Steven: No jestli chceš něco vyfotit s bleskem, to by bylo super... Miluju focení s bleskem... Miluju, když na mě na veřejnosti blikají blesky... haha.
Albion: Tohle tady jenom položím a nechám to běžet, dobře?
S: Co bys chtěl, abych říkal?
A: Nevím... jenom prostě tak povídej... Mohl bys to ještě trochu ztišit? Jinak nám nebude na záznamu přes hudbu rozumět... jak jsme se o tom před chvilkou bavili... vzpomínáš? [Nedobrovolně znovu mírně snižuje hlasitost hudby.]
A: Dobře, mluvil jsi o svém rozhovoru pro Ride UK.
S: Jo, jasně... Když jsem dělal rozhovor pro Ride UK... Počkej, trošičku to ještě zesílím... [natáhne se a zesílí hip hop na předchozí komunikaci vzdornou hlasitost.]
A: Promiň, že dokola omílám svou, ale jak už jsme několikrát probírali, když je ta hudba tak nahlas, na záznamu není slyšet nic jiného... Pokud chceš v rozhovoru pokračovat, bude nutné to ztišit.
S: Jo, bez problému [natáhne se a hudbu zase ztiší.] Takže žiju v Seattlu a dostávám 3 500 dolarů za měsíc a neplatím nájem.Neplatím nájem. Takže když vydělíš 3 500 dolarů čtyřma, což je, kolik má měsíc týdnů... Tak dostaneš za měsíc znova zaplaceno. Takže když vydělíš 6 500 dolarů čtyřma... tak... Každý den máš... [Odmlčí se, zatímco se v hlavě snaží provést svoje zmatené počty]... Máš dost peněz na utrácení. A na konci měsíce dostaneš znova zaplaceno.
A: Utratil jsi všechno?
S: Joo.
[Bez mého přičinění změní směr a mluví se zvláštním pocitem viny.]
S: Nejde, abys jezdil na BMX s tím, žes nikdy nenosil kamufláž.
A: Opravdu? Myslíš to doslova, jako maskáčové kraťasy nebo kalhoty? Nebo myslíš, že se každý musí chovat jako chameleon nebo tak něco?
S: [Obrovská odmlka, ztratí pozornost a vrátí se zpět k probírání se mezi písničkami na počítači. Po několika minutách se pokusím znovu začít konverzaci plánovanou otázkou.]
A: Děláš pořád hodně věci na předním kole?
S: Né, to byla jenom taková blbá póza.
A: Někteří lidi tě považují za zakladatele všech těch věcí – co si o tom myslíš?
S: No, tak nějak jo. Na výšce jsme měli něco, co se jmenovalo Nic není nemožné. Jeden týpek měl reklamní kampaň Nic není nemožné a moji rodiče měli takovou nálepku na zrcadle a na ní bylo S bohem nic není nemožné a vždycky, když jsem se na to podíval, říkal jsem si: Co to do prdele? Ten song se mi líbil.
[Hlasitost jde zase nahoru.]
A: Bla, bla, bla [není rozumět]... řekni mi o tom víc... ale budeme to muset ztišit.
S: Ale no tak, vole! [Nechce se mu ztišovat.]
A: Rád si s tebou povídám chlape, ale nemá smysl dělat rozhovor, když budu mít na záznamu jenom tvoje písničky!
S: Ležíš na poušti a jediné, na co se dá koukat, jsou hvězdy, a měsíc hvězdy půlí, jak měsíc přechází přes jihozápadní horizont... [Přejde do dlouhého ticha.]
A: Jsi věřící?
S: Ne, nikdy. Přísahám bohu. Přísahám bohu. Fakt přísahám bohu, nikdy jsem nebyl věřící. [Upadne do hysterického smíchu.]
A: Čím to, že už teď nejezdíš tak dobře, jako dřív? A jaktože ti to nevadí?
S: Snažím se vždycky jezdit nejlíp, jak můžu. Lidi nesnášejí, když se měníš.
A: To se mi líbí chlape, konečně říkáš něco, co dává smysl.
S: Hele snažil jsem se změnit, snažil jsem se, abych se stal BMX. Ale nechtěl jsem, aby se BMX změnilo, a kdybych se měl stát BMX, pak by se BMX muselo změnit, takže jsem se stal BMX, ale nechtěl jsem, aby se změnilo, co miluju. Miluju BMX, doopravdy miluju, myslím, že BMX je mega cool... a miluju drogy!
A: Jaké drogy miluješ?
S: Rád bych. Když jsi ujetý, možná budeš muset brát drogy. Já nejsem gay.
A: Jsi gay?
S: Jsem gay.
A: Ty vole, nevím, jestli to myslíš vážně nebo ne.
S: Jsem gay.
A: Takže jsi gay?
S: Jsem gay, nejsem vůbec matoucí. Kdo co ví... jsem retardovaný.
A: Chlape, trochu mi pomoz, musím z toho udělat článek! Spousta lidí doma v Anglii chce vědět, co podnikáš a co chystáš. Chtějí vědět, co se ti honí v hlavě.