Středa byla posledním dnem ježdění. Cílem bylo pojezdit zbytek pobřeží v blízkosti betoňáku a vydat se do přilehlých kopců. Já už byl totálně bez peněz, tak jsem si půjčil od Toma 10 éček a vyrazil si koupit low budget snídani do Frutarie. Štráduju si to ulicí a najednou na mě volá ze zahrádky ředitel Pastelarie Tomáš Jirsa. Dává mi moji kartu pojištěnce a pár dalších dokladů a dodává: „Támhle sedí týpek, co mi to dal. Dali jsme se do řeči a já mu říkám, že jsem z Česka a on najednou vytáhl tvoje doklady! Tak jsem mu je vzal a dal mu za ně nějaké drobáky. Skoč se ho zeptat, jestli nemá ještě něco.“
Hned za ním utíkám. Byl to bezdomovec původem z Ukrajiny, jménem Yuriy. Ukázal mi všechny věci, co má, takže jsem si vzal ještě svoje fotky a studentské doklady a byl jsem happy. Na oplátku chtěl, ať si s ním dám páku a přidám si ho na facebooku… A tak se i stalo. Sice mi pořád chyběla občanka i karta, ale všechno jsem blokl už předchozí den, takže cajk.
Osvěžující místo
Cardič byl na neschopence, takže beru filmin gear místo něj a felíme na metro. Sotva vystoupíme, začne se sypat trik za trikem. Tom Jirsa i přes bolavé koleno a naražené pozadí z domova vysílá gap přes koš a za minutku na to sjíždí zelenou skluzavku. Nejprv do hrozného disasteru, ale na druhý pokus už na pána. Chvíli na to posílám cab přímo do jezírka, ale troška osvěžení při prosluněném pojezdu není nikdy na škodu! Pak si vybavuju spot u kostela, kde to zandal Tydla a následovala hodinka polehávání v trávě u skateparku. V parku se ale vyhecoval Péťa a poslal tam parádní drop z plošinky bowlu do mírného protisvahu! Moc dobře, kámo!
Cestou z parku jsme narazili na „kolonádu“, která se nacházela v podstatě mezi dvěmi silničními pruhy. Atmosféru tohohle místa nevystihnou podle mě ani fotky ani vidko, tam člověk prostě musí být. Proběhla fotosession a jelo se do kopců. Většina party už toho měla po týdnu plné kecky, takže jsme se rozdělili. V ježdění jsme pokračovali jen já, Víťa, Tydla, Pepek, Tomáš Fraštia a Milan se svým fotokoutkem.
Co nás čekalo se nedá nazvat jinak než SPOT HEAVEN. Bylo 6 večer, poslední den tripu a okolo nás raily všeho druhu a výšek, banky, wallridy, gapy… Tam by se dalo sbírat materiál celý týden! Ze spotu na spot to bylo většinou míň než 100 metrů, takže už jsme stavěli jen u věcí, kde se rovnou řeklo, že někdo něco pošle.
Kamera, foťák, blesky, akce, přesun a pořád dokola. Hned první spot ani neumím popsat, každopádně Víťa s Pepkem obrousili rail a já proletěl plotem na dětské hřiště. Stmívalo se, ale nedalo se skončit, jedem next spot. Tydla vysílá double kink za tmy přímo do rušné silnice. Probíhá to asi takhle: „Můžeš, můžeš… už ne, stůj, jedou od spodu.“ Za chvíli: „Pojeď, pojeď… do háje, zase zhasla lampa, kašli na to, chvilku počkej.“ Tydla ale není žádné máslo, takže to tam poslal stejně a pak nás čekal úplně poslední spot.
Banky do wallridu s gapem přes zídku z toho nejhrubšího kamene, jaký si umíš představit. Na jedné straně zídky bank příjemného sklonu, na druhé straně skoro kolmý sebevrah. Neřešíme. Víťa se rozjíždí málem až z Afriky a v absolutní pile wallriduje přes zídku jako pán! Hledím na ten spot a už mám taky něco v hlavě. Zkouším fakie ride po zídce, ale po prvních pár stoosmičkách mi dochází, že tudy cesta nevede. Zídka jako z kamenolomu. Akorát jsem dopadl a už jsem to sekl a letěl po zádech do danger banku. „No, nic, musím si nějak pomoct… Odrazím se předním od zdi, to mi lehce pomůže“, říkal jsem si. Pár pokusů, pár rakví jako bonus a je to tam! Zavládlo veselí a všichni se smáli: „Nejprv si stěžujeme, že je všude dlažba, ale na závěr rovnou kamenné zídky!“ Tydla mi ještě navrhnul, že až budu mít potomka, tak si mám založit „Kamenictví Hoza a syn“, tak se nad tím asi zamyslím, nějaké zkušenosti jsem na tomhle spotu nasbíral…
Před náma bylo deset kiláku do našeho paláce, ale naštěstí z mírného kopce, takže chill na levelu ninja. Cestou se dalo jídlo a nezbývalo, než si užít poslední pokouření a pivka na pobřeží…
Na konci článku si ale říkám, že to stejně není ono. Zážitků bylo daleko víc a Lisabonská atmosféra nejde nasát z internetu. Jídlo bylo lepší, lidi byli pohodovější, pivko bylo studenější, pozadí slečen bylo nafouklejší a celý tenhle výlet byl ještě o moc lepší, než si tady přečtete. Vemte kolo, partičku, pár stovek a vyražte kamkoli po Česku, do zahraničí, je to jedno… Prachy nějak rozhážete stejně, zážitky Vám ale nikdo nevezme.
Cookies
Česky
English
