Tenhle příběh začíná špatně. Začíná tím, že Bryan Adams zpívá milostnou baladu Everything I Do, I Do It For You na břehu řeky Trent v roce 2001. Za úmorného dusna během srpnového prodlouženého víkendu ve městě Nottingham zpívá Adams sťa-tému a sluncem spálenému davu Midlanderů. Na festivalovém plakátu je seznam vystupujících, velikosti nápisů jsou přímo úměrné jejich výdělkům. Drobounkým písmem na plakátu stojí BMX exhibice mezinárodních týmů. Ty plakáty lžou. Místní rideři, kteří chtěli volný lístek na festival by bylo blíž pravdě. Tady jsem, jezdím na skoku a rádiusu s partou kámošů před platícím publikem, které vypadá, jako by přemýšlelo, kdy už si dáme červené nosy a začneme po sobě házet šlehačkové dorty. S výjimkou podivného pokusu o busdriver, který by se dal popsat jako ztělesněné zděšení, nebyly peníze za naše vystoupení dobrá investice. Měli jsme víc de-formovaných rámových trubek a odbarvených vlasů než triků - všichni kromě jednoho. Jeden mladý kluk, kterého jsem potkal poprvé až tehdy, vystupoval z řady. Jeho jízda, jako streetové finále některého z prvních ročníků X-Games, byla plná nenucených 360 turndownů, tailwhipů a zlatého hřebu té doby - backrail fufanu. To byl první den, kdy jsem se setkal s klukem jménem Matthew Roe. Jemným, tichým a stydlivým mladíkem z Derbyshire s neskutečným nadáním. Rostl v něm příští Jamie Bestwick… nebo jsem si to aspoň myslel.
Slova a fotky: GEORGE MARSHALL
Originál publikován v: THE ALBION ISSUE 6
Překlad: TOMÁŠ KRATĚNA
No jo. Jo, pamatuju si ten den, vybavuje si Roey se svým výrazným Derbys-hireským přízvukem. „Byl jsem ještě malé klíště. Jezdil jsem teprve pár let, muselo mi být tak 15. Nikdy dřív jsem nepil a ten den jste mi dali moje vůbec první pivo. Jedna plechovka a byl jsem na plech. Holt mladej pavouk,“ povídá mi jednoho zimního večera, když sedíme venku ve stínu aktivní sopky El Teide na ostrově Tenerife.
Po deseti letech od toho prvního setkání nezletilého s alkoholem vyrostl z Roeyho jeden z nejstylovějších a nejpřirozenějších riderů, co tahle země kdy viděla, přesto jeho měsíční výdělek z ježdění není větší, než skromný účet za telefon – Jamie Bestwick se z něj nestal. Přes svůj nepopiratelný talent, přes podporu sponzora i přes zájem médií zaznamenávat jeho ježdění se z něj nestal profesionální jezdec na plný úvazek, jak všichni očekávali. Pozvánka na X-Games se mu neobjevila ve schránce, nikdy si neobul vlastní signature model bot, žádný energetický nápoj se nenabídnul mu zaplatit vízum ve spojených státech. Nestojí pravidelně na pódiu s obrovským šekem v rukou, neužívá si lety v první třídě a VIP visačky. Místo toho Matt ve věku 26 let bydlí doma s rodiči a je na podpoře, protože nedávno nechal práce dělníka na staveništi.
Roey má talent, který mu zajistil fantastické příležitosti. Avšak, k jeho zklamání, ty příležitosti z valné většiny zůstaly nevyužité. Je to člověk, kterému není příjemné být ve světlech reflektorů. Nikdy neměl údernou video sekci, hlavní článek v časopise nebo výsledky v závodech. Jeho neuvěřitelné dovednosti a jedinečný styl zůstávají ve větší míře bez povšimnutí. Přesto ti, kteří ho viděli jezdit na vlastní oči, ho považují za jednoho z nejoriginálnějších a nejnadanějších riderů. Má sice vlastní ráma několik sponzorů, ale proč se nedostal dál? Jak může takový talent a nadšenec pořád žít s rodiči a být na podpoře? Jeho vlastními slovy, takový je Roeyho příběh; příběh, který popisuje jako řadu promarněných příležitostí a nových začátků.
Opposite air na úzké bariéře, Tel Aviv, Izrael
Kola a motorky jsou můj život. Prvního motokrosový závod v životě jsem viděl na trati v Doncasteru, když mi bylo pět. Bylo to pro mě kouzelné. Potom mě naši vzali do prodejny motorek a nechali mě si sednout na malou PW50. Doteď si pamatuju, jak ten obchod voněl olejem a čerstvou gumou. Jako dítě jsem toužil po motokrosové motorce, ale to mi nedovolili, takže BMX byla druhá nejlepší možnost.
Jezdit jsem začal díky dědovi Derrickovi. Byl horník a byl to skvělý chlap s úžasnou hřívou na hlavě. Chodíval jsem k němu a on mě bral na bikrosku. Trať byla jenom jedna lajna a skoky stály za prd. Šli jsme tam třeba za deště s rýčema a kolečkama, vykopali skok a jezdil jsem v mokru. Děda se mnou chodil všude a dával na mě pozor.
Roey vyrůstal s podporou dědy a obklopený koly a motorkami v malém hornickém městečku v půlce cesty mezi Nottinghamem a Derby, oblasti, odkud vzešla cyklistická špička, od závodnické legendy z 80. let Getha Shootera, po streetaře Matta Wakefielda, od Raleigh Bicycles po respektované stavitele silničních rámů Mercian.
Jamie Bestwick vyrůstal kousek od nás. Jezdíval jsem na spotu přes cestu naproti domu, kde bydlel. Pamatuju, když jsem byl poprvé v Derby Stormu a viděl jsem ho jezdit ve vertce. Vzpomínám si, jak jsem slyšel takový pištivý hlas říkat ‚a doprdele, když byl v nějaké šílené pozici a řezal obrovský alley oop přes celou rampu. Jamie byl vždycky velká inspirace, ukázal všem, že i kluk z venkova, se může živit BMX.
Cookies
Česky
English
