Sedět vzadu, znamená mít pod sebou 100 gallonový kanistr. Kanistr je plný oleje, který ještě včera smažil hranolky v mexické restauraci pro obyvatele Denveru. Kanistr funguje jako vyhřívaná lavice pro cestující, nebo psa. Během dlouhý jízdy se zahřeje tak, že by jsi na něm usmažil vejce. Incident obsahující nehodu v podobě protržení nádrže a tím pádem usmažení všech z nás, mi párkrát přišel na mysl. Radši jsem na to zapomněl, co ale nešlo opomíjet, bylo aroma všech z nás, nápadně připomínající pach fastfoodu.
Celkem jsou tu tři kanistry s olejem, dodávající motoru dostatek rostlinného oleje na to, aby poháněl tuhle dodávku. Okolo řidičova sedla je navíc spousta mechanických ovládacích prvků, které je nutné ve správném pořadí použít při každém startování. Modifikace auta na konzumaci rostlinného oleje, znamená tvrdou práci, bez pomyšlení na estetiku nebo snad eleganci. Tahle úprava je čistá práce Clinta, a k její současné podobě došel skrz roky tvrdé dřiny. Vybral si tu těžší cestu. “Poprvé jsem o tom slyšel na střední, a vůbec jsem tomu nechtěl uvěřit. Něco jsem si o tom pohledal a začalo to dávat smysl. Koupil jsem starý Ford Econoline Van, fakt levně. Strávil jsem všechen svůj čas snažením se, rozběhnout tu věc díky rostlinnému oleji. Neustále jsem ztroskotával na kraji silnice a lezl pod Van. Vždycky to byla volba, oprav to nebo to vzdej. Jasně, že by jsi taky mohl dát spoustu peněz někomu, aby to udělal. Tomu na tom ale nebude záležet, a neudělá to nejlíp. Nebo si koupíš návod a uděláš si to sám. Něco se naučíš, a ušetříš peníze. Všechno co vím o autech, jsem se naučil při snaze předělat tohle.”
Na téhle dodávce, nenajdeš ani jeden čtvereční centimetr, který by Clint nepředělal. Když mu nový motor neseděl na původní ukotvení, zařídil nové. Když nová Dodge kola neseděly roztečí, vyvrtal do nich potřebné díry podle starých Mercedes. Každý šroub, panel nebo ložisko bylo vyměněno, přemístěno, nebo odstraněno. Další kosmetické úpravy jsou samozřejmostí. Samolepky a graffity všude nemůžou chybět. Od nějaké doby je navíc před grillem lebka a parohy jelena. Na kapotě je přišroubovaná zlatá trofej z bikrosu, na střeše rakev. Uvnitř jsou helmy, prak, schnoucí plavky a špinavé kytičkované záclony. Na palubové desce je spousta malých šroubováků, mapy států, propisky, opalovací krém a zubní pasta. V zadu nejsou žádné sedačky s bezpečnostními pásy, jen dřevěná lavice a palivová nádrž, pro komfort. Na zemi se válí kempové vařiče, skateboardy a nářadí. Celý ten van působí jako kniha, v které je poznamenáno vše z předešlých výletů, jak při každém novém dobrodružství přibývalo úprav. Celá tahle dodávka se pomalu ale jistě, oddaluje vzhledu konvenčního auta. Směřuje spíš směrem k nezákoným sférám, vlastním duchem žijících aut z MadMax movie. Navzdory lebce jelena na masce, u lidí vždy vzbuzuje dobré emoce. A i kdyby byli v ulicích vojáci, nebo po dálnici šel průvod prasat, tahle dodávka vždy přitáhne pozornost. “Lidé jsou vždy nadšení, když van vidí, vytváří úsměvy od východu k západu, kdekoliv jsme. Když lidi vidí tuhle dodávku, vidí BMX připevněná na zádi, vidí pět týpků bez trik a psa. Jejich emoce vyjadřují jejich myšlenky - “Joooo, oni to žijou - cool”. Lidi vypadají téměř závistivě, když vidí to množství svobody co máme, zatímco jsme na cestách bez nejmenšího tušení o tom, co se zítra stane.”
Buď svobodný, nebo umři
Vedle jelení lebky na masce, je otlučená poznávací značka. Na značce je motto státu New Hampshire - Live Free Or Die. Jsou to slova generála Johna Starka, vojáka v Americké válce za nezávislost, bojoval za svobodu od anglické koloniální vlády. Celý jeho slavný výrok zněl - “Buď svobodný, nebo umři. Smrt není to nejhorší, jsou i horší věci.”. Když jsem viděl tohle motto na masce, věděl jsem, že jsem právě našel titulek k tomuhle artiklu. Jestli tu je nějaké slovo, které zachycuje Clintův život, stejně jako tenhle trip - je to právě free, a to v každém významu tohoto slova. Clint tuhle dodávku dostal odměnou za sváření, zem na které spíme je zadarmo, za skateparky se neplatí, řeky kde se koupeme jsou za free, pivo na domácích party je free. A nad tím vším, tenhle trip podníkáme svobodně. Krom mého letu zpátky do UK, nemáme žádné závazky. Nemáme plán cesty, žádné plány ani cíle a jen velmi málo starostí. Vše co máme, je cesta, neomezené množství paliva zadarmo a mapy s poznámkami Joe Riche.
“Myslím, že dělat věci jednoduše je mé motto.” Říká Clint, když se ho ptám, čím se řídí v životě. “Můžeš dělat hodně s málem. Vidím spoustu lidí, co si koupí super auto a měsíčně ho splácí. To stejné s jejich libovým bydlením, kde platí šílený nájem každý měsíc. A to vše díky práci, kterou nesnáší… Když to vidím, říkám si - hlupáci. Nedává mi to naprosto žádný smysl. Nedokážu si odůvodnit, proč bych měl žít život pro trochu bohatství, které nemá žádný význam.”
Poslední zimu strávil Clint v Austinu. Narozdíl od většiny obyvatel, kteří žijí ve svých domech a apartmánech, Clint bydlí ve starém karavanu, který je zaparkovaný na zahradě Stew Johnsona. Clint je prostě Clint, takže bez problému proměnil tuhle zahradu ve svůj domov. Vedle stříbrného karavanu, stojí 6 stop vysoká mini, kterou Clint opatřil novým povrchem. Z vrchu rampy protíká špinavý olej skrz filtr do barelu pod rampou. Od silnice, až ke karavanu jsou rozmístěné nášlapné kameny namísto chodníku. Nějaká prkna, vhodná na spálení, spolu se zbytky dřeva z Texas Toast Jamu přetvořil Clint v ping-pongový stůl. "Tenhle karavan je Air Stream z '59. Vnitřek jsem předělal, je to teď útulný. Mám kuchyňku, klimatizaci i sprchu. Všechno co potřebuju. Můj nájem je 125 dolarů měsíčně. Stew mi dává fakt výhodný nájem. Platím dalších 50$ za telefon a 40$ za pojištění dodávky. Přes léto můžu mít u Stewa karavan zaparkovaný zadarmo, takže teď neplatím žádný nájem. Mám částečnou zdravotní pojistku za 50 babek. Je to docela zrádná pojistka, jen ambulanční, ale lepší než nic. Snažím se mít co nejnižší účty. Placení nájmu mi smrdí. Držení poplatků na minimu znamená svobodu. Umožňuje to nebýt svázaný, být schopný kdykoliv zvednout kotvy."
"Myslím, že to mám vlastně od svýho táty. Vždycky byl proti zvykům a nebál se řešit věci po svým. Nikdy nedbal na to co si o něm lidi myslí, což je vzácný. Díky němu jezdím na kolech a měl velký vliv na mě a na to, jak žiju svůj život."
“Dům, kde jsme s našima bydleli, byl stavba mýho táty. Postavil ho na kopci, ve městě Derry v New Hampshire. Když jsem vyrůstal, rodiče mi dávali hodně prostoru. Nikdy jsem nedělal úplný zvěrstva. Věřili mi a dávali mi hodně svobody. Táta poznal mamku, když byl v Korei. Byla tak drobounká, neměla ani 50 kilo. Vzal jí odtamtud a jsou už 30 let svoji, pořád se mají moc rádi. Po vojně, pracoval táta v Bostonu, ve společnosti s názvem Fat City Cycles. Byla to taková lidová společnost. Všechno bylo vyrobený v Americe. Hodně dělali s titanem a dělali fakt skvělý věci. Dělali skvělý kola a táta byl hlavní svářeč. No a když jsem byl malý, nechodil jsem do školky. Chodil jsem s tátou do dílny. Vždycky jsem zkoušel skejtovat před dílnou, zatímco svářeli. Práce s kovem je součástí mýho života od mala.”
“Tahle dílna na horská kola se časem stala větší a větší, ale něco se posralo a zkrachovala. Táta začal dělat svou věc. Udělal si doma dílnu “Reynolds Weld Lab”. Začal pro lidi dělat rámy na zakázku. Dělal i pár BMX rámů, ale většinou rámy na silničky, na horský kola a taky závodní invalidní vozíky. Všechno po kuse, na zakázku. Pak začal víc dělat lehokola, i dejme tomu sériově. Měl dva modely, na jednom jsi mohl jezdit jak v leže, tak ho i předělat na klasický kolo. Vždycky jsem mu rád pomáhal v dílně. Jakmile jsem byl schopný držet pilník, motal jsem se tam a okoukával. Nikdy mi nic neplatil, ale já tam byl rád.”
“Ještě když jsem byl vážně malý, udělal mi moje první BMX kolo. Bylo to před 15 lety a na tu dobu bylo úžasně lehký. Měl jsem tam Euro střed, bylo to jako z budoucnosti. Barevně ho poladil do pruhů a hvězd. To kolo bylo masakr. Potom mi udělal takový víc freestyle rám. Tou dobou jsem začal chodit na střední, a táta začal hodně dělat s titanem. Objednali jsme trubky na svaření titanového BMX rámu. Mělo to míň jak jeden a půl kila. Byl to možná vůbec první titanovej rám pro freestyle a dirtjump. Bikrosový jsem už předtím viděl. Titan je vážně úžasný materiál. Nesvařuje se běžně, musíš ho svařovat v ochranné atmosféře a být fakt pečlivý a čistotný. Je to dost drahý, takže vážně nechceš něco pokazit. Ta pečlivost stojí i čas. Svařit něco z titanu zabere tak 3x dýl, než ocel. Když nebudeš dost pečlivý, sváry budou slabé a prasknou. Spolu s tátou jsme udělali asi čtyři nebo pět těchhle rámů. Každý jsme prodali za 1000 USD. I za tuhle cenu to byl super kousek. Pár lidem to za to stálo. Jednoho dne bych chtěl udělat zase titanový rám. Mám teď ale jinou ideu. Předělal jsem návrh, s použitím trubek s dost silnou stěnou. Vážil by asi skoro stejně jako CrMo rám, ale byl by opravdu pevný. Titan navíc nerezne. Dal by se udělat titanový bike, který by jsi mohl přenechat svým vnoučatům. Navíc by byl pořád lehký. “
Cookies
Česky
English
