Spalo se vážně skvěle, ale ráno tu byl najednou problém. Chystáme se do Pastelarie na snídani a zjišťuju, že nemám peněženku… Pokoj vzhůru nohama, hledání v hostelu a na ulici, ale všechno marné. Stane se, nevadí. Peníze jsem měl naštěstí odložené na stolku, ale doklady fuč.
V úterý bylo v plánu vyrazit vlakem přes Golden Gate do Ria k Ježíšovi. Byl to jediný den, kdy na nás měl čas lokál Pedro Fite, kterého domluvil Víťa jako našeho průvodce, takže plán nešlo moc měnit. Takže jsem opouštěl partu a vyrážel na policii, zatímco zbytek crew pálil na metro směrem do Ria.
„Maaaan, it’s like bringing sand to the beach.“
Na služebně jsem byl za 10 minut a hned se šlo na věc. Portugalská policie v totálním míru. Vysvětlil jsem svoji situaci, vyplnil potřebné údaje a najednou jsme debatovali o Lisabonu a matičce Praze. Začlo to nenápadně. Počasí, památky, jak se mi líbí v Lisabonu, co tu dělám… A najednou se bavíme o ženách a párty životu. Na celé služebně veselo, prostě libová portugalská atmosféra. Za neustávající debaty vyplňuje strážník Pedro něco v kompu a všímá si, že mám zrovna ten den narozeniny – hnedka mi přeje a hlásí, že by otevřel láhev, ale ve službě mají bohužel zakázáno pít. Málem padám ze židle, podáváme si ruce a oba se smějeme. Na závěr dodává, že bych se měl ještě vrátit v létě, jelikož duben je v Lisabonu poměrně deštivý. Říkám: „Yeah, for sure! I will go back with my girlfriend.“ Podíval se na mě s úsměvem a odpověděl: „Maaaan, it’s like bringing sand to the beach.“ No, opět jsem se kácel pod policejní stůl a dodávám: „In our country, we say - bringing wood to the forest.“ V tom vybuchla polovina služebny a bylo vymalováno. Ještě jsem vyfasoval adresu na českou ambasádu a mapu Lisabonu, abych to lehce našel. Proběhl handshake, poděkoval jsem za všechno a byl jsem ready na cestu.
Zatímco já ladil doklady po úřadech, posílal v Riu Pepek Diblík switch dubs z patnáctek
Na ambasádu, vyfotit se, zpátky na ambasádu, nafasovat dočasný cestovní pas a hurá za partičkou do Ria. O 30 éček lehčí, ale se sluncem v duši dojíždím před druhou hodinou a pojezdy už jsou v plném proudu. Lokál Pedro ví, takže jenom diktujeme spoty, na které máme chuť, a jezdíme. Víťa shredí double kink do zatáčky, dál následujou raily, wallridy, prostě všechno. Ještě musím zmínit Honzovu vyndávku, která bohužel nakonec nevyšla – rovný railride do ridu z dvakrát lámané zídky! Bylo to fakt blízko, ale na takovém spotě se rozsekáš párkrát a máš dost. Škoda, ale i tak velký respekt Honzoj! Následoval bankový spot, který ovládnul Tomáš Fraštia a jeho intergalaktické nosemanuálové skilly. Taky Cardič se toho nebál a oprášil zase na pár minut svého animaláckého whipa.
Chvilku se porelaxovalo u kávičky a jelo se na vyhlídku k Ježíšovi. Nádherné, ale větrné místo s nejkrásnější vyhlídkou na celý Lisabon. Za 4 eura se dá navíc vyjet na 60 metrů vysoký podstavec Ježíšovy sochy, takže se dá výhled ještě boostnout! Proběhlo focení, chill, meditace… A už jsme zase tavili podrážky směrem z kopce k přístavu. Dorazili jsme na pěkný spot s bednama, kde se po jezdecké stránce uzavřel den Tydlovou ultra smooth sérkou. Naneštěstí náš Rich Forne Cardič zlomil kliku při přeskoku zábradlí a tak nešťastně si odšlápl, že už do konce tripu pajdal a nemohl ani natáčet, natož jezdit.
Výhled od Ježíše stál za to, Lisabon jako na dlani
U přístavu měl pro nás ještě Víťa s Pepkem schované překvápko. Když se od nás předchozí den trhli, našli tady luxusní restauračku, kde dělali všechny možné mořské plody na tisíc způsobů, ale měli i klasické jídla pro nezvídavé labužníky. Víťa rezervoval stůl a nezapomněl zajistit i homeboys výhody, takže jsme mohli kouřit v nekuřácké restauraci, pouštět si svoji hudbu a hodovat jako ve středověku. Všem praskaly knoflíky u kalhot, pivo teklo proudem a byl srandy kopec. Já s Cardičem, Víťou, Pepkem a lokálem Pedrem jsme si objednali mix mořských plodů – dorazil první talíř krevet, druhý talíř mušlí, třetí, čtvrtý… A najednou ležel na stole stříbrný podnos s humrem, krabem, krevetama a dalšíma věcma, které ani neumím pojmenovat! Prostě totální Lobstering, žádný Lowlife.
Krásných 360 éček se na nás smálo z účtenky.
Číšník Majkl nám ještě povyprávěl, kde všude žil. Přidal pár peprných historek, které bych mohl zveřejnit až po desáté večerní a pofel se nám chýlil ke konci. Když došlo na placení, vypadly nám málem pusy z pantů. Krásných 360 éček se na nás smálo z účtenky. Hledíme do toho jako z jara a říkáme si, co je ta položka za 160… Pivka! Nikoho nenapadlo mrknout na nápojový lístek, takže jsme zjistili, že jeden půllitr stojí 4 éčka až při placení. Krásných 40 chlazených pivek nám trošku zkrouhlo rozpočet do dalších dní, ale troufnu si říct, že všichni měli z večeře radost i tak. Vyrazili jsme pro změnu na loď a do Paláce jsme dorazili standardně až po půlnoci. Nezbývá mi, než poděkovat klukům za parádní narozky ve stylu „Zo stoky hore“. Díky moc a zdravím Streetlife crew!
Cookies
Česky
English
