Hodně mě zajímalo, jestli někdy zažil útlum, nebo měl myšlenky na to, že by s ježděním na dětským kole přestal. „Hele, bál jsem se toho, ale nikdy se mi to nestalo,“ říká s úsměvem. „Já měl BMX vždycky jako únik do jinýho světa a to mě asi neomrzí. Myslím, že mi to vydrží ještě dlouho. Je mi jedno, jestli někdo vyskočí o metr výš nebo jezdí líp než já. Je to trochu i o tom, že ti nesmí vadit, že ti jde třeba úroveň trochu dolů spolu s věkem. Pak nemáš problém, že by tě to nebavilo. Je důležitý nezávidět mladým, že jim to jde. Já z toho mám naopak radost, že je tady mladá generace jezdců. Rád s nima jezdím a rád je vždycky vytáhnu někam na výlet. Kamkoliv jedem, jsou tam poprvý a vidíš to nadšení. Jezdí 6 hodin v kuse a já jezdim s nima. Těšim se až vyrostou a budu je brát na větší vejlety,“ říká, zatímco popíjíme maté.
někde cestou
Foto: Jakub Kriško
„Liberec měl ale vždy slušnou scénu?“ ptám se a vybavuju si spoustu jmen. „Joo, vždycky tu byla velká crew,“ říká a popisuje vývoj: „Byli jsme hrozně pestrá parta. Už tenkrát vyhranění streetoví jezdci jezdili na vejlety s lidma jako já a dál spolu se zabijákama jako Mašrům, Fáfa, bráchové Jandové, totálně střelená dvojka Děkys a Korbik a spousta dalších kluků, který někdo jezděj furt, tak jak tenkrát. Hrozně nám v uplnejch začátcích taky pomáhali v tý době o dost starší kluci z MTB party, kteří v zimě s náma na hardtailech nebo BMX utíkali do hal jako MonkeyCamp a podobně. Byli jsme smrkáči bez řidičáků a peněz. Kola jsme měli dobrý jen díky Ferdovi. Tihle kluci nás brali všude po ČR. Chtěl bych to taky takhle někomu dopřát. Pak jsme zestárli, začali jezdit autama a mít nějaký příjem. To začala ta pravá sranda. To pak svýho času nebyl problém naložit 3x týdně auto lidma a jet do LESa. Hlavně bylo tenkrát v Liberci překvapivě dost mladejch, co LES dávali a táhlo je to tam. Od určitý doby tady mám takový dva světy. Liberec a za kopcem ještě lesní crew. Teď z tý naší původní party tady v Liberci už jezdí výrazně míň lidí. Fíbí jezdí na wakeboardu a má svou partu lidí, Soldier jezdí převážně MTB a Mášrum taky. Ten má v BMX trochu krizi, že ho to nebaví. Často si o tom povídáme, s porozumněním,“ říká trochu smutně Kuba. Dáváme se do řeči o Moustache Crew, jak si liberecká parta říká už od nepaměti. Zmiňuju, že v současnosti spíš vnímám Moustache jako Kubu, za což ale může Instagram. „No a to nechci, vidíš. Já to nepotřebuju pro sebe, dělám to pro tu partu, abychom pořád měli ten BMX svět. To samý s webem. Má k tomu přístup třeba 7 lidí, ale nikdo nic nepřidá, protože je to práce. Nezlobím se, chápu to, ale mrzí mě, když to ztráci tu rozmanitost. Doba je taková, 2-3 hodiny piplat článek dá málokdo. Říkám si ale, že současní mladí kluci dorostou, ta nová generace, budou dělat svoje věci, jezdit na svoje výlety a já to pro ně chci udržet. Protože to je něco, co máme všichni v Liberci a v ČR zajetý. Budu rád, když kluci dospějou do stádia, že prezentace na Instagramu jim už nebude stačit a začnou válcovat plnohodnotný webposts.“
Vápenka
Foto: Jakub Kriško
Jedním z podnětů ke vzniku tohoto interview bylo také video, které Kuba natáčel v průběhu tohoto roku s Jirkou Zouharem a začátkem podzimu mělo premiéru na webu magazínu DIG BMX. Kluci vytvořili něco, co tady v ČR dlouho, nebo možná nikdy nebylo. „Tohle bylo poprvý, co jsem měl možnost takhle s někým natáčet. Jirka to pro mě udělal z kamarádství úplně zadarmo. Strašně jsem se na to těšil,“ říká s úsměvem, na což navazuje plný emocí: „Byl jsem z toho celkem vyklepanej. Když se to blížilo, uklidňoval jsem se. ,Jirka jede točit tvoje normální ježdění. Klid.‘“
„První session, první natáčecí den, rozježďuju se jen tak, bez chráničů, v kšiltovce. Jen tak se houpu v bazénu a už vidím, že jdu blbě. Dávám si nejhůř. Fakt nejhůř. Takový to, jak vidíš hvězdičky a cítíš bolest. Jirka na mě volá: ,V pohodě?‘, ,Joooo, pohoda‘, volám zpátky, ale v duchu si říkám: ,vole ty seš kokot, Jirka sem jede až ze Zlína jenom kvůli tomu a ty se málem zabiješ první den!‘ Při tom pádu jsem si narazil žebra. Ještě teď to trochu cítím. Odjezdil jsem to ale s tím.“
„Na jaře jsme se domluvili s Jirkou na tři natáčecí sessions po třech dnech, ale nakonec z toho byly jen dvě, kvůli tomu zranění. Dost mě to mrzí, protože jsme měli v plánu jet točit do LESa a Rockle. Víš, říkal jsem si. Tam jsem byl teprv ochotnej si něco zlomit,“ zmiňuje se. Tohle mi přijde hodně silný, ale nechávám si to pro sebe. „Řešili jsme, jestli čekat do jara, ale Jirka čekat nechtěl. Říkal, že mu to i tak přijde dost dobrý a chtěl to zkusit na DIG, když je to čerstvý,“ říká pokorně s tím, že to nechal na Jirkovi. „Jsem fakt rád, že to video vzniklo. Že to tady je. Je to myslim důležitý pro komunitu, přinést to sem. Že to třeba teď uvidí mladí kluci a já se těšim, až je za pár let uvidim jezdit věci, o jakých se mi zdá. Že budou mít ten styl, rychlost a vejšku, jakou bychom my dneska chtěli. Těšim se, až nás jezdecky přerostou.“
Cookies
Česky
English
