Nevím teď už, jestli jsme se s Vykukem v mezičase viděli. Pak ale na jaře 2019 vidím, že má Vykuk velký nadšení jezdit a ozývám se mu hned, že dojedu a dáme shred. Tou dobou mám už na mysli vznik tohoto interview.
Netrvá dlouho a domlouváme se, když jednoho dne na začátku jara 2019 jedu do Boskovic. Vykuk se tu snaží prosadit stavbu skateparku a ukazuje městu, že tu jsou lidi, co mají zájem. On sám je totiž příkladem, že když nemá mládež co dělat, vzniká problém.
Vykuk mě vyzvedává na nádraží a míříme na basketbalový hřiště nedaleko školky, kde mají kluci zamčený rail a skočku. To jediný, na čem se tu dá jezdit. Hned přichází klučina na koloběžce a ve vší slušnosti Vykuka zdraví: „Čáu, strejdo.“ Chystáme překážky, když Vykuk zmiňuje: „Možná dojdou i kluci si zahrát basket, nebo někdo pozevlit.“
Foto: Šimon Čechura, Boskovice
Dělám si z toho fórky a je mi jasný, že tohle hřiště je tady takový jejich sportovní i kulturní centrum, samozřejmě myšleno s nadsázkou. Chvíli tu jsme sami, ale jak hodiny odbývají, schází se tady hodně početná partička lidí různých věkových i zájmových skupin. Hází se na koš, pijou se pivka, řeší maloměstský problémy a mezi tím jezdí malí kluci na koloběžkách. Místní odrostlá mládež očividně nemá větší cíle a ať chcete, nebo ne, i v tomhle prostředí se objevujou drogy.
Jezdíme a kecáme celý odpoledne. Malí kluci na koloběžkách mě výjimečně baví a co chvíli se směju. Po chvíli ale chytám výbuch smíchu. To když jeden z nich zahlásí: „Heeej, ty máš Jordany,“ na Vykuka, „a ty Vansky,“ na mě. „A já, já mám pojebaný Decathlony.“ „Jo, na kolo jsou nejlepší jedničky,“ dodává Vykuk, když si všímám jeho shoulder bagu velikosti batohu. Jak jinak než Jordan. „Joo, to víš, neutrácím za kalby, hehe.“ Postuju IG story, kde je Vykuk pár vteřin vidět a odpovídá mi Raul Jula, street rider z Rumunska jezdící za Fiend, Animal a TBB-BIKE. Ve zprávě stojí: „Guy looks like Davey Watson.“ Pousměju se a dochází mi, že tohle je celkem zajímavá náhoda a zaslouží si vysvětlení.
Davey Watson je americký street rider, svého času jezdící za Federal nebo FACAD. Toho času byl Davey rider píšící dějiny streetového ježdění a svým ježděním inspiroval celou generaci riderů. Bez pochyby byl také jedním z Vykukových idolů a spojuje je víc než jen podobný styl ježdění. Davey je jeden z těch případů, který spadl do drog a zapsal se do naší paměti nejen svým ježděním, ale taky tím, že neočekávaně zmizel ze scény. Když se pak objevil, prezentoval se jako junkie, jezdil na BMX kole v hodně pochybným stavu a dokonce bez gripů. Ano, bez gripů. Jedna z posledních zpráv z roku 2016 na jeho Twitteru značí, že byl právě propuštěn z vězení. I takové příběhy píše BMX.
Když říkám, co mi Raul napsal, Vykuk se jen usměje a dodá: „Jo, to byl můj vzor. Ride Insight, jak tam dělal double footjam whip. To jsem nechápal v té době.“
Foto: Matěj Veselý, Boskovice
Jeden z místních kluků na koloběžce přichází k nám, s Vykukem se zná a chytá nás zrovna, když se bavíme o skateparku. „Letovice, Blansko, všude něco je a tady nic. Tak třeba to tentokrát vyjde,“ říká a ptá se, jestli si může půjčit kolo, s čímž výjimečně souhlasím. Vidět jeho radost a zápal do ježdění mi dělá o pár minut později radost a teď, téměř po roce, ještě mnohem větší, protože Štěpán se společně s Vykukem nedávno zastavil u nás v TBB-BIKE pro svoje první BMX kolo od Flybikes. Vykuk má teď s kým jezdit.
Dny jsou krátký, a tak říkám, jestli se neprojedem trochu po městě, neznám to tu. Touláme se, Vykuk mi ukazuje místa kam chodil za školu a dáváme se do řeči o všem možným, až se dostáváme k hudbě. Vykuk je dlouholetým fanouškem rapu a v tomhle žánru má rozhled. „Víš ne, jak má Soulja Boy ten song ,0 to 100‘. Já to měl naopak, ze 100 na 0,“ říká a mně hned dochází, že tohle je titulek tohoto rozhovoru. „Nejvíc teď na procházkách jedu Gucci Mane. A slyšel jsi Huga teď novýho?“ Přitakávám. „Jde s dobou no...“ oceňuje Vykuk. „Ale nejvíc stejně poslouchám co?“ ptá se a když vidím jeho úsměv, s jistotou odpovídám, že Sergeie Barracudu. Mám pravdu.
„Ta hudba k tomu dřív asi taky trochu přispěla, no. Jsme koukali na klipy viď… Znáš tohle, jak tam jakože vykradou barák a...“ a zmiňuje něco o tom, jak s kámošem snili o životě. Že je současná hudba, jejíž podstatou jsou peníze a drogy, tak trochu problém mi připomíná situace později toho dne. Jedeme k Tescu, kde se dle Vykukových slov už dávno skejtovalo a jezdilo. Dnes tu jezdí malí kluci na koloběžkách a mají puštěnou hudbu. Zaposlouchám se, když jeden z nich zarecituje text toho, co právě hraje: „Marihuana kanabis, prášky na předpis.“
Bavíme se o tom, co Vykuk dělá nebo nedělá teď. „No, tatis mě drží zkrátka. Ví proč. Přes zimu jsem chodil do posilky někdy. Je to v klidu. I jsem zhubnul, haha. Bydlím u rodičů, aji s babi a dědou. Rodinnej baráček.“
Foto: Matěj Veselý
Cookies
Česky
English
