Když na vlastní oči sleduju tu zkázu, vůbec nechápu, co se stalo. Zírám na okolí přes okýnko náklaďáku, se zapnutým pásem, jako dítě ve vlaku duchů žasnu a ztrácím dech při pohledu na strašnou scenérii okolo nás a doufám, že za rohem se neobjeví nic děsivějšího. Jsem překvapený, možná se až cítím provinile, kvůli nedostatku lítosti k lidem, které tohle vše postihlo, nebo dokonce zemřeli, ale jsem zaskočen a zároveň uchvácen tou nadpřirozenou silou přírody. Chlápek na benzínce dneska říkal, že kdesi byl ze země vytržený celý plavecký bazén, vyletěl do vzduchu a rozlomil se napůl, ale nepamatoval si, kde se to stalo. Nevím, jestli mu mám věřit - měl špatné zuby. Vzpomíná Seth, zatímco já kroutím hlavou, zíraje na spadlý elektrický sloup, kolem kterého všude leží zkroucené a rozházené kusy plechu. Proto nám nefunguje proud. Na některých místech, jako jsou třeba benzínky, funguje, protože mají vlastní generátory. Řekli nám, že bude trvat alespoň týden, než bude zase fungovat elektřina, ale kdo ví, hodně se toho namluví. Říká Seth a sleduje dál neosvětlenou silnici.
Seth sjede na úzkou polní cestu. Na konci cesty hoří na parkovišti zničené obytné přívěsy a najednou nám vstoupí do cesty šerif Alabamy. Na sobě má perfektně vyžehlenou, světle hnědou košili s naleštěnými zlatými knoflíky a zastavuje nás. Seth stahuje okénko. Kam máte namířeno, hoši? Tudy nemůžete jet. Říká nám autoritativní šerif. Otočíme to a míříme po jiné cestě zpátky do Sethova domu. Ohlédnu se přes rameno, abych se podíval na hořící zbytky kovových obydlí. Tady lidé zemřeli, jsme asi jen míli nebo dvě od mého domu. Tornádo se tudy přehnalo a všechny přívěsy obrátilo vzhůru nohama. Žili tady chudí lidé, neměli vůbec šanci. Představ si to – být v přívěsu, když se přižene tornádo. Myslím, že policisté stále hledají těla a snaží se zastavit rabování, nejsem si ale jistý, jestli ti dovolí tady fotit.“ Říká mi a začínáme řešit, jestli je morální fotografovat napáchané škody tam, kde mohli zemřít lidé. Po pár minutách se ke mně Seth otočí a silně jižáckým přízvukem, který vytváří dojem staromódní dokonalé logiky, říká: Babička mi vždycky říkávala – když ti dá život citróny, udělej si limonádu. Zítra tě vezmu do Cullmanu, byl zasažen dost těžce. Měli bychom zkusit nafotit co nejvíc, dokud to půjde, od zítřejšího večera hlásí zase zhoršení počasí a mohlo by to znovu být zlé.
Když padne tma a začíná platit zákaz vycházení, přijíždíme k Sethovu domu, kde bydlí už 8 let se svou ženou Elizabeth. Dům je v bezvadném stavu a stojí na venkově, v malebné zemědělské krajině plné dřevěných stodol, polí a lesů. Na pár akrech půdy, kterým říká dvorek, se potulují psi a kozy a roztrhaní pásovci leží podél cesty. Pásovci jsou tady na venkově všude, rovnou by ti ukousli nohu. Říká žertovně Seth svým pomalým a hlubokým, přehnaně jižáckým přízvukem. Po boku domu stojí garáž plná nářadí, motorek, kol a taky Ford Mustang. „Když udeřily tornáda, já a Elizabeth jsme seděli v Mustangu se zapnutým rádiem, poslouchali jsme, jestli tornádo nemíří směrem k nám. Byli jsme připravení jet pryč a risknout to na otevřených silnicích. Ale tornádo nikdy nedorazilo. Měli jsme štěstí…
Jak Seth slíbil, další den jsme jeli venkovem, míjejíce farmu za farmou, směrem do Cullmanu. Podívej, tady v Alabamě pořád máme otroky. Žertuje Seth, když projíždíme kolem Hispánských farmářů, kteří sbírají v tomhle horku zelí. Nedostalo se to dál na jih než do této oblasti. Slyšel jsi o Ku Klux Klanu? The KKK? Ptá se mě. Jeho slova si náhle získaly mou plnou pozornost a představil jsem si muže v bílých hábitech, kteří lynčovali černochy a pálili jejich kostely. Odpověděl jsem přikývnutím. „No, všechno to začalo v Cullmanu, čtyřicet minut cesty od mého domu. Ještě asi před deseti lety bývaly na každém vjezdu do Cullmanu cedule, na kterých stálo… Negři, nenechte slunce svítit na vaši černou prdel. Říká Seth a na chvilku ztichne, zřejmě mu není příjemné říkat slovo negr. O KKK už toho tolik neslyšíš, ale ta mentalita tu pořád je. V Cullmanu pořád nežijí žádní černoši. Za celý život jsem tu viděl možná tak jednoho, a to jsem tady vyrůstal. Město má špatné jméno díky rasismu, vlastně celá oblast. Ptám se ho, jaké to je pocházet z notoricky rasistického kraje. Mí rodiče nejsou v žádném případě rasisté. Byl jsem vychováván podle hesla. Všichni krvácíme stejně. Podle mě je nesmysl soudit lidi podle barvy kůže, sakra, koukni na moje psy - každý má jinou barvu, ale vůbec to neřeší.
Cookies
Česky
English
