S: Mně? Já jenom zevlím, já jenom zevlím a odpočívám ve svém paláci. Totiž... jenom se rozhlídni [pyšně mě pobízí, abych si prohlédl pokoj]. Jo jo, je to nádhera. Nesnažím se s tím teď nějak chlubit. Anglie je taky cool.
S: Svět je kulatý a já dokážu, že je plochý.
A: Co? To chceš jako dokázat teď? Fajn, do toho.
S: Když jsi v ploché televizi, je to jiné, než když jsi v normální televizi. Takže svět je plochý?
A: Kvůli televizím s plochou obrazovkou?
S: Je plochý!
A: Kdy ses naposled s někým vyspal?
S: Dnes v noci.
A: Vážně? Jak se jmenovala?
S: [Ticho]... Měla špatné kérky. Fakt špatné kérky...
A: Asi se o ní nechceš bavit. A kdy to bylo naposled předtím?
S: Před 300 lety. Ale jednou to bylo 3000krát za jednu noc.
A: To je hodněkrát.
S: Je to vážně pravda.
A: Jaktože v současnosti točíš videa, která jsou víc... jak to říct... obyčejná? Víš co myslím, jednu dobu to bylo docela bizardní. Ale co vidím teď, je spíš konvenční.
S: [Žádná odpověď – prázdný pohled.]
A: Když něco vypustíš do světa, zajímá tě, jak tě lidi vnímají?
S: [Žádná odpověď – prázdný pohled.]
A: Jak vidíš současné BMX?
S: Je to pěkně daleko.
A: Baví tě jezdit tak moc, jako dřív?
S: Dívej, jsou dva různé způsoby, jak se na to dívat. Jeden je, jak jsem se na to díval dřív, a druhý, jak se na to dívám teď. A právě teď nic.
A: Bereš hodně drog?
S: Ne.
A: Opravdu?
S: Proč bych měl brát drogy, vole? Jsem nejlepší bajkr na světě. Myslíš, že potřebuju drogy?
-7.jpg)
A: Proč si myslíš, že jsem tě přišel navštívit?
S: Abys fotil ježdění.
A: Kolem tebe je taková rouška tajemství. Tu jsi schválně vykonstruoval?
S: Jo, haha.
A: Uvědomuješ si, že když tady pijeme, že tady s tebou tvrdnu... Jsem z Anglie, víš? To je hodně dlouhá cesta. Lidi chtějí vědět, co se u tebe děje.
S: Mám rád holky. [Smích na celé kolo.]
A: Člověče, už nemůžu. V kolik normálně chodíš do postele?
S: Můj rozvrh je... můj rozvrh je... nemám žádný rozvrh. Já si jenom dávám drogy, jenom hodně piju, bloguju, jezdím, skejtuju, dělám fotky.
A: Piješ sám?
S: Jo, né. No, piju v barech. Když piju sám, dostávám se do deprese.
A: Máš hodně kámošů, se kterýma jezdíš?
S: Né.
A: Máš vůbec nějaké kámoše?
S: Né. Chci se jenom každou noc s někým vyspat. Můžu jenom vyjít ze dveří a skejtovat. Žiju v ráji. Můžu jet na skejtu 15 mil do baru na happy hour nebo můžu jet na skejtu 4 míle do baru na happy hour. Chci prostě skejtovat. Nevím, co víc bych mohl chtít. Mrtě volné trucky, středně měkké kola.
A: Co tak většinou přes den děláš?
S: Tvrdě trénuju. [Smích.] Obvykle neberu žádné drogy.
A: No jo, já taky ne. Vypadá to, že většina riderů dneska hulí.
S: Nikdy jsem nechtěl brát drogy, ale tak nějak jsem musel, připadalo mi. Když jsem byl na koleji, přišel moment, kdy mě k tomu skoro přinutili. Tak jsem to udělal. A potom na mě byli naštvaní, že jsem se změnil. Já na to: Vždyť jste po mně chtěli, ať se změním.
A: Záleží ti na tom, co si o tobě lidi myslí? Před nějakou dobou jsi měl dost vliv, záleželo ti tehdy na tom, co si lidi mysleli?
S: Jednou vyrosteš v Ohiu, přestěhuješ se do Seattlu a vyděláváš 4 000 dolarů za měsíc a nemusíš pár let platit nájem. Tahle břečka se docela omrzí. Co jiného bych mohl dělat? Neříkám, že bych se chtěl zabít ale... proto jsem začal jezdit na skejtu.
A: Měli bysme vyfotit fotku na skejtu?
S: Nejezdím tak dobře, kámo. I když možná... Prostě potřebuju pár let, abych si to urovnal. Když zapadalo slunce a já frčel dolů z tohohle svahu a najel na kořen stromu před mým domem, poprvé jsem letěl vzduchem.
A: Hmm, kolik ti bylo?
S: Bylo mi jedenáct. Polety jsou o čase ve vzduchu, jde jenom o čas ve vzduchu. A tehdy jsem se začal cvičit, protože jsem věděl, že jsem třída. A o deset let pozděj jsem byl lepší než Mat Hoffman. [Smích ode mě, potom od něj.]
A: Proto jsi jezdil na kole? Chtěl jsi být lepší?
S: Já jsem věděl, že jsem dobrý. A porodili mě císařským řezem.
A: To znamená co? Teda vím, co to znamená, ale proč je to důležité?
S: To znamená, že se pořád nudím.
A to je všechno. Z více než tří hodin záznamu konverzace pořízeného během dvou nocí je toto vše, co bylo srozumitelné – přepsáno v chronologickém pořadí – zbytek je ztracený v hlasité hudbě a nezřetelné mluvě. Vemte si z toho, co je libo.
[Poznámka editora: Steven Hamilton je opravdu jedinečný exemplář. Pozval nás do svého života a my jsme po té příležitosti vidět, co se u něj děje, a zjistit, co ho pohání, bez váhání skočili. Výsledek nebyl takový, jak jsme si jej představovali, a dlouho jsme přemýšleli, zda jej otisknout. Ale ať je Stevenův život jak chce proti srsti, zdá se, že je spokojený, když dělá to, co dělá. Tento článek vrhá světlo na jeho současnou situaci a doufejme, že navede síť BMX k tomu, aby utěsnila své mezery.]
Cookies
Česky
English
