vůli… Já jsem se vždycky snažil využít všech nových příležitostí, i když byly nepříjemné, jen abych měl novou zkušenost nebo rozhled. Nejhorší varianta je, když má někdo rodiče, kteří ho podpoří jak emočně, tak finančně a on si toho neváží a vymlouvá se na nesmysly. Bylo mi líto hodně lidí v bmx scéně, o které se rodiče třeba vůbec nezajímali, opravdu, ale přece mi někdo nemůže vyčítat, že u nás bylo vše, tak jak má být. Rodina by měla držet pohromadě a rodiče by měli být pro děti podporou.  Každopádně, kdo mě trochu zná, ví, že náš taťka je dost svérázný a i když nás ve všem podporoval, zároveň si nikdy nebral servítky, což platí dodnes :D 
 

,,Já jsem podporu rodičů nikdy nezneužil na nesmyslech"

 

Já jsem podporu rodičů nikdy nezneužil na nesmyslech. Mohl jsem mít např. první mobilní telefon už ve 4. třídě. Nikdo ho tam ještě neměl, tak jsem počkal, až ho měli skoro všichni a teprve potom, když mi to rodiče nabídli podruhé, jsem řekl, že tedy ano. Svojí první roční výplatu od Red Bullu jsem celou vzal a dal jí rodičům. Na tu dobu a můj věk nebyla úplně malá. Ježděním na kole jsem si začal vydělávat už v patnácti letech. Prvního zahraničního sponzora jsem si zajistil v sedmnácti, a to z Anglie, byl to Proper Bike Co, se kterým jsem pak jel na trip po celé Evropě. 
 
Mnoho jezdců odchází k jiným sportům kvůli uznání nebo lepším finančním oceněním. Přiznám se, že jsem těsně před ukončením profi kariéry byl trochu na vážkách, jestli nezkusit MTB, (dost velkých jmen se mě snažilo přemlouvat s vidinou, že budu na bednách, získám mega kontrakty atd.) ale díky Bohu, se objevila moje žena, a probudila ve mě opět moje životní priority - mít rodinu a děti – to jsem si odmalička přál. No a když jsme u těch dětí, tak to je moje hlavní motivace teď. Společně s mojí ženou, která také podlehla kouzlu bmx, jsme vytvořili projekt Lifebyreal, pod kterým jsme zahájili bmx školku a snažíme se být vstupní branou pro začínající jezdce...
 

Pokračování na straně 3

Související články: interview michael beran


Zpět
 
 
Provozováno naProvozováno na systému NetShops
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace X