Další místo, kam jsme šli, byl vykřičený curved wall u Univerzity Ohio, přímo onen spot, kde kdysi započal éru, položil základy nové vlny a získal si pozornost a obdiv všech BMX riderů na světě. A právě tady jsem si jednou provždy uvědomil, že Stevena Hamiltona nečeká slavný návrat. Tady jsem si uvědomil, že Steven Hamilton z několika let po roce 2000 je mrtvý a pryč. Král je mrtev – ať žije král. Několikrát to zkouší a od pohledu je vyvedený z míry. Potí se a je vidět, že mu není úplně dobře. Po několika dalších mizerných pokusech s odhodláním a v poloviční rychlosti, než by bylo třeba, škrtne o spodek wallu a sotva se mu povede nespadnout. Je to smutný pohled. Vzpomínám, jak jsem sledoval jeho dny slávy, od prvních příslibů něčeho kouzelného v jeho vlastním videu Inception, přes progres, kterým na sebe strhával pozornost ve videu ze scény Ohia A Day Late A Dollar Short (2001), přes účast v Road Fools (2003) a jeho úžasnou sekci v The Day Is Over (2004), až po vrchol v podobě recitálu v Can I Eat (2004) a pokračování v jeho části v Trafaelio – tenhle borec zůstane provždy legendou. Provždy bude pamatován jako rider, který ovlivnil celou generaci. Ale jak přijíždí ke zdi na další pokus, trapně a v nepohodě, je jasné, že všechno kouzlo se dávno vytratilo a zůstávají jen vzpomínky a záběry.
Být ve společnosti Stevena Hamiltona je náročné. Kolísá mezi dlouhými záchvaty deprimujícího ticha a otevřeným, upřímným, nadšeným vyprávěním. V jedné chvíli se na vás podívá a ani si nevšimne, že tam jste, a za okamžik přijde s inteligentním a povedeným vtipem. Být v jeho společnosti je pro mě příliš. Jeho neustálé popíjení a naprostá absence spánku mě po chvíli začínají užírat. Hodiny, které prosedí zavřený v bytě a kdy s hudbou zesílenou na max hnije ve svém křesle, mi začínají připadat zoufalé a tragické. Odporná špína a nepořádek, v němž dlí, ten dojem nezlepšují a dostávám se na pokraj toho, co jsem schopen snést. Jsou 4 hodiny ráno, hudba pořád burácí, on pořád sedí a zírá a já už toužím jen po troše spánku a normálního stavu věcí. Cítím, jak mnou ten úpadek a rozklad prostupují. Odjíždím dřív, než bylo v plánu, a prchám do na rozumu relativně zdravé Californie. Nerad jsem ho opustil. Nebyl jsem nerad, že odjíždím. Ale nerad jsem ho opustil.
-9.jpg)
Historie nás učí, že ty nejvíce tvůrčí duše jsou často ty nejvíce labilní. Nit tvořivosti, která zabíhá hluboko dovnitř, přebírá kontrolu a překonává říši chápání pouhého obyčejného smrtelníka, jakým jsem já nebo vy. Hamiltonův příběh není zdaleka ojedinělý; Friedrich Nietzsche, Albert Einstein, Salvador Dalí, Ernest Hemmingway: všichni beze sporu géniové a průkopníci svých oborů – ale taky trochu šílenci. Neexistuje jasná dělicí čára mezi zdravou myslí a mentálně nemocnou, a přestože to tady tak vypadá, nemám jistotu, jestli je Steven ve spárech drogové závislosti nebo je alkoholik či ne (během doby, kdy jsem s ním byl, vypil hodně piva, ale jediná droga, kterou jsem ho viděl užít, bylo kafe s kofeinem). Je to od něj jenom nějaká šaráda? Možná, ale vzhledem k vážnosti jeho situace je to velice nepravděpodobné. Jediné, co vím jistě, je, že není člověkem, kterým by lidé chtěli, aby byl. A není riderem, kterým by chtěli, aby byl. Ale to není tak špatné – protože on nechce to stejné, co chcete vy.
Steven během nezaznamenané pozdní noční konverzace použil text písně, aby shrnul svou současnou pozici ve vztahu ke světu BMX: Lidi tě nesnáší, když se měníš. Je to verš The Dress od Blonde Redhead, který nutí k zamyšlení. Chápu to jako seznání, že mohl klidně pokračovat dál, zůstat stejný, zůstat v hledáčku médií a jezdit lidem pro potěšení – ale to nebylo něco, co by mu připadalo podstatné.
Jeho vlastními slovy: Čím by měl člověk být? Po tom, co se stane proklamovaným nejdůležitějším jezdcem od dob Mata Hoffmana a vydělává 4 000 dolarů měsíčně, Čím by měl člověk být? V Hamiltonově případě je mu předurčeno sedět v bytě, poslouchat hudbu a psát na svůj blog... je mu předurčeno jezdit na kole, jak a kdy se mu chce... je mu předurčeno skejtovat... je mu předurčeno oprašovat jeho Schwinn Joey Garcia... je mu předurčeno nestarat se, co si myslíte... je mu předurčeno odpočívat ve svém paláci.
Nemusejí to být rozhodnutí, která byste učinili vy, ale nejsou to vaše rozhodnutí. Každý jsme jiný, o tom je život. Jen pamatujte: Není génia bez špetky šílenství.
Cookies
Česky
English
