Od tý doby už je to pár let. Máš nějakou touhu vrátit se zpět do školy a udělat si nějakou kvalifikaci?
Jasně, že mám. Jak jsem říkal, byl jsem dobrej. Ale v tu dobu mi přišlo, že to nepotřebuju a dělal jsem školu jenom kuli mámě. Když mě vykopli, máma z toho byla hodně špatná. No a pak moje máma umřela. A já si řekl, že bych to měl dodělat nejen kuli sobě, ale taky na její počest. Vzdělání je důležité pro všechny a je uplně jedno, kde žiješ, nebo co děláš.
Když tvoje máma umřela, ovlivnilo to nějak tvoje ježdění?
Myslím, že moje ježdění to ovlivnilo, ale spíš dobře než špatně. Máma vždycky stála za mnou a podporovala mě v ježdění, protože věděla, že to hrozně miluju. Takhle je pořád se mnou a stojí při mně pořád. Moje máma měla na mě ten největší vliv. Vychovávala nás sama. Mě a 6 dalších děcek. Moje máma je pro mě na prvním místě a nejdůležitější osoba v mým životě. Odešla 1. prosince, deset dní před tím než by jí bylo 60. Jak už jsem říkal, měla rakovinu prsu a za tu dobu se to na ní podepsalo. Pár týdnů před tím než zemřela, mi říkala, že se necítí vůbec dobře. Nějak jsem tak cítilo, že to tak mělo být, protože trpěla už dlouhou dobu. Myslím na ní každý den, protože díky ní jezdím na kole. 2 roky se mnou nebydlela jen kuli tomu, abych mohl jezdit, obětovala pro mě všechen čas a vždycky mě jen podporovala.
Když jsme dělali tohle interview, tak jeden den jsme fotili na den matek. Bylo to pro tebe nějak težší?
Určitě by bylo, kdybych kolem sebe neměl všechny svoje nejlepší kámoše. Moji kámoši jsou jako moje druhá máma. Ráno jsem se probudil a měl jsem trochu schýzu, pak jsem si v průběhu dne koupil pár drobností co měla ráda, abych si jí připomněl. Vím, že na mě zeshora koukala a tak jsem si ten den užil – byl to den pro mojí mámu. Trochu jsem byl ve stresu, protože v Tucsonu jsem dělal ten den dvě věci, ze kterejch jsem měl docela strach, ale máma stála při mně a to mi pomohlo. Od tý doby co odešla, stojí pořád při mně a věci jsou lepší - je to můj strážný anděl.
Lahsaan se umí do icepicku pěkně opřít
Hele Subrosa video je venku a strávils natáčením dlouhou dobu. Jseš spokojenej s výsledkem?
Zaprvý jsme to netočili dlouho, ale točili jsme to uplně nejvíc dlouho a jsem víc jak nadšenej s tím jak to dopadlo.
Jak dlouho jste točili?
Tři a půl roku a všechno od začátku do konce byla čistá Subrosa. Za tu dobu jsme ztratili hodně členů, ale taky hodně lidí nabrali. V polovině jsem byl hodně překvapenej a obával jsem se, protože jsme přišli o 3 členy týmu, kteří měli mít full party ve videu. Subrosa není jen tým, ale především rodina a tak to vždycky bylo. I když tyhle tři lidé opustili tým, byli členové rodiny a budem na ně vzpomínat. Ale nakonec jsme všichni s výsledkem spokojeni. Točit takovou dlouhou dobu, mít za tu dobu 3 zlomeniny, nikdy jsem tak dlouho netočil. Měl jsem do videa připravený věci, který jsem chtěl dát a všechny jsem si dal a to byl na tom ten nejlepší pocit. Taky jsem většinu toho natáčel, ale my v Subrose všichni filmujem. Já, Hoang, Kyle, no prostě všichni. Dokonce i Ditchburn s jeho roztřepanejma rukama hustlil s kamerou. No a na konci vzniklo pravé BMX video – prostě zábava. Všichni milujem to co děláme a slyšet a vidět dobrou zpětnou vazbu je super pocit. Doufám, že každej bude mít to video ve svý video kolekci.
Věděl jsi, že budeš mít první part ve videu?
Eeee...lidi mluví a pak jednou sedíš v baru opilej a najednou to slyšíš a říkáš si: Počkat...cooo? Pak se na tebe lidi začnou smát a tak. Já to vůbec nečekal. Byl bych rád za každou sekci. Dejte mi první, druhou, třetí, poslední, kredity, bonusy, mě to je jedno. Žiju a umřu pro Subrosu.
Cookies
Česky
English
