Sobotní ráno bylo o poznání horší než páteční. Většina z nás kvůli zimě v Čechách před tripem moc nejezdila, takže první celodenní ride nám dal dost zabrat a regenerace byla pomalejší, než bychom si přáli. Navíc v pátek docela pražilo slunce, takže jsme vypadali jako indiáni a když vás někdo poplácal po rameně, docela to zaštípalo. Nejlíp na tom byl Péťa, kterému rudá tvář krásně kontrastovala s blonďatými vlasy, takže vypadal jako sovětský prapor ve lvím kožichu. Nedá se svítit, snídaně na klasiku a jako bonus opalovák + krém po opálení a jede se dál.
Co k tomu říct...
Tentokráte jsme vyrazili z Paláce na nedalekou vyhlídku nad centrální kruháč. Chvíli relax, instagramy a hurá na další hledačky spotů. Po chvilce jsme dorazili k místu, kde byly příjemné žluté bedýnky, které se daly jezdit ze všech stran, navrch nějaké menší schody a „okenní“ wallride. Tom Fraštia měl sérku vymyšlenou ještě než jsme to stihli zakempit a se stejnou rychlostí to tam i vyslal. Tydla ladil smith do luc-e 360, ale když už to bylo na spadnutí, dorazili četníci… Jedem si klasiku - my nic, to už bylo, promiňte, my už vlastně jedem jinam. Pánové ale trvali na občankách, do čehož se nám úplně nechtělo. Tom Jirsa se ale nakonec obětoval, protože hoši byli neoblomní. Ověření identity, jakýsi zápis do bločku a jedeme dál.
Po chvilce hledání našel Víťa railák do banku. Dubs do nosemáňa byl na tomhle místě fakt hrozně nepříjemná věc, ale po pár přeskocích přes řídla to bylo doma. Následoval rychlý jibbin na banku se subboxem, během kterého se Pepek vydal hledat spoty do okolí. Za chvilec přijel s tím, že má skvělý double kink, který chce poslat. Jak je libo, Pepku. Jedeme tam a moc nechápeme, co je na něm skvělého. Rozjezd i náskok příjemný, to teda jo, ale vedle díra jako do Macochy a za koncem railu jakýsi květináč, přes který se musíš nějakým záhadným způsobem dostat. Pepa ale neřeší, pár rozjezdů na prázdno a najednou byl na railu! Noha v květináči, kolo ve vzduchu a rána jako do piána. „Do háje, hrozně jsem si odšlápl,“ hlásí ze země Pepa. Vstává, trošku pokulhává a vypadá to na konec session. Navíc začíná mírně poprchávat. Z ničeho nic vybíhá schody, pár otoček na rozjezdu a už to posílá znova! Rail dolů, rovně, dolů, květináč bump předním, zadním a lahůdkový odjezd! Co k tomu říct, prostě atmosféra, jako kdybychom znova vyhráli Nagano. Objímačky, slzy v očích a hrozná radost. Tenhle double kink s květináčem fakt neodpouštěl nic, ale Pepa Bonita mu ukázal!
Než jsme stihli dát Pepovi zlatou medajli, lilo jako z konve, takže rychlé schovávačky pod palmy. Ty nakonec moc nestíhlaly a nezbývalo, než hledat úkryt jinde. V dálce vidíme most, takže jedeme k němu. Jaké překpavení, když jsme pod ním viděli zídky a menší schody. Takže jib sesh, relax a po chvilce na metro a domů, protože déšť ještě zesílil.
Pepa cestou zahrál na saxík...
Večer jsme vyrazili do restaurace hned vedle hostelu, kde dělali fakt libové burgery. Večeře v americkém štýle,navíc cerveja a servírky ala chicas bonitas. Chica bonita prý znamená v portugalsku šikovná holka. Sice jsme to nikdo neověřovali, ale když jsme to občas na nějakou zahlásili, otočila se a zamávala, takže to asi něco na ten způsob bude. Každopádně jsme v podniku vychválili všechno, co šlo, včetně pozadí servírek, Pepa cestou zahrál na saxík, který stál na baru a další super den byl u konce.
Cookies
Česky
English
