Všichni byli maximálně nažhavení na ježdění, takže v pátek brzká vstávačka, nákup snídaně ve Frutarii (všudypřítomné večerky, kde prodávali arabáči s téměř non stop provozní dobou) a kdo vstal dřív, mohl si vychutnat kompletní snídaňový servis v nedaleké Pastelarii (říkávali jsme ji snídaňárna). Pastelaria byla hrozné bohémství - džusy z čerstvě vymačkaného ovoce, kafe všeho druhu, toasty, sladké a slané pečivo, pudinky, zákusky a podobné kouzla. Hnedka nás překvapil místní servis – nikdo nespěchá, všichni mají dobrou náladu a každý se ti snaží vyjít maximálně vstříc. Posléze jsme zjistili, že to tak funguje prakticky všude a že i policajti jsou vesměs míroví hoši, pokud se s nima slušně bavíš.
„Tam to bude, tam pojedem.“
Vyrazili jsme od našeho paláce směrem k pobřeží a došlo nám, že bydlíme totálně v centru města. Paráda! Dojedeme na pobřeží a máme v plánu najít betoňák pod mostem, abychom se trošku rozjezdili po příletu. Z pobřeží vidíme jenom jeden most a to zmenšený Golden Gate ze San Francisca, který se tady ofiko jmenuje „Most 25. dubna“. „Tam to bude, tam pojedem“, ozývá se ze všech stran. Ok, snad jo. Jedeme celou dobu po pobřeží, míjíme spotíky a dorážíme k mostu. Park ale nikde. Za to na druhé straně úžiny se tyčí obrovská socha Ježíše Krista, takže všichni telcky a už fotíme jak asiati na Václaváku.
Nenapdá tě nic na bedýnkách a schodech? Koukni po stromech... Tom Jirsa
Po chvilce údivu nám dochází, že jsme to zakempili na docela v pohodě spotíku. Bedny ze schodů na obě strany, rovně i dolů, paťály na jibbin a asfaltový parkáč, kde nic neparkovalo. Zároveň jsme ale narazili na první menší problém Lisabonu – kamenná kostkovaná dlažba. Kostkama tu bylo vydlážděno absolutně všechno, a aby toho nebylo málo, každý večer se dlažba myla, takže jako bonus docela klouzala. Ale dalo se na to zvyknout, takže třetí den už to nikomu nevadilo. Na prvním spotu padlo docela dost slušných grindovacích klipů, ale session utnul až Pepek s totálně přendaným switch feebsem do trojky z nemalého dropu! Pěsti, placky, objímačky a jedem dál.
Pokračovali jsme dál za most po pobřeží k námořnickému památníku. Cestou už jsme nic nenašli, takže proběhl rychlý oběd a nabrali jsme směr do kopců od pobřeží. Půl hoďka šíleného kopce směrem navrch a najednou jsme v totálním ghettu. Nikdo nevidí nic k poježdění, ale naštěstí je s náma Tom Jirsa, který se dívá na spoty jinak, než normální smrtelník. Gap přes zídku s macatým dropem vysílá hnedka na první a ještě lamentuje, že nemohl dát do sérky asi třímetrový drop s gapem přes trávu, jelikož byla před domem moc úzká ulička a po dropu by to neměl šanci stočit.
Šlapali jsme dál nahoru k univerzitě, kde překvapivě nic moc nebylo, takže se lehce odpočinulo a pokračovalo na vrcholek kopce. Na kopci jsme se pokochali výhledem a nezbývalo, než to pustit padákem zpátky k pobřeží. Podrážky hořely, čepice odlítávaly a během chvíle jsme byli zase u vody. Zastavili jsme se ještě u velkých trojek, kde se taky poměrně slušně potočilo a když se blížila šestá večerní, došlo nám, že jsme vlastně nesplnili hlavní cíl dne – najít betoňák. Chillujem si u coastu a chystáme se na cestu… Najednou zvoní Cardičovi telefon – peněženka byla v letadle a může se pro ni zastavit! Zavládla maximálně dobrá aura a dvojnásob stoupla chuť do ježdění. Hnedka jsme vyrazili podél pobřeží na úplně druhou stranu, než ráno.
V dohledu žádný most. Totální slepota. Asi po půl hodině cesty se v dálce začal zjevovat neskutečně dlouhý betonový most. „Támhle je, už ho vidím“, slyším najednou ze zadu. Slovo „už“ znamenalo ještě asi další půl hoďku cesty v neskutečném vichru, ale naštěstí krásným pobřežím s výhledem na vodu, takže jsme si to dali jako malinu. Park místo na rozjezd posloužil na dojezd, ale i tak se v něm příjemně cruisilo. Místním hipům kraloval Tomáš Jirsa, který to posílal suverénně nejvýš a v absolutní tmě, jen v záři EMETových blesků šáloval v Lisobonském bowlu jako doma ve Strašnicích. Schovaly se blesky, naskákalo se na kola a po zhruba padesáti kilometrech v pedálech jsme vyrazili na metro, protože dalších deset kilásků do hostelu už nikdo neměl chuť na bicyklu absolvovat. Cestou kebab, tradičně cerveja a hurá do postele.
Noční letectví v podání Toma Jirsy
Cookies
Česky
English
