NZ
Foto: Jakub Kriško
Teď už se ale ze zranění dostává, začíná nohu zatěžovat a pokud jsem to ještě nezmínil, celý proces bere hodně pozitivně. Trochu nesměle se ptám, jak to má Kuba hozený. Jaký místo v jeho životě malý kolo zaujímá. Ten na to stejně nesměle odpovídá: „BMX mám na prvním místě celou dobu. BMX ze mě dělá člověka, jakým jsem. Je to hodně friendly subkultura a celej život mi to dává hrozně moc. Když jsem byl na Zélandu nebo Maltě, vždycky jsem se tam rozkoukal hodně rychle, sehnal práci a bydlení. Vždycky díky BMX. Určitě znáš taky ty příběhy, kdy se někdo někam vydal a s neúspěchem se vrátil zpátky…“
NZ
Foto: Jakub Kriško
„Na začátku prosince letíme s Michalem do Malagy, to vyšlo úplně nejlíp.“ a navazuje: „Spojuju se s Vojtou Pánkem, který je teď v Malaze na Erasmu a zdvořile se ptám, jestli by mu nevadilo, kdybychom, až tam přiletíme, nemohli jako felit a tábořit kolem jeho dodávky. Jen jako využít zázemí a spát kolem. A Vojta hned na to, že má v prosinci koupenou letenku do Maroka na tři týdny a jestli jako bychom mu nechtěli pohlídat auto, že ušetří parkovný a bude mít klid. Strašně se tam těším, teď to nebudu vůbec pokoušet a na kolo půjdu až tam. Beru to jako takový BMX lázně.“ Načež se ještě bavíme o Kubových způsobech při cestování. „Mně třeba vůbec nevadí spát ve spacáku venku, ostatní kluci většinou jdou po tom mít ubytko. Mně se líbí jet na ten BMX vejlet tak jak tenkrát. Hádám, že mě to tam vyjde na těch 5 týdnů sakumprdum tak na deset tisíc. Spaní venku, v dodávce, levné jídlo, případně dle možností dumpsterdiving. Na ten je specialista Honzisch, těšíme se, jak nás zasvětí.“
„Ten outdoor mě hodně baví takhle i v přírodě. Někam vylézt, přespat venku. Taky mě hodně bere teď bikepacking, pár brašen na kole, uděláš si výlet, ujedeš 100 km, přespíš venku, další den to samý. Najednou máš 300 km a rohlík na obličeji,“ dodává ještě k tématu. „Taky chodíme lézt na stěnu tady přes zimu, někdy chodim i sám, beru to jako přípravu na kolo, máme tady kousek super místo, 800 m² boulderu od Makaku je hodně, chodíme pravidelně jednou tejdně banda, lezeme, kecáme a dáme pivka. Nikoho nejistíš, jen si to užíváš s partou. Taky mě chytla jóga. Tak posledních 5 let si říkám, ta jóga je asi fakt hustá, to by bylo dobrý… Tak jsem v zimě loni začal, sám s knížkou a už nepřestal. Takže to je asi fakt dobrý. Měl jsem začít hned tenkrát.“
.jpg)
Unit23, Skotsko
Foto: Daniel Čáha
Během odpoledne toho zaznělo vážně hodně a jsou témata, která se sem nevešla. Mám ale na mysli ještě jedno téma a nadhazuju ho zrovna, když konverzace poprvé za celý den vázne. Terrible One. Trochu nejistě začínám řeč na tohle téma a prezentuju svoje domněnky o tom, proč je T-1 tak zásadní v historii Freestyle BMX. Věřím, že mi Kuba upřesní, proč v naší komunitě zanechali tak silný otisk. „Jojo, je to jak říkáš. V době, kdy lidi znali Mirru, Bestwicka, Jay Mirona a tyhle jezdce, pak přišel Taj, Nate Wessel, Joe Rich a založili vlastní značku. Terrible One. Za peníze z věcí, co prodali, se pak vydali na výlet na druhej konec světa. Čistě za adventure. Čistě za tím žít BMX, jezdit. Ne za účelem závodů a exhibic. Ve svý době bylo T-1 fakt ikona,“ říká Kuba zasněně.
A možná právě tady je ten moment, kdy si dovolím tenhle náhled do Kubova života utnout. Kult T-1 pořád žije. Kuba je toho důkazem a svědomitě vrací BMX to, co mu dalo a dává. Navzdory tomu, že už v roce 2020 bude Freestyle BMX součástí Olympijských her v Tokiu, kouzlo BMX bude toho času dost možná někde jinde. To opravdové kouzlo BMX, pro které žije Kuba, bude vždycky tam, kde jsou kamarádi a životní zkušenosti důležitější než závody. Až později večer cestou do Brna si uvědomuju, jak inspirativní tahle návštěva byla. Snad se mi podařilo něco z toho předat. Díky moc, Kubo.
Vans Dirt&Roll, Jičín
Foto: EM ET
Cookies
Česky
English
