Navzdory tomu, že je Robbo jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších trails riderů v Británii, jestli ne ve světě, BMX přináší do Robbova života méně peněz, než kdyby roznášel noviny. Jeho osobní majetek je plechovka s kuličkami hlíny, posbíranými po trails spotech z celého světa, které si oblíbil, a jedno z prvních Square One trik. Jeho kamera je zastaralá, dost poškozená a růžová. Před ním ji používala jeho mamka. Robbo je rozhodně typem člověka, který je šťastný bez věcí. “Byl jsem na podpoře tři roky. Bylo to v čase hospodařskýho poklesu. Byl jsem zvyklý jít na úřad práce, kde bylo čekajících 50 lidí. Vždycky tam byla hrozná fronta, jen si ode mne vzali ten papír bez jakýkoliv otázky, jejich jediným záměrem bylo odbýt lidi rychle jak to jen šlo. Nikdy jsem nedostal nabídku, ani jednu za tři roky.. Když jsem se přihlásil prvně, bylo to 90 liber na dva týdny, pak se to zvýšilo na 100 liber. Fakt rád jsem byl na podpoře. Vždyť jsem byl na trailsech každý den, ani jsem těch pár peněz neutratil. Kopání bylo mou prací, vládní systém mě financoval za stavění Villij.
Nezaměstnaný a zoufalý z vybrání své podpory našel Robbo další možnost výdělku, sedící k jeho rafinovanému ulejváctví. “Bavím se takhle s Ermym z Sheffieldu, a on mi povídá o výkupu starýho železa. Řekl mi, že jsou to prachy za nic a měl pravdu. Začal jsem chodit do starých zavřených hospod a vytrhával všechny kabely. Našel jsi kabely, vytrhal je ven, vzal je domů, všechny jsi je ztáhnul na čistou měď a odnesl. Peníze přímo do kapsy, bez danění. Dali se vydělat slušný peníze, za tunu čistý mědi jsi dostal 6000.. šest.. tisíc… vyjebanejch liber. Většinou jsem za donášku dostal pár set… Lidi říkají, že podpora je dobrá věc. Ale šrot o dost lepší.”
“Je tady fakt hodně peněz v tomhle odvětví. Týpci co vlastní sběrný dvory jsou milionáři. Měli jsme tu týpka - vetešníka, neustále jezdícího naší ulicí. Jezdil v zeleným Ford pickupu a na střeše měl plyšovýho krokodýla. Jel ulicí a řval “nějaký starý železo? nějaký železo?”, lidi přicházeli a dávali mu starý pračky, ledničky, zadarmo - fakt zadarmo. Říkám že jsou to prachy za nic. Jednou mě přistihl jak svlíkám docela tlustej kabel. Ten kabel byl ze čtyř menších 10mm kabelů, takže 40mm čistýho bronzu. Svlíkám to tak v garáži, dveře otevřený dokořán. Ten zatracenej vetešník se objevil přímo před dveřma, oči se mu rozsvítili. Myslim, že málem dostal infarkt. Pro něj to muselo být jako Aladinova jeskyně, pro mizeru. Měl jsem štěstí, že nevyraboval celou garáž a že BMX kola jsou lehký, zpeněžil by je taky.”
“Odnesu železo sem tam. Už to nepřeháním. Jsem vetešník jen na částečnej úvazek. Ale dole v lese jsou týpci, co jsou snad profesionálové. Nasadili by život za trochu mědi. Je fakt výjimka, že někdo chodí do lesa, ale když už, je to nějakej podivín. Na pejskaře tam nenarazíš, jedině týpky s detektorem kovu, nebo zloděje železa. Tihle týpci to milujou ze stejnýho důvodu jako my - můžeš si dělat co chceš. Jeden dokonce býval přímo tady v tomhle lese, malej hubenej chlapík, vypadal jak glum. Jednou jsem narazil na jeho příbytek. Uřízl dva telegrafní sloupy, starý dřevěný. Uřezal a vytáhl celý kabely. Byly to funkční 11kW dráty, to tě může snadno zabít, tíhle týpci jsou magoři. Myslím, že je vyzkratoval, protože to dřevo bylo shnilý. Vytahal z toho stovky metrů kabelu, tihle týpci jedou fakt na plnej plyn.”
S výjimkou těchhle podivínů, trailsy Villij jsou jen zřídka navštěvovaný někým jiným než Robbem, nebo někým z lokálů. Věčné problémy s návštěvami, se zdají být důvodem, proč se Robbo jeví tak tvrdohlavě v tomhle ohledu. “Kdokoliv může přijít na Villij a jezdit. Kdokoliv je vítaný. Když to někdo posere, pokazí dopad nebo cokoliv, řeknu mu “kámo, jen jezdi, opravíme to zítra, neměj obavy že to zničíš, já si užiju tu opravu, aspoň budu mít co dělat”. Beru sem týpky na MTB, je to strašná prdel - oni šlapou mezi skokama a tak. Byl tu týpek co šlapal mezi každým zkurveným skokem, fakt strašně legrační. Miluju, když sem přijdou týpci na horských kolech, zničí to tady a já mám pak co dělat. Stejně tak vítám mladý ridery, co přijdou jezdit. Dobrou věcí je určitě zamykání lajn. Znemožní to náhodným děckám se zabít, zlomit si nohu, jít dom za mámou a ona sem pak pošle nějaký autority. Zamknout si trailsy není divný, znamená to předejít zlomený končetině dítěte. Nemám rád, když tu někdo jezdí zatímco tu nejsme. Je to dementní. Lidi by měli mít víc respektu.”