Stezka z olejové skvrny vyznačuje na silnici naši cestu skrz poušť. Tahle naprosto rovná silnice, vede mrtvou krajinou bez změny směru nebo křižovatky stovky mil. Olejová stopa je na rozžhaveném asfaltu vidět, až dokud nezmizí v dáli, v mlze tvořené horkem a horami na horizontu. Náš starý Mercedes nechce startovat. Poslední město jsme minuli asi před hodinou, to je tak den šlapání na kole. Nikdo nemáme signál na telefonu, není možnost zavolat.
Dva týdny zpět jsme s Clintem a jeho nejbližšími kámoši opustili Austin kolem druhé hodiny ranní. Austin byl zahalen tmou, to abychom se vyhnuli horku, které tam nyní panuje. Od té chvíle nás šest, včetně psa jménem Raja, všichni jíme, potíme se a spíme bok po boku v Clintovém vanu, který si to pomalu směřuje na severozápad. Jedeme skrz Ameriku ve snaze najít hluboké betonové bazény. Naše dodávka je poháněná rostlinným olejem, ukradeným z dvorku restaurací a všichni tak smrdíme jako kuchař po šichtě. Popravdě to bylo dost pomalu ubíhajících 1500 mil, za měnících se klimatů a druhů krajin, s jízdou v rychlosti nepřekračující 60MPH. Namísto sprchy a měkkých loží se myjeme v chladných řekách a spíme u silnice. Jeli jsme několik dní skrz prázdnou zvlčelou Americkou krajinu, a jen příležitostně jsme se zastavili v městech. To ve víře najít něco z betonu k poježdění, jídlo a třeba i nové přátele. Spali jsme, kde se nám zamanulo. Spali jsme pod hvězdami v netknutém lese, v horách s vrcholky i v červnu pokrytými sněhem, na střechách garáží ve městech, nebo v obývácích nových přátel či lokálů. Opustili jsme Texas, projeli hory a lesy Colorada a teď jsme tady, ztroskotalí v Utahské poušti.
Clint si lehá na karimatku pod motor obklopen nářadím, ducktape a hadry. Po chvíli vyleze ve svých gumových rukavicích, které jsou obalené černým olejovým nánosem. “Arrhhh maan… je usmažená,” říká klidně ze stínu, s jeho silným východním přízvukem a vezme si ze země klíč. Ostatní cestující nevypadají nijak vyděšeně. Matty Aquizap sedí za volantem, balí si cigáro a čeká na příkazy od Clinta pod ním. Brian Yeagle se prochází bez trika a fotí si cosi na svůj filmový fotoaparát. James T. Nutter to ubalil a jeho psisko si dopřává odpočinku venku, mimo horký interiér dodávky. To jsou Clintovi nejbližší přátelé, Team Credence skate team. Všichni strávili už dlouhé časy na cestách skrz Ameriku v Clintovo vanu. Zvykli si na tyhle okamžiky strpení, který já teď nezvládám. Po následující dva týdny, nebyl snad ani den, kdy bych Clinta neviděl s nasazeným párem průhledných zdravotnických rukavic. Když přijde problém, Clint ho vyřeší. Ještě nikdy neselhal. Asi hodinu později, je Clintův šátek na hlavě promočený potem, ale filtr je v příhodném stavu a otočením klíčku motor startuje. Naskákali jsme na palubu a mířili dál, směr domov Matta Beringera - Salt Lake City.
“Myslím, že ten olej co jsme vzali včera byl špatnej.” Říká mi Clint z poza volantu, snažíc se přeřvat hukot dieslového motoru a Boba Dylana hrajícího z přenosného kazeťáku, napojeného na vlastní baterii. “Myslím, že ten olej byl špinavej a ucpal filtr. Nikdy to za to nestojí, brát špinavej olej.” Křičí a ztlumí Boba.
Palivo z odpadu
Den předtím jsme byli v Denveru a neměli jsme paliva nazbyt. Namísto zajetí na benzinku a zaplacení kreditkou, zaparkoval Clint za Mexickým bistrem a nasadil si pár svých rukavic. Za ani ne 10 minut našel mezi odpadem nějaký olej. Zkontroloval kvalitu, a pak už přečerpal 20 galonů oleje v kterém se dnes smažilo, přímo ze špinavého kontejneru do auta. Tomuhle Clint říká “Najdi a ber”.
“Je šílený, že palivo je tak drahý, a pak tady máš palivo za každou restaurací. Mexický jsou obzvlášť dobrý, smaží jen hranolky. V oleji je tak míň masa a bordelu. Chipotle (řetězec mexického bistra v americe pozn. red.) je nejlepší, je to velkej řetězec, takže mění olej každej den a ten pak dobře hoří. Tam se většinou ptám, jestli si ho můžu vzít, ale někdy ho prostě jen vezmu a odjíždím s plnou nádrží.
Když jsem zrovna v Austinu, jezdím na kole po centru a koukám po oleji, semtam naberu do kelímku a okouknu kvalitu. Čím zlatavější barva, tím lepší pro filter. Když nejsem na cestách, filtruju ten olej a připravuju si ho na cesty. Můžeš udělat test na horký pánvi. Dáš trochu oleje na horkou pánev a počkáš co se bude dít. Pokud se dělají bublinky, je v oleji dost vody a to není dobrý. Voda je těžší než olej. Na odstředění vody mám v domě rodičů centrifugu. Když nemáš centrifugu, můžeš skladovat olej v barelech, nechat vodu se odloučit a odčerpat jí ze dna.” Říká Clint, když si ho představuju jak hledá v odpadu palivo na romantickou projížďku. Taky přemýšlím, co za osobu je schopno mít v domě centrifugu, a začínám si uvědomovat kolik úsilí to stojí, mít vozidlo jezdící na rostlinný olej.
“Rozumím proč lidi nejezdí na rostlinnej olej” uznává Clint. “Jít touhle cestou znamená tvrdou práci, je to šílený. Jít ven a hledat mezi odpadky olej, to není pro každýho. Budeš zmáčenej olejem. Všechny moje věci páchnou rostlinným olejem. Musíš být ten typ člověka, co tím dokáže žít. Musíš být zaujatý. Dělám to už dost dlouho a vím, co očekávat. Teď jsem na to naprosto zvyklý a jsem s tím v pohodě. Už jsem si prošel všemi problémy. Měl by jsi očekávat fakt i nemožný.”
“Světlou stránkou je, že můžete jet na velký výlety, za hodně málo peněz. Vlastně léta trávím řízením vanu. Před dvěma lety jsme jeli s pěti kámoši ze severovýchodního pobřeží, na severozápadní a zpět. Projeli jsme asi 700 galonů rostlinnýho oleje a utratili asi 50 dollcků za diesel. Zároveň je veg’oil lepší pro životní prostředí. Je to palivo z obnovitelných zdrojů. Není to jako když pálíš kostry dinosaurů, který si vytáhl z hlubin země - jako u dieselu. Není to toxický jako diesel. Rostlinnej olej je jídlo, můžeš to jíst. Nemůžu říct, že by to na olej líp jezdilo, výkon je o něco nižší a za galon ujedeš menší vzdálenost. Někdo ale říká, že olej pomáhá tvýmu motoru, protože má schopnost promazávat. Většinou rozjedeš běžný dieslový motor na olej, především ty starší. Ten motor je zvíře. Hlavně staré Mercedesy, fungují na tak skvěle jednoduchém principu, s mechanickými pumpami. Jen prostě zapálí palivo.” Mluví vášnivě Clint o svém oblíbeném německém motoru.
Cookies
Česky
English
