DEN 3. - LES, LES A ZASE JENOM LES
Před sebou máme nejdelší úsek cesty. Hodláme z Temešváru dojet až do Bukurešti. Kdybychom měli den navíc, tak si cestu rozpůlíme, ale ten bohužel nemáme a tak to musíme dneska nahecovat celý. V Bukurešti už na nás čeká Raul a zaplacenej apartmán. V lehký kocovince dobalíme stany a kolem druhý vyrážíme na 600 kilometrů dlouhou cestu.
Za Temešvárem začíná uplně nová dálnice. To je hodně příjemná změna a cesta ubíhá hodně rychle. Na první benzínce ale dáváme celkem dlouhou zastávku, protože i tak nás cesta po včerejší „grilovačce“ dost zmáhá a Tydlovi „neni moc dobře“. Spravujem se občerstvením z benzínky a vyrážíme dál. Máme v plánu projet silnici Transalpina, která je jednou z nejvyhledávanějších silnic pro milovníky rychlých aut. Z dálnice tedy sjíždíme a vydáváme se po úzkých cestách do hor.
Lesy houstnou, cesta se klikatí čím dál víc a my stoupáme k velké nádrži na náhorní rovině. Před náma se otvírá luxusní panorama a dáváme si zaslouženej relax. Nasáváme horskej vzduch a klid do duše. Silnice mi nijak luxusní nepřijde, asi na to jsem moc malej milovník motosportu. Zato okolní krajina je fakt kouzelná. Všude jen lesy, nekonečný lesy a nic jinýho.
To se ale po několika kilometrech mění a okolo silnice začínáme vidět hodně divný „kempaře“. Doteď nevim co si o tom mám myslet. Vůbec nevíme co tam ty lidi dělali, jestli to byly houbaři, loupežníci nebo prostě jen lesní peneři ale celá tahle situace byla hodně zvláštní. Kolem silnice rozestavěný provizorní stany s pytlů a různejch plachet, všude rozdělaný ohně a u nich podivíni. Když jedete přibližně sto kilometrů přes neprostupný lesy, v dodávce který nejspíš co nevidět upadne kolo a kolem se děje tohle, neni to uplně příjemnej pocit.
Nakonec jsme ale po několika hodinách vyjeli z lesa zpátky do civilizace a mířili směr Bukurešť. Silniční infrastruktura je v Rumunsku hodně špatná a tak 600 km dlouhá cesta nám trvala víc jak 10 hodin. Do Bukurešti jsme dorazili po půlnoci, kde už na nás čekal Raul a apartmán.
Cookies
Česky
English
