Šest měsíců od rvačky jezdím ve skateparku a pořád mi zvoní telefon s nějakým cizím číslem. Nakonec to zvedám je to můj přidělenej obhájce a sděluje mi, že postižený mě zažaloval. Něco jsem mu pověděl přes telefon a rázem se z toho vyklubala moje oficiální výpověď. Byl jsem od začátku v prdeli. Chlápek měl právníka, kterej ho stál určitě tak 10 000 dolarů a já obhájce za 25 babek - jasně, že jsem nemohl vyhrát. Takže jsem si musel odpykat svůj trest ve vězení. Potom co mě pustili na podmínku, mě z toho můj obhájce celkem vysekal. Řekl, že chci jezdit na kole a že jsem se polepšil, takže to se mnou vypadalo dobře. Taky jsem musel musel třikrát týdně chodit na testy na drogy, takže jsem nemohl ani hulit - to mě fakt vrátilo zpátky na kolo a nedělal jsem nic jinýho než jezdil…V podmínce jsem furt makal v bikeshopu a můj šéf se za mě přimluvil a svědčil v můj prospěch, že jsem dobrý zaměstnanec a tak. Za to díky kámo! Nakonec jsem dostal i povolení cestovat. Od testů na drogy každých pár dní jsem se dostal až na možnost opustit stát a jezdit. Lhal jsem totiž a řekl jsem jim, že BMX je moje práce. Ten úředník to sežral i s navijákem. Takže jsem jel do San Francisca natáčet a zase jsem se vrátil do bmx života. Měl jsem domluveno, že budu pryč pár týdnů. Ale jakmile jsem byl pryč, řekl jsem si, seru na to a začal jsem zas kouřit trávu. Měl jsem jít na testy hned jak se vrátím, takže jsem se snažil oddálit návrat jak jen to šlo. Z dvou týdnů se nakonec vyklubaly dva měsíce. Tak vzniklo video se spoustou bangerů a já věděl, že jsem zpátky!
.jpg)
Ten edit pro LOTEK s příhodným názvem Hoder’s back vypadal jak kdyby Hoder nikdy nepřestal jezdit. A to nejen díky obrovské 360 na konci videa ale třeba i díky manualu z obřích schodů - to předtím nikdo nedělal. S&M se to tak zalíbilo, že vzali Mika do PRO týmu. Hoder dostal svůj signature rám a řidítka, které se nepřestaly prodávat doteď.
Mužete považovat Hodera za šťastlivce. Existuje spousta důvodů proč by neměl jezdit. Kdyby věci byly jinak, Mike mohl být ve vězení, zdrogovaný někde v severní Americe, dělat nějakou podřadnou práci a BMX by byla jen trpká vzpomínka nebo by mohl být dokonce mrtvý.
Mohli byste to nazvat štěstím ale nebyla by to uplně pravda. Hoder tvrdě makal na tom, aby se stal jedním z nejikoničtějších riderů doby. Nikdo nejezdí tak jako Mike. Jeho rozhodnutí snížit počet tirků, které dělá na minimum ho přimělo vyhledávat větší a větší překážky. Udělat 360 na slavném Brooklynském gapu, který Sean Burns skočil pouze rovně, skočit přes betonovou zídku do banku alespoň 5 metrů do dropu ve Facad videu - to vás donutí se zamyslet, co se vám musí honit hlavou, abyste skusili takové věci. Možná je blázen, jak jsem si myslel? Ve svém věku je dostatečně zralý na to aby myslel na budoucnost, ale také aby se zamyslel nad svou minulostí. Udělal spoustu špatných rozhodnutí, stále nemá problém s bitkařením a i poté co jsem ho potkal, můžu říci, že příběhy, které jsem slyšel, jsou nejspíš opravdu pravdivé. Nic z toho ho nedělá uplně špatným. Kdybyste byli švorc a Mike měl jeden dolar, dal by vám 50 centů. Váží si toho, kde teď je. Váží si New Yorku, kamarádů a především jeho přítelkyně. Všechny ty příběhy na něj měly velký dopad a je až neskutečné, čím vším si za svých 28 let prošel. Když s ním mluvíte, chápe, že udělal spoustu chyb, je rád, že tyto časy jsou za ním, ale pořád má tu temnou stránku, která je nezaměnitelný Mike Hoder.
Cookies
Česky
English
