V pondělí jsme se bohužel probudili do deštivého rána. Kluci však naštěstí našli na netu jeden podchod, kde se dalo shredit, takže jsme počkali, až ranní slejvák ochabne a po obědě jsme se vydali na cestu. Jelikož klasicky funělo jako hrom, nejelo se nám úplně nejlíp, ale za to schnutí probíhalo extrémním tempem. V podchodu bylo jako v mikrovlnce, proběhla jib sesh, kde to pěkně pojezdili Tydla s Danem a po chvilce jsme už byli zpátky na povrchu a hledali další spoty. Na prvním spotíku jsme se sotva rozkoukali a už u nás byli pánové v uniformách, takže balíme a posouváme to o kus dál.
Streetart úplně všude, toho museli Víťa s Milanem využít
Připozdívalo se a byla nálada shredit, ne cruisit a marně hledat spoty, takže jsme se rozhodli, že sedáme na metro a jedem k betoňáku, kolem kterého jsme našli už v pátek hromadu spotů, ale nebyl čas se jim věnovat. Víťa s Pepkem se nám trhli a jeli vlakem přes Golden Gate prozkoumat druhou stranu za vodou, takže jsme pokračovali v devíti lidech na opačnou stranu Lisabonského pobřeží. Tady už to padalo jinak a klipy přibývaly jak na běžícím páse. Ku příkladu Tydla vyslal obrovský dubs do dropu a Dan na stejném spotu gap přes zídku! Sice se tam nejdřív hrozně rozplácl, ale vzal znova kolo, vyběhl schody, podíval se dolů ze zídky a šel se na to rozjet znova. Kudla jako hrom, banán nahoru a už mi plachtil nad hlavou jako papírový drak. Na druháka to odjel jako pán a kluci to samozřejmě řádně ocenili potleskem a pěstma. Najednou se setmělo, ale to vůbec nebránilo Tomovi Jirsovi, aby ještě stihl vyslat ledge ride z největších schodů, které jsme v Lisabonu potkali! No to je den, říkám si.
Nasedáme na metro a míříme zase zpátky do města. Cestou si ještě dal Honza svůj první dubs na railu ze schodů v životě, moc pěkně, respekt! Vracíme se ještě na spot s velkýma trojkama a je tam fakt temno, světla nic moc a půlnoc na cestě. V pátek jsem tam nechtěl moc jezdit, protože mě štvala šílená doprava okolo spotu a nekomfortní rozjezd mezi troubícíma autama mi úplně neseděl. Tma sice není úplná výhra, ale alespoň jsem měl na schodech klid. Darkside Halfcab na rozehřátí, boj s uhlazeným dopadem, pár nepříjemných crashů a radost byla světě! Díky klukům za hype, být tam sám, tak to po dvou pokusech zabalím… Ježdění bylo u konce, o půl jedné ráno docházíme na hostel a pár bláznů včetně mě ještě vyráží pro pivko do Frutarie u hostelu, aby se nám dobře spalo…
Když to tam konečně padne... znáš ten pocit!
Cookies
Česky
English
