Od té doby už jsme byli nespočetněkrát jezdit, a to jak v Boskovicích, tak i v Brně nebo už zmíněném Blansku. Vykuk si teď žije klidným tempem a skoro to vypadá, že to má v hlavě srovnaný líp než většina lidí, nebo já sám. Chodí do práce, tráví čas s rodinou a má svoje zájmy a přátele. Hodně jezdí na kole a buduje v Boskovicích komunitu mladých BMX riders. Teď na podzim jsem se za ním vydal znovu s tím, že by tohle interview už zasloužilo dokončit.
Potkáváme se s Vykukem a jedním z mladých místních riders a jedeme na letňák, místo, kde se v Boskovicích vždycky nejvíc jezdilo. Teď na podzim je ale kino ve stínu a je tu mokro. Měníme plány. Sedíme a než se dáváme do ježdění, nezvykle dlouho kecáme s omladinou na různá témata. Musím zmínit, že se Vykuk snaží mít na kluky dobrý vliv a nenásilně vychovává. Přivezl jsem Vykukovi Federal FTS video na DVD, kde má svou část Čenda a video ještě není ke zhlédnutí na Youtube. Jsem rád, že jsem si vzpomněl a dělám Vykukovi radost. Řeč přichází i na holky. „Naháním holky, ale zatím nějak teď žádná nepřišla,“ říká Vykuk s úsměvem. Ženy umí být dobrou motivací. „Teď mi psala holčina, že nemám holku, jak to je možný, že jezdím na tom kole, pěknej kluk, toto,“ směje se.
„Teď v prosinci to budou 3 roky, co su čistej,“ říká, když sedíme na známém spotu v Boskovicích, kde se Vykuk pravděpodobně naučil první grindy. „Můžu si půjčit kolo?“ ptá se místňák David, protože na svém kole nemá pegy. Vykuk souhlasí a na to pronese: „Doufám, že na jaře postavím něco novýho.“ A je vidět, že vidina novýho kola mu dělá hodně dobře. Komu taky ne. Ptám se, nad čím přemýšlí, na což odpovídá: „Shadow, Subrosa. Asi ten Jorisův rám.“
„Jsem si říkal, že bych chtěl ty Nigelovo Jordany,“ (Jordan 1 Retro High Nigel Sylvester, pozn. autora) pokračuje a já to nerad přiznávám, ale nepostřehl jsem, že má Nigel vlastní botu. „Jojo, má,“ ukazuje mi je na telefonu. „Byl jsem domluvenej s týpkem, že mi je prodá, ale pak jsem si říkal, osmičku za boty. Někdy ti udělá radost si koupit něco drahýho na sebe, ale řekl jsem si, že to dám na stranu a na jaře si koupim to kolo.“
„Calvin Klein,“ čte David z Vykukovy kšiltovky. „Padesát devět korun,“ odpovídá Vykuk a zmiňuje se, že měl v poslední době štěstí v sekáči. „Víš, jak mám tu žlutou North Face vestu?“ ptá se a já se dávám do smíchu v nevíře, že tohle našel v sekáči tady v ČR. „Jojo, padesát devět, haha. Jsme byli s našima v Brně, koukám ještě tak z venku, kouřím a vidím tam nějakou žlutou vestu. Vlezu dovnitř, podívám se a The North Face. To jo vole, XLko, haha,“ směje se. „To je vesta třeba za sedm,“ dodává Vykuk.
Toho dne se nenásilně doptávám na to, co mě zajímá, nebo chybí pro úplnost tohoto příběhu. Příběhu, který má mnoho kapitol a i když obsahuje i temné stránky, jakoby se právě ty ztrácely v mlze minulosti. Minulosti, která nic nemění na tom, že je Vykuk super kluk.
„Chtěl bych říct mladším klukům, ať sportují, dělají co je baví a ať se na drogy vyprdnou. Bavit se dá bez toho. Dostat se tak mezi starší skupinu lidí a cítit se dobře, se nevyplatí. Je to falešný pocit, který trvá chvilku a následky jsou hrozné. Já si to prožil a říkám stop, nikomu bych to nepřál. Měl jsem to štěstí, že mě podporovala rodina a celá BMX family také, za co jsem moc rád a děkuji za ně.“
Mám už jen poslední věc a ta je pro tebe, Vykuk. Už je to dlouho, co jsme se bavili o výletu do Barcelony nebo jinam. Tak co? Těším se na to!
.jpg)
Foto: Milan Tykal
Cookies
Česky
English
